like a brother / hughes brothers

thirty three

Ráno měli kluci trénink a já v klidu došla do kavárny pro dort.

Když jsem se vracela, tak se zrovna část kluků hrnula na hotel a já jsem měla čas nachystat dárek pro Jacka.

"Ťuk, ťuk, pustí mě osmnáctka dovnitř?" ozval se ode dveří Jackův hlas.

Otevřela jsem dveře a přes tu květinu jsem ho ani neviděla.

"Ta je pro tebe, Kath," zazubil se a podal mi ji.

"Ty jsi blázen," vykulila jsem oči.

"To já vím," usmál se, "ještě mám pro tebe jednu drobnost," řekl a podal mi krabičku.

"To už je moc, Jackie," špitla jsem a pevně jsem ho objala, "já mám pro tebe jen tento dortík a tady tohle, no a třetí část dostaneš až doma," usmála jsem se.

"To je úplně jedno, hlavně to otevři," odpověděl.

"Až po tobě," usmála jsem se.

Pomalu trhal balicí papír.

"Ježíš, to jsme my?" zamumlal když si začal v knížce listovat.

"Jo, snažila jsem se vybrat to nejlepší," usmála jsem se.

"Na tohle si pamatuju, ztratili jsme se spolu v zoo a pak jsi tam nechtěla už nikdy jít, Kath," řekl.

"A tady tohle byl první zápas, kdy jsem tě viděla hrát," odpověděla jsem.

"A tohle bylo, když jsme hráli na týmy schovku a ti lemplové nás v té skříni nenašli, byli jsme tam několik hodin," zasmál se.

"Jo, protože oni si uprostřed hry dali pauzu na oběd. Ale stejně jsme vyhráli," řekla jsem.

"To jo, máme spoustu skvělých zážitků, doufám, že jich ještě bude co nejvíc," zamumal a pevně mě objal.

"Určitě jo, Jackie," usmála jsem se.

"Teď ty," pobídl mě a ukázal na krabičku, kterou jsem si předtím odložila na stolek.

V krabičce byl náramek.

Vypadalo to prostě jako úzký pásek zlata a na něm bylo uprostřed vyryto J&K 14. 5. 2001.

"Páni," pošeptala jsem a nechápavě jsem se na něj koukla.

"Líbí se ti?" zazubil se.

"Moc, děkuju ti," řekla jsem a pevně jsem ho objala.

"To jsem rád, není zač, krásný narozeniny, Kath," odpověděl.

"Tobě taky, Jacku," špitla jsem a setřela jsem si slzu, která mi vytékala z oka.

"Neplakej, notak, proč," zasmál se.

"Jen, nemůžu uvěřit tomu, jak skvělého kamaráda mám," usmála jsem se.

"Hele, Kath, nezasloužím si ještě něco? Když nás Quinn včera tak hrozně vyrušil?" vyptával se a přitisknul se ke mně blíž.

"Možná, že zasloužíš," špitla jsem a dlouze jsem ho políbila.

"Taky jsem ti chtěl včera říct, že tě moc miluju, ale díky Quinnovi jsem to ani nestihl," řekl s úsměvem.