like a brother / hughes brothers

twenty seven

"Je mi jedno, co říkají bráchové, co říkají nějaký holky na instagramu," začal.

"Nemělo by ti to být jedno, Jacku," řekla jsem.

"Nechci o tebe přijít, vždyť jsme vždycky byli jako dvojčata," odpověděl.

"Časy se mění, Jacku, ne vždycky je všechno napořád," přerušila jsem ho.

"Když jsme byli malí, tak jsme si slíbili, že budeme spolu slavit narozeniny vždycky, že nás nic nerozdělí, fakt to chceš porušit?" zeptal se.

"Jinak to nejde, Jacku," odpověděla jsem, chtěla jsem utéct, další slova už bych nezvládla.

Jacka to nezajímalo, naopak, naklonil se ke mně a dlouze mě políbil.

"Neříkej mi, že mě nemáš ráda, že bys na všechno dokázala zapomenout," pošeptal a pohladil mě po tváři.

"Nikdy bych na tebe nezapomněla, ale právě proto, že tě mám ráda to chci skončit," odpověděla jsem.

"Nemůžu tě do ničeho nutit," zamumlal.

"Dík, seš kámoš," špitla jsem.

"Já vím," řekl a uvolnil mi dveře.

"M-měj se, Jacku," odpověděla jsem a utekla jsem domů.

Zamkla jsem se do pokoje a odmítla jsem vycházet.

Odehrával se ve mně naprostý guláš.

Myslela jsem, že se mi po tom rozchodu uleví, ale je mi naopak hůř.

Netušila jsem proč.

Možná, že jsem ho tím vážně ztratila?

I celou jejich rodinu?

Po chvilce mi volala bývalá spolužačka a asi jediná kamarádka kterou mám.

"Vypadáš strašně," zasmála se, když mě viděla.

"Nemám nejlepší den," odpověděla jsem.

"Copak? Nějaký problém?" zeptala se.

"Ne, to si musím vyřešit sama, Lex," pousmála jsem se.

"Takže asi nepůjdeš zítra na párty," odpověděla.

"Ne, to ne, svýho ex ex jako bonus vidět nepotřebuju," řekla jsem.

"Počkej ex ex? Vy už spolu s Jackem nejste?" zeptala se.

"Neřeš to, Lex, máme prostě nějaký problémy, musíme si to vyřešit sami," zalhala jsem.

"Fajn, tak se měj," usmála se a zavěsila.

"Čau," zamumala jsem a hodila jsem telefon vedle sebe.

Už jsem neměla sílu na další problémy.

A ani na dramata.

Tak jsem se radši zahrabala do peřin a v jednom z Jackovo triček jsem spokojeně usla.