like a brother / hughes brothers

twenty nine

pohled Kath

Další den ráno jsem váhala, jestli jet, ale Jack měl pravdu.

Některé tradice se musí dodržovat.

Po mé ranní rutině a snídani jsem utíkala ke Hughesovým.

"Už jsme se báli, že nedojdeš," řekl Quinn, když nakládal tašky do auta.

"Nemohla bych vás nechat odletět jen tak," odpověděla jsem.

"I když to teď mezi náma je všelijaký?" zeptal se.

"Jo, pořád jste jako mí bráchové," pousmála jsem se.

"Jack říkal, jestli bych tě neposlal pak k němu do pokoje, až dojdeš," zamumlal Quinn.

Jen jsem přikývla a šla jsem do domu.

"Jacku?" zeptala jsem se nervózně, když jsem ťukla na dveře.

"Pojď dál, Kath," odpověděl a já ho viděla jak pobíhá po pokoji a balí si poslední věci.

"Nechci tě rušit, jen Quinn říkal," začala jsem.

"Nerušíš, ty nikdy, Kath," řekl a zaběhl ke svému stolku ze kterého vzal menší obálku, kterou mi podal.

"Co to je?" zeptala jsem se.

"Otevři to tři dny před našima narozeninama, ani o den dřív a už vůbec ne později, ano?" pousmál se.

"Dobře, tak jo, děkuju," řekla jsem, i když jsem nevěděla, co jsem od něj dostala.

"A pamatuj, některý tradice by měly zůstat stejný," zamumlal a pevně mě objal.

"Budeš mi chybět, bro," odpověděla jsem.

"Jo?" zeptal se.

"Jako vždycky, to se nezměnilo," usmála jsem se.

Jack se na chvíli rozzářil jako sluníčko a hladil mě po zádech.

To věčný loučení už mě pomalu přestává bavit.

Ale to je jednoduše daň za to, jakej je.

"Měli bychom jít," řekl po chvíli.

"Jo, asi jo, chceš něco vzít?" zeptala jsem se.

"Možná jen ty hokejky," pousmál se a následoval mě ven z pokoje.

"Můžeme jet?" řekla Ellen.

"Jo, jedem," ozval se Quinn.

Po několika minutách jsme byli na letišti, s Jackem jsme si dali kávu a poseděli jsme chvilku sami.

"Mrzí mě, že jsme se teď tolik nevídali," přerušil Jack ticho.

"Jo, bylo to takový, divný," zamumala jsem.

"Právě, asi už jsme vyrostli," zasmál se Jack.

"Kéž by," špitla jsem.

"Už musíme jít," zamumlal a vzal si kelímek s sebou.

"Měj se, Kath," řekl Quinn, když jsem k němu přišla blíž.

"Voláme si, jo? Všichni," naznala jsem.

"Počítám s tím," zazubil se Quinn a ostatní nás nechali s Jackem o samotě.

"Slibuju, že se uvidíme brzo," zamumlal Jack a pohladil mě po tváři.

"Měj se, Jackie," řekla jsem a pevně jsem ho objala.

"Miluju tě, Kath," pošeptal.

"J-já tebe," zakoktala jsem tiše.

Jack se jen odtáhl a rozloučil se letmým polibkem na tvář.

"Měj se," pousmál se a pospíchal za Quinnem.