like a brother / hughes brothers

two

O pár dní později už jsme stáli na letišti a loučili jsme se s Quinnem.

"Píšem si, jo?" zasmál se Quinn a pevně své bráchy objal.

"S tebou taky," řekl s úsměvem a vtáhl mě do objetí.

"To doufám, Quinnie," usmála jsem se a rozloučila jsem se s ním.

"A jsme tu zase jen my dva a Kath," zamumlal Luke, když jsme dojeli k nim domů.

"Nechcete se projet na inline?" navrhl Jack.

"Můžeme," pousmála jsem se.

"Já nepojedu, mám něco s kámošema," řekl Luke a nechal nás před domem o samotě.

"Tak za pět minut před vašima?" zeptal se Jack.

"Dobře," naznala jsem a spěchala jsem domů.

Zakousla jsem banán a obula jsem si brusle.

"Ahoj, Amy, máma vám vzkazuje, že máte kolem sedmé dojít na grilovačku," zaslechla jsem Jacka.

"To je hodná, rádi dojdeme," řekla moje mamka a já už se řítila ven.

"Můžeme?" zeptala jsem se.

"Jasný," odpověděl Jack a jeli jsme ven z ulice směrem do parku, kde jsme skončili u jedné studánky.

Sedli jsme si a povídali si.

O životě.

"Co vůbec Matty?" zeptal se po chvíli Jack.

"Quinn ti nic neříkal?" divila jsem se.

"Ne, neřešili jsme to," řekl.

"Už spolu nejsme, tak dva týdny, rozešli jsme se, ten den, kdy jste hráli čtvrtfinále," odpověděla jsem.

"Aha, to jsem nevěděl, promiň," zamumal a omotal ruku kolem mých ramen.

"V pohodě, snědla jsem u hokeje kýbl zmrzliny a je mi fajn," špitla jsem a koukla jsem na něj.

"Štve mě, že vždy narazíš na nějakýho debila," řekl Jack.

"To je jedno, život mi asi chce dát krutou lekci," pousmála jsem se.

"Kdyby cokoliv, jsem tu pro tebe, jo?" zamumlal a přitáhl si mě k sobě.

"Já vím, děkuju ti moc, Jacku," pošeptala jsem.

"Vždycky," usmál se.

"Jsi nejlepší kámoš, fakt," řekla jsem.

"To já vím," zazubil se.

"Nojo, pochval se, proč ne," naznala jsem.

"Hele, nechceš u nás přespat po grilovačce?" navrhl.

"S popcornem a filmama jako za starých časů?" zeptala jsem se.

"Jo a ještě s otravným mladším bratrem," zasmál se.

"Tak jo," usmála jsem se.