like a brother / hughes brothers

thirty one

Po dlouhém letu do Evropy a přestupu ve Vídni už mě dělilo jen pár minut od setkání s Jackem a Quinnem.

Byla jsem neskutečně nadšená.

Nikdy jsem nebyla na mistrovství, už vůbec ne na hokeji v Evropě.

Ale vše je jednou poprvé.

Z přemýšlení mě vyrušil palubní personál, který oznamoval přistání.

Odebrala jsem se pro své zavazadlo a došla jsem k pánovi, který měl na papíru mé jméno.

Odvezl mě až před hotel, kde mi pomohl najít můj pokoj a odvedl mě k němu.

"V 16.15 začíná zápas, tohle vám mám předat," pousmál se a podal mi obálku.

"Děkuju," řekla jsem, když už odcházel.

"Hala je hned za rohem, na stolku máte mapu, slečno," naznal ten pán, když byl ve dveřích.

"Děkuji moc," usmála jsem se a on už teda doopravdy zmizel.

Zkontrolovala jsem hodinky, které ukazovaly 15.15.

Nejvyšší čas se trochu upravit, vzít dres a zamířit do arény.

Štěstí, že byl vážně jen pár kroků od hotelu.

Stihla jsem dokonce i část rozbruslení, na které jsem došla až k plexi a pozorovala jsem kluky, jak se rozehřívají.

První si mě všiml Quinn, když se protahoval na zemi.

Hned pak houkl na Jacka a přijeli mě pozdravit přes plexi.

Popřála jsem jim hodně štěstí a běžela jsem si ještě pro malé pití, než zápas začne.

Těsně před začátkem jsem našla jsem své místo a netrpělivě jsem čekala.

Oběma klukům to šlo, byla radost se na ně koukat.

Nakonec kluci Finy přetlačili, i když to bylo hodně vyrovnané.

Po hodině, co jsem byla na hotelu se ozvalo klepání na dveře.

"Kath," křikl Jack a vtáhl mě do pevného objetí.

"Ráda tě vidím, Jackie," usmála jsem se.

"Já tebe, bál jsem se, že si to rozmyslíš," pošeptal.

"Hele, na naše narozeniny prostě budem spolu," řekla jsem tiše a pohladila jsem ho po zádech.

"To teda, moc si to užijeme," odpověděl, když se odtáhl.

"Kde máš Quinna?" zeptala jsem se.

"Ještě je na regeneraci, pak doběhne," usmál se, "jaký jsi měla let?" řekl.

"Jo, hrozně to uteklo, výjimečně jsem ho skoro celý prospala," usmála jsem se.

"To rád slyším," pošeptal a znovu si mě přitáhl k sobě.

"To jsem ti tolik chyběla?" zeptala jsem se.

"Jo, já tobě ne?" pousmál se a koukl na mě.

"Ani nevíš, jak moc," odpověděla jsem.

"Mám štěstí, že tě mám," řekl.

"Promiň, že jsem to mezi náma tak pokazila," špitla jsem po chvilce ticha.

"Nic jsi nepokazila, vždyť je to skoro jako dřív," naznal.

"Právě, skoro," začala jsem.

"Hele, v klidu, Kath," pousmál se.

"Byla jsem úplně blbá, Jacku, nedošlo mi, že jsi pro mě tak moc důležitá osoba," řekla jsem, "asi bych nepřežila, kdyby tě měla jiná, m-miluju tě," pošeptala jsem roztřepaným hlasem.