Army Guard || 1D

8.

,,Jo. A je to, teď můžete," řekla Lou - kadeřnice a maskérka kluků. Kluci přikývli. Liam se zhluboka nadechl a vydechl.

,,Li, bude to v pohodě. Nic se nestane, o to se postarám, jo? Teď jděte kluci a žádný voloviny!" řekla jsem a oni se začali usmívat. Kývli na sebe a po moderátorově zvolání ,One Direction!' vešli do studia.

,,Jaku? Všechno v pohodě?" zeptala jsem se vysílačkou a ze zákulisí pozorovala lid, který nadšeně tleskal a fascinovaně koukal na kluky. Diváci byly převážně ženy, ale zahlédla jsem tam i pár mužů.

,,Jo, všechno v pohodě. Všude čisto," odpověděl Jake a taky se rozhlížel kolem, s tím rozdílem, že on byl na jakémsi balkónku, takže měl rozhled.

,,...ochranku. Proč odešel?" postřehla jsem hlas moderátora.

,,No, Paul byl vyčerpaný a chtěl se chvilku věnovat pouze rodině. Takže požádal někoho velmi zkušeného, aby to na čas vzal za něj. Pak se zase vrátí..." odpověděl Zayn. Uculila jsem se. Zayna jsem si moc oblíbila.

,,Takže zvěsti, že vás někdo nedávno napadl na veřejnosti, nejsou pravdivé?" zeptal se moderátor.

,,Nás někdo napadl? Lou, víš o někom? Já nevím..." 

,,Umm... Ne. Určitě ne. To bychom o tom věděli, no ne?" doplnil Louis se smíchem Harryho. 

,,Ne pane. Opravdu se nic takového nestalo," zavrtěl Harry hlavou a usmál se. Hrál to opravdu přesvědčivě.

,,A kdyby ano, média by byla první, kdo by o tom věděl," doplnil Liam a usmál se. Jeho bledost vymizela a zdál se být konečně ve své kůži a uvolněný.

Zase jsem jezdila pohledem po publiku, ale nedělo se absolutně nic.

***

,,Nando's?" zeptal se Niall, když jsme šli z akce a byl tak akorát čas oběda. Všichni jsme přikývli.

,,Byli jste skvělí. Nikdo nepoznal, že lžete. Dobrá práce," usmála jsem se. ,,Tak jo. Jedem," řekla jsem a šla k autu, stejně tak Jacob ke svému.

Ke mně si sedl Niall a Zayn, ostatní zalezli k Jakovi.

,,Takže... Jak dlouho jsi u armády?" zeptal se Zayn a povytáhl obočí.

,,No... Dva roky. Od devatenácti. Hned po škole jsem musela po tátově smrti nastoupit," řekla jsem a zajela k restauraci, která byla zrovna celkem zastrčená, takže jsme tam byli sami.

,,Páni..." vydechli Zayn i Niall najednou, avšak každý z jiného důvodu. ,,Ta restaurace vážně vypadá všude stejně," dodal Niall a skočil tak do řeči Zaynovi, který říkal něco v tom smyslu, že jsem to určitě měla těžké.

To byla pravda. Opravdu jsem to měla těžké, ale dalo se to vydržet. Když je tímto směrem člověk vychováván už od mala, ani nepostřehne, že je to těžké, protože to tak má celý život.

Vystoupili jsme z aut a pak společně s Jakem a jeho posádkou vstoupili do Nando's.

*****

Když jsme dojeli domů, nahnali jsme kluky dovnitř.

,,Celej dům je čistej. Žádný štěnice," řekl Lucas, když zrovna vycházel z pozemku vily. Přikývla jsem a zajela očima na schránku. Zamračila jsem se, když byl ve schránce další dopis.

Srdce mi začalo tlouct rychleji, když jsem se přiblížila a vyndala obálku.

Harry Styles

Rozhlédla jsem se okolo. ,,Děje se něco?" zeptal se Jacob. Jen jsem zamávala dopisem. ,,Sakra," špitl a taky se rozhlédl.

Rychle jsme se přesunuli dovnitř vily.

,,Kluci?!" křikla jsem a kluci seběhli schody. Jejich trupy byly holé, což mě ze začátku trochu vykolejilo. Ne že bych to nikdy neviděla nebo tak, ale... Tahle těla jsou jiná než ta armádní.

,,Problém," vydechl Jacob a já opět zamávala dopisem.

,,Kdo?" zeptal se Niall opatrně. Jen jsem po klucích přejela pohledem a zastavila se na Harrym. Louis vykuli oči a vyjekl, načež mi vytrhl dopis z rukou a rozškubal obálku. Když dočetl, se slzami v očích mi dopis podal.

,,Bravo! Povedlo se vám mě pozastavit. Vy armádní spojenci jste chytřejší než ta Higginsova parta volů.

Nicméně, i když jsem nezasáhl svůj cíl, na řadě je další, viď Harry?"

Naštvaně jsem s dopisem mrskla o zem a odešla do kuchyně, kde jsem se opřela o linku a zhluboka jsem dýchala, abych se uklidnila.

Proč a hlavně kdo to všechno dělá? Samozřejmě, je spoustu motivů. Ale i tak... Proč?

,,Nenechávej nás v tom, Letty. Prosím," ozval se těsně za mnou hlas, až mi přeběhl mráz po zádech z té blízkosti.

,,To bych nikdy neudělala. Jen... Musíme odsud zmizet," řekla jsem a otočila se, takže jsem se střetla s tmavýma, čokoládovýma očima, které občas vypadaly jako psí. Upřímně, věrně, nezklamatelně.

Na moment se mi zamotala hlava a rozbušilo se mi srdce. Byl příliš blízko.

Zatřepala jsem hlavou a obešla ho. Raději. Tyhle pocity neznám. Neříkám, že jsem neměla nikdy nikoho... Ale nikdy jsem necítila tohle. Tohle chvění, mráz po zádech, občasné zabrnění konečků prstů...

Jedno ale vím jistě. Tyhle pocity mě dělají zranitelnou a to je přesně to, co armáda nechce. A taky vím to, že ač se mi to líbí, nemůžu si dovolit být oslabená. Takže... Musím být nedostupná. Jinak to nejde. V sázce je nejméně pět životů... Nemohu si dovolit ani jeden zkrat, ani jednu chybu. Nic...

------

Oo, že by si začala Letty uvědomovat, že k tomu rošťákovi cítí něco víc? :O :3