A jak myslíš, že mi je ?

2.

Jak jsem si myslela. Nespala jsem celou noc. Vstala jsem z postele a prohrábla jsem si svojí hnědou hřívu. To bude dneska den, mám jít za Alfou, kterého jsem nikdy neviděla a může mě jen tak lusknutím prstu roztrhat. Nebudu říkat, že se ho bojím.....Z toho vlka mám přímo fobii.

Dole už všichni jedli nějaké lidské jídlo na které jsem dneska neměla ani pomyšlení. "Dobré ráno" pozdravím všechny přítomné a usměji se. Všichni mi odpoví a dál vesele pokračují v konverzaci. Usadím se tedy mezi Deana a matku a tiše poslouchám. " Victorie za hodinu vyrážíme, pojedeme autem, tak by ses měla jít připravit" řekne mi matka a já hned cupitám do pokoje se převléknout do potrhaných džínů s vysokým pasem a oversize svetru. Nebudu se přeci kvůli takovému násilníkovi strojit.

Seskočila jsem poslední schod a u botníku v předsíni si obula bílé tenisky a vyšla ven s černou kabelkou v ruce. Rozhlédla jsem se a bratr, se kterým jsem měla jet, už čekal u Range Rouvera a zabíjel mě pohledem." Nějak moc ti to trvá Viki." Vyčetl mi a nasedl do auta. Napodobila jsem ho a celou cestu k tyranovi jsme byli potichu. Nesnažila jsem se konverzaci nějak rozproudit a on o to očividně taky nestál.

Asi o 10 minut později jsme zastavili u obrovského domu, který patřil Alfě a jeho nejbližším. Došli jsme před dveře, kde už čekali naši a zazvonili. Otevřela nám moc milá paní v oblečku pro personál, které většinou nosí chůvy od urozených vlčat. "Alfa vás už netrpělivě očekává." Vešli jsme dovnitř a nechali jsme se vést až do přijímací místnosti, kde už nedočkavě stepoval vůdce.

Jakmile nás Alfa zaznamenal, přestal stepovat a rychlým krokem přistoupil ke mně. Jsem mrtvá, teď mě zabije. Ale musí se uznat, že je překrásný. Ostře řezané lícní kosti a vystouplá čelist. Na krátko ostříhané černé vlasy a šedé oči. Je u mě natěsnaný, že by se mezi nás nevešla ani tužka, nasává můj pach a prohlíží si mé chvějící se tělo. "Hned teď všichni odejděte, kromě tebe Victorie." Zasekla jsem se v pohybu a přestala dýchat. Proboha co se mnou chce udělat?!

"Tak Victorie, co s tebou" spustil, když všichni odešli a pomalu se procházel kolo mě jako to vlci dělají u své kořisti, aby ji vystrašili. "Byla jsi moc zlobivá holka Luno a to Alfa nemá rád." Zastaví se přede mnou a já šokovaně otevřu pusu." Máš štěstí, že jsi má spřízněná duše, jinak by si už dávno ležela přede mnou na podlaze a prosila o pomoc."

Ani jsem nedutala a jen na něj tupě zírala." To musí být omyl, já nemůžu být Luna....ještě nejsem dostatečně vyspělá a vy jste Alfa a já jenom holka z podřadné rodiny. Musel jste se splést." Blekotala jsem něco nesrozumitelného a tak mě jedním mávnutím ruky zastavil." Tak za prvé, já se nikdy nemýlím a to opravdu nikdy a za druhé Alfa svoji duši pozná už když je jeho spřízněná duše dítě, takže ano jsi moje ať se ti to líbí nebo ne.

O pět vteřin později zavolal zpátky mou rodinu a vše jim vysvětlil. Se vším souhlasili. Vlastně ani neměli na vybranou. Jít proti svému Alfovi je jako jít na popravu. Souhlasili i s tím, že dnes u něj zůstanu a matka mi přiveze věci. O ostatní se prý postará Adrien, jak se mi během jejich rozhovoru s otcem ukázalo. Ani jsem necekla a jen tupě zírala do zdi. Nemělo smysl se vzpouzet. Až nastane správný čas, tak uteču na západ ke své známé a nikdo mě už nenajde, ani on, ani nikdo jiný. Přeci jen území na kterém leží Friggi a Donnana sídlo je přes tisíc kilometrů daleko.

