Lásce neporučíš I.

|19. JEDNA VĚTA, JEDEN ČIN|

/11.9 1976/

Bělovlasá dívka seděla vedle Severuse a sledovala probíhající famfrpálový zápas.

Také zahlédla Lily, která nadšeně tleskala kdykoliv Nebelvír trefil kruh. Dokonce fandila mnohem víc než obvykle.

„Hej, Roxane!" Ozvalo se za dívkou a kohosi hůlka se ocitla těsně u jejího obličeje. „Laskavě se koukej kam strkáš hůlku." Prskla a čapla o rok mladšího kluka za ruku. „Copak seš moje máma?" Zeptal se naštvaně a neochotně se posadil vedle ní. „Ne, ale jsem tvá starší sestřenice a vzhledem k tomu, že na Siriuse se nejde spolehnout, musím tě ohlídat, aby jsi třeba neskákal z astronomický věže." Řekla ironicky a kluk vedle ní nadzvedl obočí. „Co si o mě jako myslíš?" Zavrtěl hlavou. „No, to radši nechtěj vědět." Zasmála se.

Regulus byl úplně jiný než jeho bratr. Sirius byl vtipálek, momentálně nezávislý na své rodině a hlavně, nebyl závislý na čisté krvi. Zatím co Regulus byl sice také vtipálek, ale ne takový jako Sirius, stále bydlel s rodiči, toužil po tom stát se smrtijedem a jeho závist na čisté krvi a Voldemortovi byla... Opravdu děsná. I přesto se s ním Roxane dokázala bavit.

„Hele? Ty se Siriusem spíš?" Zeptal se najednou tmavovlásek a dívka vytřeštila oči. „Merline ne!" Vykřikla a málem se udusila. „No, tak jak ví, že máš hezký spodní prádlo?" Svraštil obočí a Roxane se na něj nechápavě podívala. „Bratříček se nebál pochlubit." Pokrčil se smíchem rameny.

Roxane se zvedla a během chvilky odešla. Spíše odběhla. Cítila se dost trapně. Merlin ví co všechno mu Sirius nakecal. Tomu také rovnou mohl říct, že s ním čeká dítě.

„James Potter chytil zlatonku! Nebelvír tedy získává sto padesát bodů a zápas končí!" Křikl rozhodčí a Roxane se proti své vůli pousmála. Vždy věděla, že James je nejlepší chytač. Opět se to dokázalo.

To jí ovšem nebránilo v okamžitém odchodu do hradu.

I když vyšla ještě před koncem famfrpálu, už zaslechla opět ten otravný zvuk.

Dříve jí otravný nepřišel. Teď už ano.

„Blacková? Odešla si brzo. Přišla jsi o Jamesovo skvělý závěr." Řekl bratranec oné dívky, ale ta ho spokojeně ignorovala. „Hej." Mávl rukou a sáhl jí na rameno. „Nehrab na mě." Zavrčela a odstrčila ho od sebe. „Co sem ti udělal?" Udivil se a rozhodil rukama. Očividně to ani trochu nechápal.

„Ty se ještě ptáš?" Ironicky se zasmála a zavrtěla hlavou. „Co je?" Udivil se hnědovlásek, který k nim hned došel. „Zeptej se Siriuse." Usmála se na něj a poté nenávistným pohledem probodla svého bratrance. „Já ale fakt netuším o co jde!" Rozhodil rukama a vypadal, že je dost v koncích.

„No, tak hlavně, že jsi se nezapoměl pochlubit bráškovi, že mám hezký spodní prádlo, že?" Zeptala se ironicky, ale Sirius to stále nechápal. A Remus už vůbec ne.

„Měli jsme s Regulusem zajímavou chvilku, při které mě málem zabil hůlkou, a zeptal se mě, jestli s tebou spím," začala a stále si držela naštvaný pohled.

