Celý následující týden probíhá naprosto pohodově. S holkama jsem se naprosto sblížila a zdá se, že ani já jim nejsem úplně šumák.
Fajn, nejsem zrovna ten typ, co by se rád vytahoval (třeba jako…řekněme Kris?), ale zdá se, že si mně fakt oblíbily. Pořád si připadám zvláštně, když za jejich hlídání beru takovou sumu peněz, jelikož mě to s nimi nesmírně baví. A uznejte, komu se podaří dělat to, co ho baví a ještě tím tak nesmírně vydělávat?
Magda mi danou situaci vůbec neusnadňuje a téměř každý den se mě ptá, jestli mám dost peněz a nepotřebuji přidat, třeba na nákupy. Pravda je taková, že bankovek mám docela slušné množství a navíc jsem z nich ještě nemusela utratit ani korunu, neboť se mi dostává nejen všeho, co potřebuji, ale i mnoha věcí navíc.
A to nemluvím o tom, když mě začne před svými známými, kterých je pořád plný dům, vychvalovat. Opravdu si nemyslím, že bych dělala něco zvláštního, když beru holky častěji ven místo toho, abych je nechala sedět před televizí, či jim místo něčeho kupovaného raději uvařím. A to, že si se snažím vymyslet co nejvíce her, abych je zabavila? S tím by se snad mělo počítat.
Trávit čas s holkama je tak má jediná zábava, jelikož to nejhorší pro mě je zůstat sama se svou vlastní přítomností. (A jelikož Kris se tady jako má zábava číslo dvě od naší krupicové války neukázala!)
Není divu, že když mi Magda oznámí, si holky na pátek a sobotu bere jejich babička, upadnu do stavu naprostého zoufalství.
Celé páteční dopoledne proležím v posteli a lituju se. Je mnoho způsobů, jak bych se tady mohla zabavit, ať už to je luxusně velký bazén, vířivka, či spousta filmů na DVD, ale ani jedna činnost se mi nezamlouvá, neboť mi nedovolí odejít od sebe samé a přestat myslet na to, jak neuvěřitelně prázdná se cítím. A přicházející PMS syndrom můj stav jenom zhorší.
Když se tedy u mě objeví Magda a zeptá se mě, zda nepotřebuji službu kadeřnice, neboť ji jedna známá přišla domů, dlouho se nerozmýšlím. Nějaká menší změna (původně tím mám na mysli zastřihnutí konečků), by mi nejspíš prospěla a navíc to znamená, že alespoň chvíli budu v přítomnosti jiného člověka, než jsem já.
A nakonec svého rozhodnutí vůbec nelituji!!! Nejen, že se s Magdou a její osobní kadeřnictví, která je v mém věku docela dobře pobavím (neboť Magda většinu času řeší svůj dosavadní sexuální život a pak náhodně přejde k různým milostným trapasům, kterým se i s mladou kadeřnicí Karolínou smějeme tak, až téměř hýkáme a chrochtáme), ale také se ze mě stane téměř jiný člověk. (Alespoň tedy co se účesu týče.)
To, že nezůstane jen u zkrácení konečků je mi jasné téměř hned, ale s takovou změnou jsem tedy rozhodně nepočítala.
Karolína totiž nad mým přáním týkajícího se pouze zastřihnutí konečků jen mávla rukou a s Magdou na sebe významně mrkly. Ze začátku jsem měla vážně docela strach, zejména poté, co Karolína začala na stůl vytahovat z velkého kosmetického kufru spoustu tubiček a z jejího míchání barev jsem spíše měla pocit, že přišla nakreslit můj portrét, ale bavila jsem se s nimi tak úžasně, že jsem po chvíli na to, co se mi děje na hlavě, téměř zapomněla.
„Tak…myslím, že je hotovo.“, oznámí mi Karolína a já zjistím, že jsme klábosením a smíchem (a taky mým novým účesem) strávily téměř tři hodiny! Až teď se trošku leknu, protože mám pocit, že je má hlava o dost lehčí (a bohužel, ubytými starostmi to není.)
