Lásce neporučíš I.

|0. PROLOG|

Ig: karin_pise_z_podsveti_

/11.3 1960/

Byl pátek, něco kolem deváté hodiny večer. Ulicemi Londýna se proháněla jedna z typických Anglických bouřek.

Pro spoustu lidí, byl tento den úplně obyčejný. Pro rodinu Blacků tento den byl ale výjimečný. Do jejich rodiny měl totiž přijít již brzy nový člen.

Keavy ležela na lůžku ve svém sídle a u ní byli dvě porodní báby. Za dveřmi pokoje byl její manžel Latharn, nejstarší dcera Caitira Irma a nejmladší syn Carman Polux.

Dívka s hnědými vlasy po otci, křik své matky slyšela již po druhé. Její mladší bratr, s blonďatými vlasy po matce, však poprvé, a proto při každém bolestivém výkřiků svou sestru stiskl za ruku. Byl statečný, ale křik jeho matky opravdu poslouchat nechtěl.

Devítiletá dívka se letmo podívala na svého otce. Nikdy ho neměla ráda. Mermomocí trval na čisté krvi, ostatně jako téměř všichni čistokrevní kouzelníci, a jakmile se někdo lišil, byl vyděděn. Stejně jako bratr jejich babičky z otcovi strany, nebo otcův bratr Alphard. Také z matčiny strany však byli kouzelníci, kteří se zamilovali do obyčejného člověka, či do 'nečistého' kouzelníka. Z matčiny strany však znali jen babičku s dědou a matčiny dva bratry. Z nichž jednoho vídali jen na narozeniny, vánoce či jiné slavnosti.

Caitira svého otce neměla ráda z mnoha dalších důvodů. Jedním z nich bylo její zasnoubení. Už na její deváté narozeniny byla zaslíbená jakémusi Moyerthornovi, který byl sice stejně starý, ale ani trochu hodný, či milý a na tom Tiře záleželo nejvíce. Její otec ovšem nevěděl, že tohle ví. Ona je totiž jen zaslechla a nikdo zřejmě neměl ani v plánu jí to říkat.

Místností se opět rozlehl bolestný křik, ale chvíli po něm následoval pláč dítěte. To už si všichni byli jistí, že nový člen rodiny je již na světě.

Latharn si vždy přál syna a i přes to, že již jednoho měl, chtěl dalšího. Chtěl si být totiž jistý, že po sobě zanechá někoho, kdo by po jeho smrti dál podporoval čistou krev, na které mu moc záleželo. Svou první dcerou si nebyl úplně jistý. Vždy byla milá a téměř všem se vším pomáhala a spíše s mudly soucítila, než aby je zavrhovala. To Latharna velmi zklamalo, protože jeho rodina vždy byla ve Zmijozelu a on si nedovedl představit, kam zapadne Caitira. Nikdy by ho nenapadlo, že by jeho prvorozená dcera mohla být v koleji jako je třeba Mrzimor, nebo Nebelvír. Stále do ní ale vkládal trochu naděje. Více však do svého syna, který byl sice milý, ale záleželo mu na čisté krvi, stejně jako otci. Přeci jen ho tak Latharn Black vychoval.

Když se otevřeli dveře do místnosti, v níž byla postel a dvě porodní bábi, obě děti přiběhli ke své matce a novému sourozenci. Šestiletý Carman si držel značný odstup a hleděl na svou spocenou matku, narozdíl od Caitiry, která si dítko směle prohlížela a nadšeně se usmívala od ucha k uchu.

Poté k nim přistoupil i hnědovlasý muž a prohlédl si své třetí dítě. „Je to holčička," usmála se Keavy a pohlédla na svého manžela. Byl lehce zklamaný, že se mu nenarodil syn, ale přesto se pousmál. „Roxane Bethia Blacková." Prohlásil hrdě a přesto, že v manželství Blackových nikdy nebylo moc lásky, usmáli se na sebe a vyměnili si zasněné pohledy.

Možná to bylo tím, že už od pohledu Roxane působila jinak než jejich ostatní děti. Na hlavě měla bílé chmýří a oči měla, narozdíl od ostatních Blackových, perleťově modré. Zřejmě je zdědila po nějakém starším příbuzném, a možná právě to, jí činilo kouzelnou.

Na malou chvíli se Caitira Irma Blacková zasnila, jak i jí bude vyprávět o Bradavické škole a nadšeně budou hovořit jak to v ní chodí. Caitira byla velice komunikativní dívka a také měla radost i z maličkostí. Bezstarostnost byla také jedna z jejích vlastností.

„Vítej na světě, sestřičko." Řekla s úsměvem devítiletá dívka s hnědými vlasy.

Myslím, že jako úvod to prozatím stačí. Narodila se nám Roxane a již brzy to začne nabírat obrátky. Tak doufám, že se těšíte na další pondělí (nebo čtvrtek) 😊❤️

xKari