„Já mu řekla, že ne a on se mě zeptal, cituji: ,No, tak jak ví, že máš hezký spodní prádlo?' to jsem ještě nic neřekla, ale pak řekl, cituji znova: ,Bratříček se nebál pochlubit'." Založila si ruce na hrudi a s nadzvednutým obočím sledovala černovláska, jež se značně podobal svému mladšímu bratrovi.

„A ty mýmu přiblblímu bráchovi věříš?" Zasmál se a zavrtěl hlavou. „Celkem jo." Ušklíbla se. „U Merlina, to si fakt myslíš, že bych tvoje spodní prádlo probíral s bráchou, kterej chce celičkej svůj život věnovat, ty víš komu?" Řekl nevěřícně a chytil dívku za boky, přičemž si Remus tiše odkašlal.

„Smrdíš jako pes." Uchechtla se a odstoupila od něj. „Aspoň něco máme společný." Řekl Sirius a Roxane se ironicky zasmála.

„Tak jste si to vyříkali?" Zeptal se nadějně Remus. „Proč?" Zeptala se Roxane zatím co Sirius souhlasně přikývl. „Chtěl bych s tebou jít k jezeru." Usmál se, ale byl nervózní. To ovšem poznal a i pochopil pouze Sirius. A kdyby tam byli ostatní Poberti, také by to pochopili.

„Dobře." Usmála se od ucha k uchu a byla připravená vyrazit.

°°°

„Je to divný, víš?" Špitla a pohlédla do jezera. „Co?" Udivil se hnědovlásek. „Vědět, že po škole už se domů nikdy nevrátim. Vědět, že přes Vánoce zřejmě budu tady, nebo někde kde nebudu doma." Objasnila. „Budeš u nás a u nás seš doma." Usmál se kluk a daroval jí milý úsměv. „Ale vytáhl jsem tě sem, protože ti chci něco říct." Znejistěl, ale věděl, že dělá správnou věc.

„Je to těžký takhle říct, ale jak jsem každý úplněk odcházel... Začalo to když mi byli čtyři roky. Poškrábal mě vlkodlak a nakazil mě. No a tak se každý úplněk měním, proto jsem s tebou žádný úplněk nebyl a taky jsi sedmý člověk co to ví..." Byl nervózní a šlo to dost poznat.

„Takže..." Znejistěla i dívka. „Jsi vlkodlak?" Řekla nejistě, ale do očí se mu nepodívala. „Ano." Přikývl. „To ti vadí úplňky, ne?" Zeptala se a tím trochu odbočila od tématu. „No, celkem jo." Zasmál se, neboť to bylo pochopitelné.

Dívka si rozepla svůj náhrdelník s dorůstajícím měsícem a podívala se na něj. „Ten mám po pra babičce." Řekla, zhluboka se nadechla a hodila ho do jezera. „Proč jsi to udělala?" Udivil se kluk. „Protože to by dorůstající měsíc." Řekla a poprvé za celou dobu se mu podívala do bouřkových očí. „Ale to jsi nemusela." Řekl, ale dost ho to potěšilo. Byla schopná vzdát se jediné věci, která jí po svých blízkých zbyla, jen aby udělala radost svému příteli.

„Ale chtěla." Usmála se a darovala mu jemnou pusu na rty, u čehož se musela postavit na špičky.

„Víš jde mi taky o to, že ty seš milá holka, hezká a tak," začal a dívka zase nechápala kam tahle debata směřuje.

„Je mi jasné, že chceš děti jenže to může být vlkodlak a prožilo by si to samé jako já a ty to samé jako mojí rodiče." Zněl zklamaně a zároveň zoufale.

„Reme..." Zašeptala Roxane a podívala se mu do očí. „Tohle všechno je daleko. A i kdybychom děti měli, i kdyby to byli vlkodlaci, já jsem si na sto procent jistá, že my to zvládneme."

A tu máte tu slíbenou druhou ❤️ a víte co je úplně dokonalé? Že když počítám prolog, jsme na dvacáté kapitole. Tudíž jsem Removo přiznání dala přímo na kulaté číslo, což je dle mého hustý 😂❤️

xKari