Army Guard || 1D

6.

Tak jo, tady už je nějaká akce... A jen aby bylo jasno - málem jsem se sama zhroutila nad tou předsavou, co jsem napsala (až k tý části dojdete, poznáte to). Ale nebojte... Zase tak krutá nejsem...
-----

Zbytek dne jsme si povídali. Stejně tak další a další a další. Hodně jsme se poznali a věřte tomu nebo ne - stali se z nás přátelé. Sice slabí, ale pořád lepší než nic.

,,Jaku? Podej mi prosím ten čip," Jacob se nahnul, sebral čip a podal mi ho. Poděkovala jsem a zasunula ho do počítače.

,,Pro Krista, co to ksakru je?" zeptal se udiveně Niall a sedl si vedle mě. Pozoroval čísla běhající po celé obrazovce.  ,,To jsou všechna data z čipu. Akorát zakódovaná. Až to naběhne, budou to normální složky. Akorát číselný," vysvětlil Jake a při tom se napojoval tabletem na bezpečnostní systém vily. Přesně věděl, co Niall myslí, i když se nedíval a jeho mozek byl zaměstnán systémem. Jake se s Niallem hodně spřátelil, což je vlastně celkem fajn. Pořád lepší, než kdyby se chtěli navzájem pozabíjet. Jako třeba já s Harrym.

,,Díky bože, že nejsem voják," vydechl Zayn a taky pozoroval čísla. ,,Bože můj," dodal šeptem a třesoucíma rukama vyndal z kalhot krabičku s cigaretami. Pak se zvedl a vyšel ven. Zbystřila jsem a vyskočila na nohy. Nechci, aby byl venku bez dozoru. Nechci, aby se mu něco stalo. Jemu obzvlášť...

,,Zayne, to není nejlepší nápad. Zalez dovnitř," řekla jsem.

Jen zavrtěl hlavou. ,,Ne. Nebudu Niallovi kazit plíce. Na to je moc nevinnej," odporoval. Povzdechla jsem si a zabloudila očima na schránku s dopisy. Něco v ní bylo. ,,Jdu pro poštu. Zalez aspoň za ten sloup!" přikázala jsem a Zayn se zakroucením očí couvl, aby byl krytý alespoň tím kusem betonu nebo čeho.

Vyndala jsem dopisy ze schránky a zanesla je nazpátek.

,,Mm... Reklama, reklama, reklama... Tady je něco pro Liama a jinak samý další reklamy. Byl dobrý nápad přemístit schránku, abychom měli oddělené dopisy od fanoušků a tak... Byli byste jinak úplně zavalení," zamumlala jsem. Zayn odložil nedopalek a vzal dopisy do rukou.

,,Hm. Tak je jdi vyhodit a já tohle odnesu Limu," řekl Zayn s drzým mrknutím.

Vyhodila jsem tedy reklamy do popelnice a ještě se rozhlédla kolem. Bylo dusno a ptáci létali nízko. Vrátila jsem tedy nazpět do vily.

,,Bude bouřka..." vydechla jsem, ale ihned jsem ztuhla v pohybu.

Scéna přede mnou byla dosti divná a možná i děsivá. Všichni kluci byli rozestavění okolo Liama a se zděšením v očích koukali do dopisu. Dokonce i Jacob a toho jen tak nic nerozhází.

Rychle jsem k nim přešla a vytrhla jim dopis z rukou...

Stálo v něm:

,,Dnes v noci, až v klidu zalehneš do postele a venku bude bouře, nikdo neuslyší tvůj křik, až ti projede kulka tělem. P. S. - Máte moc krásnou vilu..."

Zalapala jsem po dechu. Mozek mi tepal a myšlenky pluly neuvěřitelnou rychlostí. Co do háje teď?!

,,Jacobe, svolej jednotku, ale ne všechny, ať se nedělaj prudký přesuny. Vidí to." zavelela jsem tiše. Musíme jednat.

,,A vy mluvte potichu." řekla jsem směrem ke klukům. Jen zděšeně přikývli.

