Army Guard || 1D

9.

,,Takže, plán je takový..." začala jsem.

,,Byl jsem zjistit, kde a kdy máte jaký rozhovory a tak. Jelikož jste před chvilkou přijeli z tour, máte teď od koncertů pokoj, kromě těch, který pořádáte charitativně a v nějakých talkshow. Takže... Musíme zmizet. Nejdřív my a teprv pak jednotka. Souhlas?" dokončil Jake.

Kluci přikývli. ,,Fajn. Takže teď si jděte zabalit. Harry, ty se neboj, jdu tam s tebou, jo?" usmál se Jake, načež odešel s Harrym hlídat okno. Kluci se také rozutekli do svých pokojů.Já šla s Liamem. Přece jen jsem ho nechtěla nechat samotného.

,,Jak je?" zeptala jsem se s koukala jsem z okna a hledala sebemenší podezřelý podnět.

,,Nic moc. Raději bych byl v ohrožení sám, než aby v tom plavali i kluci," povzdychl si.

,,To nev-" zastavila jsem se uprostřed věty, když jsem na jedné z mnoha střech postřehla velmi divnou věc. Vypadalo to jako...

,,Li k zemi!" křikla jsem právě ve chvíli, kdy se ozvalo tříštění skla. Rychle jsem skočila na Liama a srazila ho k zemi, čímž jsem nám oběma zachránila život. Kulka proletěla nad našimi hlavami a zavrtala se do zdi.

Nějakou dobu jsme takhle leželi.

Zhluboka jsem dýchala a slezla z Liama. ,,V pohodě?" zeptala jsem se když se i on pohnul. Přikývl. Rychle jsem vytáhla zbraň a zase přeběhla k oknu. Na střeše však už nikdo nebyl...

,,Co to bylo?" vtrhl do pokoje Jacob, ale zarazil se uprostřed kroku, když uviděl tu spoušť. Přejel očima po okně, Liamovi na zemi a nakonec i po zdi. ,,Kurva," špitl a pomohl Liamovi vstát.

,,Jedeme. Hned!" zavelela jsem a promnula si bolavé zápěstí.

Kluci si zabalili to nejnutnější a já se zatím s Jakem domlouvala, kam pojedeme. Rozhodli jsme se pro Francii.

,,Ok. Rychle dovnitř," křikla jsem a kluci se po obejmutí rozdělili na dvě poloviny. Já, Louis, Harry a Zayn jsme jeli mým Range Roverem a Jacob vezl Liama a Nialla.

,,Klidně spěte. Pojedem dlouho," oznámila jsem a kluci přikývli. Harry se na zadní sedačce uvelebil a opřel se o Louise, který se usmál a taky se opřel. Pak oba zavřeli oči.

To se ale nedalo říct o Zaynovi. Pozoroval mě svýma očima a já se musela usmát.

,,Úsměv ti sluší víc než vážný výraz, Letty," řekl svým hlubokým hlasem.

,,To tobě taky," vyklouzlo mi z pusy a já si imaginárně nafackovala. To nesmím!

,,Děkuju," řekl s úsměvem.

,,Není za co. Každému sluší smích a-"

,,Ne, to nemyslim. Myslim... Děkuju, že jsi zachránila Liamovi život. Řikal nám, žes ho srazila k zemi a kryla vlastním tělem. Tak ti děkuju," řekl vážně.

,,Je to má práce..."

,,Ano. Protože ty to děláš opět jen kvůli práci. Nic víc v tom není..." zavrčel naštvaně.

Odhodlala jsem se říct věc, kterou jsem uvnitř ve skutečnosti vůbec nemyslela vážně. ,,Jo. Přesně tak. Pochop prosím, že... K vám nic necítím. Furt jste pro mě hvězdičky. A mou prací je vás ochránit. A to taky dělám," vydechla jsem nepravdivě.

Zayn se nadechl, že něco řekne, ale nakonec pusu zase zavřel svou otevřenou pusu a zavrtal se víc do sedačky.

Povzdychla jsem si. Proč musí být všechno tak složité?