"Pojď, ukážu ti náš dům" "Tvůj dům a ne nechci, aby si mi ho ukazoval, prozkoumám ho sama." To se mu asi moc nelíbilo, protože se naštvaně ke mně rozešel a natiskl mě na zeď za mnou. "Náš dům a ne neprohlídneš si ho sama, protože smečka tě ještě nezná a starší vlci by ti mohli ublížit.

Vydala jsem se tedy s ním na chodbu šli jsme rovně od vstupní haly a vešli jsme do krásné a prostorné kuchyně, kde se to hemžilo kuchaři, kteří si nás postupně všímali a začali na mě nepřátelsky vrčet. Začala jsem pomalu couvat, když se mi za uchem ozvalo varovné zavrčení a dvě silné a potetované paže mě objali okolo pasu. Přidušeně jsem vykřikla a chtěla se útočníkovi vytrhnout, ale podle pachu jsem poznala, že je to Adrien. Chrání mě. Kuchařům se jejich nepřátelský pohled změnil na radostný a chtěli se vrhnout na mou osobu, ale Alfa jim v tom zase zabránil vrčením. " Nikdo se jí ani nedotkne, je to vaše Luna a budete ji respektovat. Její slovo má stejnou váhu jako slovo Bety." Pronese alfa hlasem, až se i já přikrčím a ještě více se od něho snažím dostat pryč. Když si to uvědomí stisk povolí a pustí mě. Obejdu ho a kuchaři začínají znovu pracovat na pokrmech.

Vydávám se dál chodbou a svými vlkodlačími smysly cítím, že jde za mnou. Postupně takto projdeme celým domem a dostáváme se k posledním dveřím, které mi nechtěl otevřít, že tam půjdeme jako poslední. Šel první, protože ty dveře má zamčené, prý kvůli vlčatům, které tudy občas proběhnou. Otevřel, nechal mě projít první a já se porozhlédla po pokoji. Ze vzduchu jsem cítila jeho vůni."to bude jeho ložnice" sdělila mi má vlčice a já s ní musela souhlasit. Byl tu cítit všude a Arwen se tetelila blahem. Je z něj úplně vedle a to jeho vlka ještě ani neviděla. To se, ale nedá říci o mně, bojím se ho více než samotné bohyně, i když to nedávám moc najevo. Nechci, aby využíval té moci, kterou nade mnou má, a ani nechci, aby o ní věděl.

Otočila jsem se na něj "Kde budu spát? Toto je poslední pokoj a vy jste mi ještě neukázal kde je má postel." Pousmál se a opřel se o stěnu za ním. "Já myslel, že si to pochopila Victorie" Zamračeně jsem se na něj podívala, nechápajíc co tím myslí. " Jsi teď moje, to znamená co je moje je i tvoje a to i v případě postele. Budeš spát se mnou v naší ložnici." "To mě ani nenapadne, buď mi dejte jiný pokoj nebo budu spát na pohovce v obýváku. S vámi jeden pokoj sdílet nebudu!" Řeknu dost hlasitě, aby si uvědomil vážnost situace, ale myslím si, že mě slyšel zcela zřetelně. Popadl mě za pas a vláčel mě do vedlejší místnosti, která se nakonec ukázala jako koupelna, posadil mě na kraj vany a poodstoupil. " Umyj se budu čekat v NAŠÍ ložnici." Řekl s ledovým klidem a zavřel za sebou dveře. Rychle jsem se umyla, aby nebyl problém a oblékla si nachystané saténové pyžamo, které mi přinesla před hodinou matka a hospodyně vše poslušně uklidily a nachystaly na spaní.

Vyšla jsem ze dveří a utíkala k těm na chodbu, ale pro mou smůlu je zamčeno. Čelem jsem se o ně opřela a rozbrečela se. Bylo toho na mě už moc. " Myslel jsem si, že by si chtěla utéct, tak proto je teď budu zamykat, dokud ti nebudu věřit a ty mě. Zvedl mě do náruče a položil na postel. " Vím, že jsme se teprve dneska viděli poprvé, takže nebudu trvat na tom, že musíš spát vedle mě. Lehnu si na zem, ale jen pro tentokrát. Nechci, aby ses mě bála." Řekl, políbil mě na tvář a šel do koupelny místo mě. A já po pár probrečených minutách usnula......