Army Guard || 1D

11.

,,Nevěděl jsem, že tohle umíš," řekl udiveně.

,,Hm. No a?" snažila jsem se znít nepříjemně. Musela jsem ho do sebe nějak odehnat. Je to tak pro všechny lepší.

,,Přestaň. Nesnaž se být hnusná, nejsi to ty. Poznám to," řekl.

,,Co tady děláš?" ignorovala jsem ho.

,,Šel jsem ven a uviděl tě tu. Tak jsem koupil pití," pokrčil rameny a podal mi sklenici s mojitem. Miluju mojito.

Povzdychla jsem si. ,,Promiň," vydechla jsem a vzala si sklenici.

Zayn přikývl a sedl si na zem. Sedla jsem si vedle něj a zhluboka se napila. Bylo alkoholické.

,,Proč to děláš?" zeptal se Zee.

,,A co?" zeptala jsem se nechápavě.

,,Odháníš mě od sebe, hraješ si na nepřístupnou. Proč?" zeptal se.

,,Nejspíš proto, že nechci, abyste umřeli. A taky protože jsem v životě ztratila už tolik lidí, že se prostě bojím něco cítit," odpověděla jsem a sklopila jsem pohled.

,,Ah... No... Myslel jsem, že jsi ztratila jen otce... Promiň," řekl a taky sklopil pohled.

Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla. ,,Bylo mi 15, když se to stalo. Určitě si pamatuješ, když najednou z ničeho nic v září uhodily mrazy. Tehdy nebyl nikdo připravený. Bylo to divné, do týdne se teplota zase ustálila..." Zayn přikývl. ,,Ten první den... Brácha měl fotbalový trénink. Kvůli namrzlému povrchu nepřijel autobus a on se neměl jak dostat domů. Jela pro něj máma. Vyzvedla ho a... Pak jeli domů. Zrovna ze školy vyzvedli i mou malou sestřičku. Měli jsme letní gumy... Auto dostalo smyk a nabořili to přímo do stromu. Máma a ségra umřely na místě. Brácha žil, ale v nemocnici umřel. V mé náruči..." řekla jsem a utřela jsem si slzy. Zayn zalapal po dechu. ,,Mezi mnou a bráchou bylo neuvěřitelné pouto. Držela jsem ho za ruku a hladila ho ve vlasech. Otevřel oči, řekl, že mě miluje a že vždycky budu jeho malá sestřička. Pak ještě zašeptal, ať si dávám ve světě pozor a dobře si rozmyslím, komu věřit... Stiskl mi slabě ruku a..." vzlykla jsem. Nemohla jsem to slovo říct.

,,Bože... Pro-promiň. To jsem nechtěl. Nechtěl jsem tě rozbrečet," špitl a přitáhl si mě do objetí. Vzlykala jsem mu do trika a bylo mi v tu chvíli jedno, že bych si měla držet odstup. Tohle je něco, co mě raní doteď, i když už je to tolik let zpátky.

,,Neplač. Je to dobrý,"

,,Ne Zayne. Není to dobrý a ani to nebude dobrý. Já..." odskočila jsem najednou. Ani sama nevím, co to do mě vjelo. ,,Musím pryč," vydechla jsem a rozběhla se po pláži.

,,O co se to jako pokoušíš, hm?" zaslechla jsem a zjistila, že Zayn utíká hned za mnou. Jak to dělá, že je tak rychlý?

Pak jsem pocítila jeho ruku, jak mě chytila a zatáhla, takže jsem ucukla a narazila do něj.

,,Přestaň! Letty, nás neztratíš! Mě neztratíš! Pochop, že tě mám rád a nevzpírej se tomu. Protože já vím, že to, co cítíš ty, taky není jen přátelství. Tak se tomu nebraň!" zašeptal a hluboce mi koukal do očí. Absolutně jsem nevěděla, co na to říct. Jen jsem tak zírala, neschopná slova.

,,Já se bojím, Zayne. Bojím se, že když si připustím, co k tobě skutečně cítím, udělala bych pak nějakou chybu. A já prostě nechci aby se vám něco stalo. Ano, máš pravdu. Mám vás ráda," přiznala jsem. Zaynovi se na tváři rozšířil úsměv.

,,Nechci na tebe tlačit. Rozhodni se sama," řekl a pohladil mě palcem po tváři.

Usmála jsem se. ,,Děkuju,"

,,Není zač," řekl.

Po našem rozhovoru jsme ještě brouzdali pískem a teprve potom jsme se vrátili na hotel.

,,Tak... Asi dobrou?" usmál se. Přikývla jsem.

,,Tak dobrou," mávla jsem na něj a sledovala, jak vystupuje z výtahu. Já jela ještě o patro výš.

Vyšla jsem z výtahu a šla do pokoje. Než jsem však vešla, všimla jsem si visačky na klice. Nerušit. Hned jak jsem zaslechla určité zvuky, zašklebila jsem se a raději zacouvala a pak šla zpět do výtahu. Sjela jsem dolů a sedla si k baru.

Objednala jsem si nějaký drink a srkala ho.

Přemýšlela jsem nad kluky. Nad jejich životy, rodinami. Rodinami, které ani neví, že byli kluci už dvakrát ohroženi. A pak jsem samozřejmě myslela na Zayna. Na to, že ho mám ráda. Na to, jak je krásný a pro mě dokonalý.

Když mě to všechno přestalo bavit, zaplatila jsem a šla k výtahu. Výtahem jsem zajela do potřebného patra a šla až k jejich pokoji.

Zaklepala jsem a čekala.

,,Ahoj. Co ty tady?" vykoukl Zayn.

Pokrčila jsem rameny. ,,Já ani nevim. Teda vlastně jo. Jacob má na pokoji holku a..."

,,Chápu. Tak pojď dál," usmál se a já přikývla.

Uhnul ze dveří a já prošla kolem něj do tichého pokoje.

,,Kde jsou kluci?" zeptala jsem se.

,,U Louise a Harryho. Já už tam byl, tak jsem zůstal tady," pokrčil rameny. ,,Dáš si něco?" zeptal se.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Měla jsem pár drinků v baru," vysvětlila jsem.

Přikývl a sedl si na postel, na kterou jsem si taky sedla...