Pod maskou se neschováš✔️

-3-

Dlouhou chvíli nepromluvil, jen na mě upřeně hleděl. Poté se zvedl a vyšel ven z místnosti.

Zůstala jsem tam stát a přemýšlela o svém otci, o své rodině a o své matce. Vždy jsem si myslela, jací jsou úžasní, milí a starostliví, a při tom odmala vraždili a žili velmi pochybný život. Všechno co se mi odmala dělo, začalo dávat logiku. Otec nikdy nezmínil svou práci, vždy se domů vracel pozdě a rád. Navíc vydělával dost peněz, takže jsem si myslela, že je podnikatel. Stávalo se dost často, že k nám někdo přišel a pohádal se s ním. A až teď jsem si uvědomila, že jsem ty lidi nikdy neviděla opouštět náš dům. Nepřišlo mi do divné, protože mě to nezajímalo, měla jsem spoustu jiných, důležitějších aktivit.

Stála jsem a pozorovala jeho obraz. Vypadal tak chladně a nedostupně. Všechno to byla jen maska, stejná jakou má i strýc a stejná jakou budu nosit i já. 

Matka zůstala vždy se mnou doma. Nikdy nepracovala, stejně jako jsem já nikdy nechodila do školy. Nevadilo mi to, kontakt s malými děcky mi vždy vadil a nikdy jsem moc nevynikala v komunikaci. Chodila jsem do spousty kroužků na soukromých školách, kde mí rodiče utráceli spousty peněz. Tanec, společenské chování, divadlo. Nikdy mi to nepřišlo divné, ale teď mi všechno docházelo. Ta škola zřejmě ani nebyla pro normální děti. Zvláštní hodiny tance a společenského chování zřejmě budu potřebovat...

Otec vždy trval na tom, abych chodila do bojových umění, kde mě už odmalička učili různým stylům, jak někomu nakopat zadek. Nikdy mi tyhle kroužky nevadily. Vzhledem k tomu, že mimo ně jsem byla jen a jen doma, tohle bylo zajímavé zpestření. Potkávala jsem tu různé děti, které se sice nestaly mými kamarády, ale alespoň jsem měla někoho jako kamaráda.

Dalo by se říci, že teď momentálně jsem dost vynikala v sebeobraně a bojích, ale nevěděla jsem, co ode mě bude strýc očekávat. Nevěděla jsem ani, proč jsem tu a co budu dělat.

Vyšla jsem z místnosti a dlouhou chodbou se vydala zpět do jídelny. Upřímně jsem měla hlad, takže to jídlo se teď hodilo.

,,To je ona?" vypískla nadšeně žena, která stála u strýce. On nezaujatě snídal a jejího povyku si nevšímal. Všichni které jsem doposud poznala, byli odtažití, ale ona mezi nimi dosti vynikala. 

,,Ahoj, já jsem Katie," napřáhla ke mně ruku. Než jsem ji stiskla, podívala jsem se na strýce, který nás nezaujatě pozoroval.

,,Jamie." Nadšení z jejích očí nevyprchalo.

,,Je to celá Renata, že? Jaktožes mi nezavolal!" obvinila strýce a posadila se vedle něj. Já jsem zaujala své předchozí místo a začala jíst. Neptala jsem se. Strýc by stejně tolik jídla sám nesnědl, takže to bylo určitě připraveno i pro mě.

,,Volal jsem ti." Jeho oči se zabodly na mě a s trochu tázavým pohledem mě pozoroval. Asi ho překvapilo, že jím. Provokativně jsem se usmála trochu šíleným úsměvem a dál ho ignorovala.

,,Zajímalo by mě, jestli o mně vůbec něco ví! Teoreticky se o mně mohl zmínit, ale těžko říct. No a hlavně k tématu. Zítra sem přijede ta zásilka a matka si přeje, abys ji zavolal. Poslala mě pro peníze, že když jsi ji prej obral o celé dědictví, tak bys jí mohl alespoň dát pár prachů. Znáš to, zase začala šlapat a už málem nenašla jediné místo na ruce, kde by neměla díru od jehly. Tentokrát se z toho nedostane. Začala ujíždět na heroinu."

