like a brother / hughes brothers

fourty three

"Takže, vem si na sebe hlavně něco pohodlného a ve dvě se pro tebe stavím," usmál se Jack, když jsem v půl jedenácté odcházela domů.

"Ještě něco?" zeptala jsem se.

"Ne, asi ne, o zbytek se postarám sám," odpověděl.

"Dobře, jak myslíš," řekla jsem.

"Věř mi trochu," usmál se.

"Věřím ti maximálně, i když se trochu teda bojím," naznala jsem.

"Nemáš čeho, Kath," začal Jack.

"Já vím, tak ve dvě," usmála jsem se a políbila jsem ho na rozloučenou.

"Ve dvě," řekl a zamával mi, dokud jsem nedošla k domu.

Dlouho jsem přemýšlela, co má zase za lubem.

Nic mě teď nenapadalo.

No nakonec jsem chvíli dělala na jednom projektu do školy a potom jsem mámě pomohla s obědem.

Po jídle jsem zmizela ve svém pokoji, kde jsem se lehce namalovala, oblékla jsem si sportovní legíny, triko a lehkou mikču, i když bylo venku nějakých dvacet stupňů, nevěděla jsem, co má Jack za lubem.

Několik minut před druhou už se domem rozezněl zvuk zvonku.

"Připravená?" usmál se.

"Jo, asi, co mám vzít ještě?" zeptala jsem se.

"Hele, vem si do batůžku ten tvůj polaroid, ať si uděláme pěkné fotky," řekl.

"Tak jo," naznala jsem a přibalila jsem ho do batohu, kde už jsem měla pití, nějaké tyčinky a takové ty věci, které se mohou hodit vždy.

"Ale teď už pojď," usmál se a za ruku mě táhl do auta.

"No, jsem zvědavá, co jsi vymyslel, Jackie," zamumlala jsem a sedla jsem si vedle něj.

Po chvilce jsme dojeli mimo město na nějaké parkoviště vedle cesty do kopce.

"Tak jdem," zasmál se a já ho následovala nahoru.

Po hodině a půl jsme došli na nějaký kopec, kde byla opuštěná rozhledna a pozůstatky od ohniště.

"Koukej, jakej je tu výhled," řekl a ukazoval na města v dálce.

"Páni, dokonalý," usmála jsem se a za ruku jsem si ho přitáhla k sobě.

"Tohle místo jsem objevil tenkrát, když ty jsi měla dokonalého přítele a já tě nechtěl už tolik vídat," zamumlal.

"Je tady pěkný klid, nedivím se ti, že jsi byl pořád jen tu," odpověděla jsem.

"Pořád ne, ale je pravda, že jsem tu byl hodně často," zasmál se.

"Nedivím se ti," usmála jsem se.

"Tak pojď," řekl a z batohu vytáhl deku a nějaké krabičky.

"Co jsi to všechno dotáhl?" zasmála jsem se.

"Jenom malé občerstvení," odpověděl a položil vše přede mě.

"Jsi dokonalej, Jacku," špitla jsem a opatrně jsem ho políbila.

Seděli jsme, dokud nezačalo zapadat slunce, no nakonec jsme stihli před úplným setměním dojít k autu a vrátit se domů.