Army Guard || 1D

2.

,,Posaďte se," pobídla jsem chlapa a ukázala na židli za mým pracovním stolem. ,,O co tedy jde?"

,,Nejspíše jste slyšela o té nepříjemné události, co se stala nedávno kapele One Direction, že?" zeptal se. Polkla jsem. Jaké že kapele?

,,Obávám se, že ne. Tady jsme odřízlí od světa a vojáci mají přístup k internetu jen za odměnu." objasnila jsem. ,,Nejsme na tom po finanční stránce teď nejlépe. Máme příliš mnoho vojáků a málo financí na obstarání základních potřebných věcí. Takže bohužel," dodala jsem a pokrčila jsem rameny, načež jsem spojila konečky prstů k sobě.

,,Ah. Tak to jo. Ale... Mohl bych vám s těmi financemi pomoci," řekl a povytáhl jedno obočí.

,,A kdo vy jste? Drogový dealer nebo nějaký mafián? Chcete, abychom zabili tu kapelu, abyste získal peníze? Pardon, ale v tom nikdy nepojedu. Nesnížím se k..." rozčilovala jsem se trochu, ale ten chlap mě přerušil. Zmetek jeden... Tady jsem zvyklá na respekt... Je to nezvyk, že se teď někdo opováží skočit někomu do řeči.

,,Opravdu je nechci nechat zabít, slečno. Jsem totiž jejich cestovní manažer a také bodyguard," objasnil a já ihned zčerenala. Sakra, tak to se nepovedlo...

,,Ehm. Aha," zaskuhrala jsem a kousla se do rtu po tom trapasu. Jsem vážně blbá...

,,No... Nedávno na ně byl spáchán útok. A mí lidé na to nestačí. Nikdy jsme nebyli při přestřelce, až teď. Nikdo naštěstí nebyl zraněn, až na Niallovu Snickersku, což ho rozzuřilo..." řekl a divně se zachechtal.

,,A? Co já s tím?" zeptala jsem se ostře. Co si o sobě ten chlap vůbec myslí?! Nakráčí si mezi vojáky jak nějaký boss a pak mi vypráví o Snickersce a nějaký kapele?

,,Slyšel jsem, že jste špička. Napadlo mě, že byste teď dělala ochranku klukům vy. A váš tým samozřejmě. Jsem ochoten vám koupit pro toto vojenské zařízení co jen budete chtít. Ale samozřejmě něco za něco..." řekl a zkoumavě si mě prohlížel. Nadzvedla jsem jedno obočí.

,,Cokoli? Ať to stojí kolik chce a ať je toho jakýkoli počet?" zeptala jsem se.

Higgins přikývl. ,,Přesně tak." přitakal.

Je pravda, že toho je potřeba hodně. Uniformy, vybavení, zateplení budovy... A na to prostě nemám, ale je to potřebné...

,,Co přesně za to budete chtít?" zeptala jsem se nejistě.

Higgins se nadechl a spustil. ,,Abyste ochránila kluky a zlikvidovala nepřítele," řekl.

,,Mám se starat o kapelu a zlikvidovat toho, kdo je chtěl zabít?" ujistila jsem se, jestli dobře slyším.

,,Přesně tak," přitakal. ,,Dal bych finanční odměnu přímo i vám," dodal.

Povzdychla jsem si. Přece nemůže trvat tak dlouho najít toho útočníka, každý dělá chyby. To by se dalo přežít, no ne? Za to, co dostane moje zařízení i já, to stojí.

,,Fajn. Beru to. Ale budu mít asistenta," řekla jsem. Higgins přikývl.
,,Není problém. Odměnu dostane i on. Kdo je to?" zeptal se, zatímco já uvnitř jásala.

,,Jacob Damonds." oznámila jsem a Higgins přikývl.

,,Okej. Sepíšu to a ještě se stavím. Ruku na to?" zeptal se a natáhl ke mně svou tlapu. Usmála jsem se a vložila do tlapy svou packu. Bylo to jako packa čivavy a tlapa vlkodava... A já byla to menší.

Ještě nějakou dobu jsme se domlouvali a on pak nakonec odešel.

***

,,Kde jsi, Letty?" zeptal se Jacob hned, jak jsem vešla do jídelny do toho rozruchu. Jindy je v jídelně klid, protože v šest snídají jen vyšší hodnosti, zatímco nižší až v sedm. Když tedy není poplach nebo jiné přiopatření, které má vyzkoušet činnosti a myšlení vojáků, i když jsou rozespalí. Jenže já se zdržela, takže jsem vešla do jídelny, která už byla zlehka zaplněná. Jake tam má dnes dozor, proto tu teď je.

,,Promiň. Zdržela jsem se s jedním pánem, pak ti to vysvětlím, ale teď musím jíst, jinak umřu hlady!" usmála jsem se a vydala se k okýnku, kde se vydávali jídlo. Jake mě následoval.

,,S pánem? Nevím, že by sem někdo vnikl," řekl zmateně.

,,No... On... Berme to tak, že je to urostlý ninja, jo? Protože taky nevim, jak se sem dostal," Jake se uchechtl, ale nakonec přikývl.

****

,,Fajn, dneska vás nebudu týrat. Pro dnešek konec!" křikla jsem na svou skupinku vojínů a ti se začali zvedat ze země a se šveholením si začali protahovat svaly.

,,Nadporučíku?" ozval se za mnou hlas. Otočila jsem se a pokynula mu hlavou, aby spustil. ,,U vrátnice je nějaký Higgins a chce mluvit s vámi a poručíkem Damondsem," oznámil.

,,Dobře, vojíne. Pusťte ho a doveďte ho do mé kanceláře," zavelela jsem. Vojín přikývl, skočil do pozoru a zároveň pokrčil paži a natáhl prsty, kterými se pak zlehka dotknul u spánku. Pak se zase uvolnil a běžel zpátky směr vrátnice.

Já se vydala do svého pokoje.