Pod maskou se neschováš✔️

-42-

Následující dva týdny jakoby splynuly v jeden jediný okmažik. Nic jsem neřešila. Celou dobu se jen toulala s Jakem po venku, líbala se s ním, mluvila, četla a užívala si jen tu nekonečnou euforii. Během hodin to byly letmé dotyky, v knihovně první skutečné dotyky, venku nekonečné pohledy a celkový pocit důležitosti. Svoji mysl jsem se snažila chránit od všeho.

Nechtěla jsem si přiznat jakékoliv pocity, takže jsem se snažila pořád udržovat dál od jakéhokoliv vyznání a podobných blbostí. Ale i přes tohle všechno jsem veškerý svůj volný čas trávila právě s ním a užívala si to.

Byli jsme si blíž než kdy jindy a přitom mezi námi bylo ono nebezpečné ale. Otázky na které jsme ani jeden z nás nechtěli odpovědět a ani je nechtěli vyslovit nahlas.

Bohužel se sobota a den našeho posledního zápasu a dnu tady blížil čím dál víc rychleji. Každou noc, kterou jsem usínala v jeho náručí, jsem chtěla, aby se zastavil čas a zůstala jsem tu navždy.

Samozřejmě jsem o tom přemýšlela. Nechtěla jsem do světa, který pro mě strýc připravil, ale zároveň jsem věděla, že zůstat tady není taky výhra.

Ošetřovatelky si nás už poslední týdny nevšímaly a nechaly nás být. Přece jen věděly, že tohle už nemá smysl a po zkušenostech s námi jako naštvanými si to vždy radši rozmyslely.

Všímala jsem si čím dál víc, jak se Jake často zamýšlel. Vypadal ustaraně a smutně. V tu chvíli jsem věděla, že myslí na to, co bude potom. Nechtěla jsme o něj přijít, i když jsem věděla, že by to bylo nejlepší, ale teď? Jsem chtěla trávit každou vteřinu s ním...

Přece jen mi bylo 16? Co po mně pořád všichni chtějí?

,,Hvězdo?" zašeptal a opatrně mě pohladil po tváři.

Zamrkala jsem do tmy a uviděla jeho siluetu. Už dávno jsem spala, protože jsem na něj nechtěla čekat. Dneska dostal zase po dlouhé době trest, ale nevěděla jsem jaký. Naposledy jsem ho viděla, když ho ošetřovatelky postřelili uspávacími šipkami do nohy. Surově zmlátil jednoho kluka, kterej dost možná bude mít následky do konce života, ale to ho samozřejmě nezajímalo.

Opatrně si ke mně dřepnul a pohladil mě po vlasech. Já jsem se mu podívala do očí a ospale se usmála.

,,Chyběla jsi mi," zašeptal do tichého pokoje.

,,Blbost. Neviděli jsme se asi 4 hodiny. Víš, jak moc tohle je romantický a já romantický řeči moc nemusím," pronesla jsem taky tiše a zavřela únavou oči.

,,Aby ses nezbláznila," řekl a hned přitiskl své rty na mé. Neměla jsem skoro ani dostatek energie, abych se posadila, ale v tu chvíli, kdy jsem cítila jeho tak blízko, dokázala jsem začít spolupracovat a obmotat mu ruce kolem krku. V tu chvíli se už nade mnou nakláněl a lehal si za mnou na postel.

Vždycky se v tomhle ohledu držel trochu dál, ale šlo z něj cítit, že chtěl víc. 

,,Jsem unavená," zašeptala jsem v pauze mezi polibky.

,,Dlužíš mi jednu probdělou noc! Minule jsi mě ve čtyři ráno vytáhla ven, jen abys viděla východ slunce!" řekl a usmál se. Jeho obličej a pronikavý pohled na mě doopravdy zabíraly, ale jakmile se usmál... Roztála jsem a nechala svoje tělo dělat vše, co chtělo.

,,Ale zítra je důležitej den!" řekla jsem a taky se usmála.

,,Jo? Jakej?" ušklíbl se, ale v očích mu jiskřilo.

,,No, je to náš předpředposlední den! Budeme mít poslední kontaktní výchovu, poslední střelbu, poslední trénink kondičky!"

