like a brother / hughes brothers

thirty six

"Neboj, držím tě," zasmál se Jack, když jsme jezdili kolečka na zimáku v tréninkové hale.

"Já vím, ale dlouho jsem na tom nestála," řekla jsem.

"Já vím, Kath, ale neboj, dej tomu pár koleček, to se nezapomíná," odpověděl.

"Hele, v klidu," naznala jsem a dál jsem se ho držela jako klíště.

Po hodině jsme se přesunuli zpět na hotel, kde jsem se po horké sprše převlékla, namalovala a vyrazila jsem s deštníkem v ruce na pokoj ke klukům.

"Jdeme, hoši," usmála jsem se, když mi Quinn otevřel.

"Už valíme," řekl a vrátil se někam do rohu pro bundu.

Po chvíli se dovalil i Jack a šli jsme společně pod jedním deštníkem do nejbližší kavárny, která byla naštěstí za rohem.

Dali jsme si výbornou kávu a o všem možném jsme si povídali.

Jako za starých časů, jen jsme tenkrát chodili na horkou čokoládu a býval s námi Luke.

"Jak se těšíš do Jersey?" zeptal se po chvíli Quinn.

"Hele, viděl jsi toho Kápa tady? Vždyť on tu jede jiné bomby," odpověděl Jack.

"Ale ten neudělal rekord v rozvojovým programu," namítl.

"A navíc není tak dobrej prostě, jeden povedenej turnaj z něj neudělá jedničku," řekla jsem.

"To teď není důležitý, teď musíme hrát, jak nejlíp umíme," naznal Jack.

"Draft není důležitý?" zeptala jsem se.

"Je, ale nejdůležitější bude, až skončí mistrovství," pousmál se Jack.

"Ať už to bude Jersey nebo New York, bude to skvělý," řekla jsem a objala jsem ho.

"Měli bychom jít, ať stíháme ten trénink," naznal po chvilce Quinn.

"Jo, jdeme," usmála jsem se a před pokojem kluků jsme se rozdělili.

Každý jsme šli k sobě, já jsem hledala teplé oblečení na trénink a kluci se šli připravit na protažení do haly.

"Luku, ahoj," usmála jsem se, když jsem mu zvedla telefon.

"Celá záříš, tak hádám, že je vše v pohodě," řekl.

"Jo, vše v pohodě, jako dřív," odpověděla jsem.

"Takže s Jackem vše dobrý? Nikdo se mi totiž neozývá, tak musím volat sám," naznal.

"Jo, všechno je fajn, Luku, neboj, za chvíli budeme zase spolu," usmála jsem se.

"Já vím, těším se, až něco podnikneme," řekl.

"Hele promiň, budu muset končit, jdu se podívat na trénink kluků," začala jsem.

"Jasný, nebudu rušit, Kath, pozdravuj bráchy," usmál se.

"Budu, neboj, zatím," řekla jsem a hovor jsem vypla.

Do kabelky jsem si vzala telefon a kartu od pokoje, na krk akreditaci a mohla jsem vyrazit.

Po chvíli už jsem seděla na sedačkách kousek od stříkaček a koukala jsem na ten neuvěřitelný systém a pravidelnost, který mě na každém tréninku hrozně udivoval.

"Můžu?" ozval se vedle mě hlas.