like a brother / hughes brothers

thirty

Během následujících dní jsme se hodně vídali s Lukem.

A dá se říct, že se vše začalo pomalu vracet do normálu.

"Už jsi otevírala tu obálku?" zeptal se Luke, když sebou plácl na sedačku u mě v pokoji.

"Nojo, už je na to čas, co?" odpověděla jsem a vzala jsem ji ze stolku.

"Jack hodně váhal, ale nakonec jsme ho do toho s Quinnem ukecali," usmál se.

"Mám se bát?" zeptala jsem se, když jsem ji začala pomalu a opatrně rozdělávat.

"Ne, je tam jen pár papírů," řekl.

Vytáhla jsem papíry, první byl dopis.

Pořád si stojím za tím, že tradice by se neměly porušovat. Ať už jsme kdekoliv. Vždycky to budeme jen my dva.
Jack xx

"Už?" ozval se Luke.

"Ne, ticho, Luku," pousmála jsem se a setřela jsem si slzu, která mi tekla po tváři.

Vytáhla jsem další papíry.

Letenky?!

Do Košic? S přestupem ve Vídni?

Ten kluk se zbláznil.

"Už?" zeptal se Luke.

"On je magor," zamumlala jsem aa na tváři se mi vytvořil široký úsměv.

"Jo je, do tebe, Kath," pousmál se Luke.

"Vždyť já vím," špitla jsem.

"Poletíš?" zeptal se.

"To bych mu nemohla udělat, že bych ho nechala na jeho narozeniny jenom se starším bratrem," zakroutila jsem hlavou.

"Tak to je asi nejvyšší čas balit," řekl a zamířil k mé skříni, "a taky vzít si ten správný dres," pousmál se a vytáhl ten nejnovější, který mi Jack dal, když jsem se na něj byla pár měsíců zpět kouknout.

Vyrušil nás videohovor ze Slovenska.

"Nebudíme tě, Kath?" zeptal se Jack.

"Jen ji rušíte, blbečci, musíme balit," ozval se Luke a došel blíž, aby na bráchy viděl.

"Už jsi to otevřela?" pousmál se Jack.

"Jo, děkuju moc," řekla jsem.

"Neděkuj, já budu rád, až tě budu mít tady," naznal.

"Těším se na vás, kluci," usmála jsem se.

"My taky, Kath," odpověděl Quinn.

"Ale teď fakt kluci, musíme balit, večer Kath letí," řekl Luke.

"Potom se vám ozvu, až budeme mít hotovo," naznala jsem a zavěsila jsem.

Vytáhla jsem kufr a Luke mi radil, co si vzít a co ne.

"Co máš vlastně pro Jacka k narozeninám?" zeptal se Luke.

"Koupila jsem mu boty, o kterých pořád básnil, ale ty nechám doma, pak mu je dám. No a potom ještě takovou fotoknížku plnou vzpomínek a našich zážitků," odpověděla jsem.

"A můžu ji vidět?" usmál se.

"Ne, už je zabalená, Luku," naznala jsem.

"Tak fajn, tak se třeba Jack pak pochlubí," odpověděl.

S přestávkou na oběd jsme byli hotoví v pět odpoledne.

Letadlo letí v deset.

"Máš všechno?" zeptala se máma, když jsem si sedala do auta.

"Letenky, pas, kufr, tašku, asi jo," řekla jsem.

"Jak dlouho tam budeš vlastně?" pousmála se.

"Já nevím, nemám zpáteční letenku," odpověděla jsem.

"Do konce," zazubil se Luke.