twenty four

561 31 0
                                    

"Quinne přestaň," zasmála jsem se, když jsem se vynořila z vody.

"Tohle mě vždy bavilo," pousmál se.

"Pořád jak malý děti," řekla jsem.

"To teda," odpověděl.

"Snad se to nezmění," pošeptala jsem.

"Mluvil jsem s Lukem," začal.

"Já taky a hodně, proč jsi mi neřekl," zamumlala jsem, ale on mě přerušil.

"Ale řekli jsme ti, že jsme se nepohodli, jen ne ten důvod, ani Jackovi, bylo to jen mezi náma dvěma, Kath," odpověděl.

"To je šílený, Quinnie," špitla jsem.

"Fakt se chceš s Jackem rozejít?" zeptal se.

"Já nevím, bylo by jednodušší, kdyby bylo prostě všechno jako dřív," řekla jsem.

"To stejně bude úplně jiný, Kath," pousmál se a opatrně mě objal.

"To já vím, ale nedokážu se koukat na to, jak se perete, a už vůbec ne kvůli někomu, jako jsem já," naznala jsem a koukla jsem na něj.

"Nediv se, seš pěkná, hodná holka, fanynka hokeje, umíš vařit, holka k pohledání," řekl a pohladil mě po tváři.

"Měla bych to skončit, co nejdřív," odpověděla jsem a vylezla jsem z bazénu.

"Počkej, Kath," začal Quinn a běžel za mnou.

"Co?" zeptala jsem se.

"Udělej to, až se uvidíte, takhle je to blbý," odpověděl, "a zkuste si nejdřív promluvit," pousmál se.

"No ne, velkej brácha se ozval, a jeho moudré rady," zakroutila jsem hlavou a šla jsem se převléct domů do pohodlné teplákovky.

Za chvíli došel Quinn.

"Promiň, nemyslela jsem to tak, vypadlo to ze mě," začala jsem.

"V pohodě, já to chápu," odpověděl a sedl si na sedačku.

"Nemůžeš to chápat, ani já se nechápu," řekla jsem.

"Hele, kdybych ti dokázal, že jsme s Lukem v pohodě a že už se nebudeme kvůli tobě prát, přehodnotila bys to?" zeptal se.

"Proč o to tak bojuješ?" nechápala jsem.

"Protože mám oba dva bráchy rád, i svou skoro ségru, a chci pro ně jen to nejlepší," pousmál se.

"Jste hrozně hodní, všichni," řekla jsem.

"To nám jde," zasmál se Quinn.

"Hele, promiň, jsem jakási unavená, potřebuju si lehnout," naznala jsem po chvíli.

"Jo, už půjdu, nebudu rušit, ale přemýšlej o tom, Kath," řekl, když se zastavil u dveří.

"Neboj, na nic jinýho nemyslím," pousmála jsem se.

"Měj se," odpověděl a odešel.

Po delší době jsem zkontrolovala žádosti o zprávy na instagramu.

Psalo mi hrozně moc lidí.

Většinou to byly mladé holky, co mi vyhrožovali kvůli Jackovi.

Že mám umřít nebo ať ho nechám na pokoji a tak podobně.

Na to jsem už vážně neměla náladu.

like a brother / hughes brothersKde žijí příběhy. Začni objevovat