Liam zbledl a najednou sebou sekl. Nedivím se mu. Zayn s Harrym ho drželi a Louis bežel pro vodu. ,,Sakra... Nialle? Je tu někde sklep?" zeptala jsem se tiše. Přikývl. ,,Fajn. V tom případě... Teď se postarejte o Liama a hlavně nic nedělejte. Sedněte si na gauč a buďte v klidu. Nic se vám nestane, slibuju.," špitla jsem a Niallovi se zaplnily oči slzami. Začal se klepat. ,,Ni, klid! Dýchej. Nádech, výdech," Niall se rozvzlykal a upadl do šoku.

Dovedla jsem ho na gauč a posadila ho. ,,Lou prosím," požádala jsem Louise. Ten přiskočil k Niallovi a pevně mu stiskl ruku, objal ho a šeptem ho začal uklidňovat. Zayn s Harrym zatím 'vzkřísili' Liama.

Jacob svolával jednotku a já rychle vyběhla schody. Skrčila jsem se a vlezla jsem do prvního pokoje, co mi vlezl pod ruku. Po podlaze jsem se plazila k oknu a opatrně vykoukla, snažíc se najít místo, kde by mohl střelec být a pozorovat co nejvýhodněji vilu.

Takhle jsem oblezla všechny pokoje, ale žádné výhodné místo jsem odnikud neviděla. Kde tedy je? Přece musí střílet z venku, dovnitř se nedostane.

Ve svém pokoji jsem sebrala prázdnou vojenskou tašku a a plazila se s ní dolu.

Kluci na mě koukali jako na blázna, když jsem se kolem nich plazila po podlaze. ,,Harry, jdi k lednici a otevři ji!" sykla jsem. Harry tak udělal. Plazila jsem se za ním.

,,Co to sakra děláš?!" zašeptal Harry směrem do lednice, když jsem se objevila u jeho nohou. ,,Nahrň to jídlo sem. Ale jen to, co vydrží. A nějak nenápadně, prosím. Nesmím bejt vidět, jinak uvidí, že něco plánujeme. A navíc vůbec nevíme, odkud nás pozoruje." řekla jsem.

,,My něco plánujeme?" zeptal se Harry a třesoucíma rukama začal vyndávat nějaké jídlo. Já se zatím přitiskla ke dvířkám skříňek a nadzvedla jsem tašku. Harry do ní házel jídlo. ,,Jo. Plánujeme," přikývla jsem potichu.

Když bylo jídlo v tašce, zase jsem se s ní odplazila pryč. A to do koupelny. Bylo tam jen jedno malinkaté okýnko, takže pro střelce tu byla jen minimální šance na zasažení cíle - tedy Liama. A navíc - bylo tam celkem chladno, takže jsem tam jídlo nechala. Později se bude hodit, protože tam pak naženu kluky. Ale nejdřív to chce plán.

Dala jsem tašku do vany a pak jsem už normálně vyšla.

,,Ať se děje cokoli, nevycházejte ven a nechoďte k oknům." sykl Jacob a zahrnul všechny žaluzie v oknech.

Zapla jsem rádio na vysokou hlasitost a přešla ke klukům, kteří se k sobě tiskli.

,,Tak okej. Nevíme, jak to tu má občíhlý. Možná tu je někde štenice, takže pokud nebude puštěné něco hlasitého, mluvte tiše. Taky nechoďte do sklepa. Není tak blbej, bude počítat s tím, že se přesunem do místnosti bez oken. A proto půjdeme do místnosti, kde je naopak oken hodně. Jasný? Budeme jednat opačně." šeptala jsem. Kluci přikývli. Všem se leskly slzy v očích. ,,Nebojte," špitla jsem a spolu s Jakem jsme je objali.

,,Teď si všichni nabijte mobily a najděte baterky, popřípadě svíčky se sirkama. Nebo zapalovače," řekla jsem a kluci přikývli.

Za každou cenu je musíme ochránit!

-----

Jinak --> Co na to říkáte? Líbí se vám tyhle akčnější díly nebo mám psát spíš takový ty 'lážo plážo' ?