,,No a?" usmál se.

,,Jsou dvě ráno!" znovu jsem naléhala.

,,Dobře nechám tě spát, ale zítra celej den řídím já! A noc!" zajiskřilo mu v očích a schválně mi přejel rukou po levém citlivém boku.

Znovu si mě přitiskl k sobě a lehnul si. Ještě jsme si dali poslední pusu a konečně jsem zase mohla spát.

Ráno se už ani nevracel do svého pokoje. Oběma nám tresty v tuhle chvíli byly jedno.

,,Co tu tak stojíš?" řekl a ušklíbl se.

,,Chci se převlíct!" prskla jsem a podívala se směrem ke kufru, kde jsem měla uniformu, kterou mě pořád nutili nosit. Jake včera šel spát v ní, ale já jsem se předtím převlékla do pyžama.

,,A chceš pomoc?" flirtovně se usmál a v očích mu jiskřilo.

,,Otoč se," řekla jsem docela klidně, ale on mě neposlouchal a přišel ke mně blíž.

,,Ale Stjärna," zašeptal mi do ucha a já jsem oněměla.

Ještě chvíli stál blízko mě, a pak se přeci jen vzdálil a otočil. I tak jsem si stoupla obráceně a zkoumala jestli se neotáčí. V klidu jsem byla až když jsem měla oblečené spodní prádlo.

V kufru jsem hledala tílko a kalhoty a později si je měla v plánu obléct. Zkontrolovala jsem Jakea a zjistila, že už je otočený.

,,Hele!" zapištěla jsem a dala si před sebe ty dva kusy oblečení.

,,Takhle už jsem tě viděl, můžeš být naprosto v klidu!" usmál se a mrknul na mě.

,,Ale to byla tma!" prskla jsem.

Znovu se rozešel směrem ke mně a já začala couvat. Dokud jsem nenarazila na zeď, všechno bylo v pohodě.

,,Ty se mě bojíš?" zeptal se tiše a potemněly mu oči.

,,Nebojím se tebe, ale toho co uděláš!" usmála jsem se flirtovně.

Potom vzal moje oblečení hodil ho na postel, vzal mě za boky a přitiskl si mě k sobě. Okamžitě mě začal vášnivě líbat a jezdit rukama po celém těle.

Musela jsem se postavit na špičky, abych mu byla blíž. V  tu chvíli mě chytil za zadek a nadzvedl mě. Já jsem mu nohy obtočila kolem těla. Takhle vášnivě jsem se ještě nelíbali. Ano, sice jsme tohle všechno museli trénovat v kontaktní výchově, ale tam to bylo spíš o využití překvapení, jak nejlépe v této pozici zabít.

Já jsem ruce posunula k lemu jeho trička a on nadzvedl ruce, abych mu ho mohla přetáhnout přes hlavu. Odhodila jsem ho na postel a znovu se přitiskla k jeho rtům. V zápalu jsem ho kousla do rtu a on mi zaryl nehty do boků.

A v tom... Začalo zvonit. Oba nás to dost vylekalo. Seskočila jsem na zem a musela se dostat pryč z jeho blízkosti. Rychle jsem se začala oblíkat a jakmile jsem měla na sobě, jak tričko a kalhoty tak i bundu, tak jsem se podívala na Jakea, kterej se pořád díval na zeď.

Vzala jsem jeho tričko a hodila ho po něm. To ho konečně probralo a taky se oblékl.

Po druhém zazvonění se měli samy otevřít dveře, ale ty naše byly zablokované kvůli chipům. Chtěla jsem si jít otevřít, ale Jake mě chytil za zápěstí a přitáhl si mě k sobě.

Vytáhla jsem překvapeně obočí.

Nic neřekl jen mě znovu hluboce políbil, čímž docela mluvil za vše. Tohle doděláme...

Ta představa mě trochu děsila, ale i vzrušovala. Vyšla jsem ze dveří a nasadila svůj chladný výraz. Jake jako vždy zůstal v pokoji, dokud všichni neodešli, a pak se sám vydal na snídani.

Sednul si ke mně a také už měl svůj chladný výraz. 

Všechno bylo až příliš komplikované a přitom na tom nebylo nic těžkého.