Nevím jak dlouho už tady sedím, ale vím že přijdu pozdě. Ani mi to nějak nevadí, potřebuji si pročistit hlavu. Dneska je toho na mě moc. Že by byl Will další Anneina obět? Nebo to jenom předstírá? Otázka na kterou si nedokážu odpovědět. A není jediná. Vstala jsem a pomalou chůzí jsem došla do školy.
~pohled Anne~
Hned jak jsme došli do školy, bylo mi jasné že mám Willa omotaného kolem prstu. Ale taky mi došlo, že se mu líbí Beka. Nechápu, že jsem si toho nevšimla dřív. Přišlo mi to hned divný jak si k ní přisedl. Dřív by to neudělal. Beka je hrozba. Musím se jí zbavit...
~pohled Willa~
Beka přišla na hodinu o deset minut později. "Omlouvám se paní učitelko. Nějak jsem nevnímala čas." a šla si sednout k Tesse. Zkoumavě se na mě otočila. Dělám, že jí nevidím. Má lavici hned vedle mé a dělí nás jen ulička. Když vzhlédnu, je naštváná a zároveň podrážděná a smutná. Nechci jí takhle vidět. Anne je strašná. Tohle musí zkončit. Kouknu se do sešitu a dělám, že něco počítám. Poslal jsem jí papírek...
~pohled Tessy~
Je mi jasný, proč Beka přišla pozdě. Nemohla snést pohled na Willa s Anne. Jsem strašná nejlepší kámoška. Neměla jsem chodit za Anne, měla jsem jí podržet. Místo toho jsem za ní šla jako otrok. Když se na ní podívám, kouká na Willa. On dělá, že kouká do sešitu. Je na něm strašně vidět, že se na ní podívat nechce. Něco píše. Trochu víc zvednu hlavu, abych viděla co. Píše něco na utrhlý papírek...
~pohled Beky~
Na lavici mi přistál kus zmuchlaného papíru. Opatrně papír otevřu. Máš po škole čas? Napíši jen jo a pošlu mu ho zpátky. Sejdeme se v 14:15 v parku, pod tvým oblíbeným stromem. Už neodpovím. Jen se na něj podívám a on přikývne. Také váhavě přikývnu a kouknu se do sešitu. Budou mi chybět zápisky, protože teď jsem jako ve snu.
14:00
Jsme na obědě. Vedle mě sedí Tessa a naprotí ní Liv. Sedáme si takhle skoro vždycky. Máme to tak rády.
Ve 14:10 se oblékám v šatnách. Strašně se teším na to co mě čeká. Ne netěším se, spíš se bojím. S Tessou vyjdu ven, ale na přechodu se rozdělíme. Bydlíme kousek od sebe a domů normálně chodíme spolu. Když vejdu do parku, vidím Willa. Sedí pod stromem a hraje si s kamenem. Sednu si naproti němu. "Čau." začnu. "Čau, víš chci ti už dlouho něco říct, ale vždy se do toho zapletla Anne. Víš, l-l-l ....necháme to na potom." "Ne...chci to vědět!" vyhrknu. Dvakrát se zhluboka nadechl. "L-l-líbí s-se mi." strnu. Nevím co na to říct. Oddechl si, ale stále byl napjatý. "Já myslela, že se ti líbí Anne." "Myslíš, že kdyby se mi líbila Anne, udělal bych tohle..." a zlehka mě políbil...
ČTEŠ
It's my life [DOKONČENO]
Storie d'amoreŽivot v postranní není jednoduchý, ještě když víte že máte jen jednu nejlepší kamarádku a ostatním nevíte jestli máte věřit. Chtěla bych prožít normální život ovlivňování ostatními. Bude k tomu vůbec někdy možnost..?