Příliš mnoho informací, teď momentálně jsem z jejího hovoru nepochopila skoro nic. Ale upřímně mi to bylo jedno. Strýc vypadal taky tak a dál jedl a pohledem přeskakoval ze mě na onu ženu. 

,,Když tě tolik zajímá, tak se jí zeptej." Ukázal na mě.

,,Vypadá nebezpečně," změřila si mě pohledem, ale znovu nasadila svůj úsměv ,,ahoj, já jsem Katie, ale to už jsem ti říkala a jsem tvoje tetička. Doufám, že se o mně tvůj otec někdy zmínil, protože jestli ne je to špatný. Jo a upřímnou soustrast. Asi to teď máš těžký, vzhledem k tvým obvazům na rukách, takže tě nebudu moc obtěžovat, ale ráda jsem tě poznala. Strašně se podobáš své matce, ale spíš bych tipla, že povahou jsi po otci. Taky moc nemluvil."

Mluvila strašně rychle, takže jsem pochytila málo. Naštěstí mě strýc zachránil.

,,Nevlastní sestra. A předpokládám, že tě nezná, vzhledem k tomu, že nezná ani mě. A to se mnou Dave vycházel."

,,Vycházeli jsme spolu, jen mě neměl rád. Vlastně stejně jako ty. No, téhle rodině se člověk prostě nezavděčí!" Zakroutila hlavou a vstala, rychle přešla ke mně a potřásla mi znovu rukou ,,Ráda jsem tě poznala a už se těším na další setkání!"

Odešla. Naštěstí. Můj strýc mi i přes jeho chladné a odtažité chování připadal mnohem více sympatický než tady ta ženská. Nějak jsem její projev neřešila a dál jedla.

,,Moji rodiče si změnili i křestní jména?" zeptala jsem se a podívala se na strýce.

,,Ano, přišlo jim to bezpečnější. Se všemi zrušili kontakt a zřejmě o minulosti ani moc nemluvili, že?"

,,Pamatuji si, že otec vždycky mluvil jen o bratrovi, ale nikdy neřekl jméno ani co se s ním stalo, jen to že ho měl. Matka mě za hovory o jejich minulosti vždy posílala pryč..."

,,Ta žena co tu byla, je moje nevlastní sestra. Potom, co moje a Daveova matka zemřela se otec už neoženil, ale měl své potřeby. Po pěti letech se sem přihnalo to malý děcko a její matka, jak jsi slyšela feťačka, si začala klást nároky. Otec ji dostatečně velkou částkou vyplatil, takže normální člověk by byl do smrti za zenitem, ale ona vše utratila a zase se vezla dolů. Když otec umřel, přišla a požadovala majetek. Všechno bylo odkázáno mě a Daveovi, takže nic nedostala. Tu holku jsem raději zaměstnal u mě. Je lepší ji mít pod kontrolou, i když ji nemusím..."

,,Kdo zabil moje rodiče a proč?" zeptala jsem se a upřímně se na něj podívala. Pořád se mi chtělo brečet, ale ta chladná část mě vzala kontrolu nad mými emocemi.

,,To ještě nevím, ale tys ho viděla, že?"

,,Ano, ale neznám ho."

,,Jednou ho poznáš a pomstíš se... Nemysli si, že ti to nevidím na očích. Rodinu nezapřeš Jamie a ty v tomhle nemáš na výběr. Vždycky už budeš patřit do tohoto světa."

,,Otec mě na to zřejmě celý život připravoval..." poznamenala jsem.

,,Tak se pojď předvést." Vstal, protáhl si ruce a vybídl mě, ať jdu za ním.

Někdy je lepší vzdát se jedné osobnosti a nahradit ji druhou, která je stejně zlomená, ale nebezpečnější a s větší touhou po pomstě.