Pod maskou se neschováš✔️

-18-

Díval se na mě, jako bych byla všechno na světě. Nechtěl, abych umřela. Zachránil můj život, který jsem já chtěla skončit... Jediná slza, která mu stekla po tváři mě naprosto přesvědčila, že on je jediným důvodem, proč bych měla žít.

,,Teď to nesmíš vzdát Hvězdo! Ty ne! Musíš přežít! Potřebuju tě!"

Tohle bylo jediné, co jsem si pamatovala. Možná jsem se chtěla života zbavit kvůli němu a možná on byl jediným důvodem, proč zůstat. Nenáviděla jsem ho, ale byl vším, co jsem kdy měla. Jediným koho jsem, kdy měla. Nemohla jsem ho ztratit. 

Otevřela jsem oči. Byla mi zima a cítila jsem se slabá. Opatrně jsem se zvedla na lokty a rozhlédla se po pokoji. Spousta lůžek a mezi každým bylo okno. Na konci pokoje na parapetu posledního okna, které jako jediné bylo naproti dveří, seděla silueta člověka. Díval se ven a zřejmě to byl kluk. No, upřímně poznám holku od kluka.

Opatrně jsem se kompletně posadila a vjela si rukou do vlasů. Chtěla jsem to ukončit a život mi jako vždy nevyšel vstříc. To mě tam jako nikdo nechce?

Ten kluk na okně mohl být jen jediný člověk v tomhle ústavu, ale naše konverzace vždycky začínal on, takže...

Pohnul se a podíval se mým směrem. Neviděla jsem jeho obličej, protože byl příliš daleko a navíc byla tma. Měsíc sice zářil až nepřirozeně moc, ale on seděl zády k němu. Slezl z parapetu a rozešel se mým směrem.

Automaticky jsem se odsunula, aby si mohl sednou do vzdálenější části mé postele.

Samozřejmě to udělal. Já jsem si nohy skrčila a rukama si je objala.

,,Varför?" pronesl potichu.

,,För att jag förstörde allt." Protože jsem všechno pokazila.

Zakroutil hlavou a tiše něco pronesl.

,,Měl jsi mě nechat umřít. Všechno by bylo jednoduší!" řekla jsem naštvaně.

On mou poznámku ignoroval a zeptal se: ,,Jak ti vůbec je?"

,,No, jsem dost unavená..."

,,Co by jako bylo jednoduší?" reagoval opožděně.

,,Chceš tím říct, že když jsem tu nebyla, bylo to tu pro tebe horší?"

,,Jo, když jsi tu, mám aspoň, co dělat. Nikdo jinej mi tu nerozumí... Ty to nechápeš, ale já to zkoušel. Všichni, se kterýma jsem se pokusil bavit, se na mě buď vykašlali, nebo se na mě naštvali. Jsi jediná, která se se mnou kdy ochotně bavila. Navíc mě baví tě sledovat... Což je divný ti přiznat takhle do očí, ale ty mě taky často sleduješ, takže se ti vlastně nemám za co omlouvat."

,,Neměl jsi náhodou předtím míň trestů? Víc ses soustředil na školu? A víc jsi ve volném čase trénoval?"

,,Jo, ale-"

,,Takže se ti dařilo lépe, když jsem tu nebyla. Všechno jsme tím naším vztahem, což ani není vztah, zkomplikovali!"

,,Já nevím, co to mezi námi je, ale jsem si stoprocentně jistej, že tě nemiluju! Láska to není a nikdy nebude! Jen tě potřebuju Stjärna! Jsi jedinej člověk, kterýho jsem kdy měl! Proto potřebuju abys žila. Klidně se se mnou nebav, klidně se bav se všema tady kromě mě, mlať mě a klidně mě tajně otrav ve spaní, ale buď tady!"

,,Víš, jaká je výhoda spojenectví?" zeptala jsem se a ušklíbla se.

WindowBoy se na mě divně podíval a nechápavě zvednul obočí.