Lásce neporučíš I.

|25. MOHLA JSI MÍT MĚ|

/31.12 1976/

Bělovláska měla pohled zabořený v učebnici lektvarů a snažila se do hlavy natlouct alespoň něco.

„Roxane?" Ozval se známí hlas. „Ano, Petere?" Zeptala se aniž by se na dotyčného podívala. „Potřebuji holčičí, upřímný názor." Řekl a tak k němu Roxane svůj pohled zvedla.

„Někam se chystáš?" Udivila se, když viděla, že na sobě má něco jiného než školní oděv.

„Jo, jako všichni sedmáci. Ty snad ne?" Udivil se a pohlédl na učebnici, kterou držela ve dlaních. „Nejsi studijní typ." Zamračil se. „Ještě mi to připomínej." Povzdechla si.

„Tak kam bych měla jít?" Chtěla znát odpověď. „Je třicátého prvního prosince," začal, ale dívka jen pokrčila nechápavě rameny. „Zítra bude prvního ledna." Upřesnil.

„U merlina!" Vykřikla a seskočila z křesla v knihovně. „Kolik je hodin?" Ptala se nervózně. „Už bude osm. Nebyla jsi ani na večeři." Řekl a Roxane se plácla do čela. „Remus se bál jestli ti něco není, ale Marryse řekla že tě viděla jít sem." Zaneprázdnil dívku zbytečnými podrobnostmi.

„Super, to je sice moc hezké, ale nemám co na sebe." Řekla a táhla za sebou hnědovlasého kluka.

„A s tím ti mám pomoct jako já?" Udivil se. „Ano, vidíš tu někoho jiného?" Nadzvedla obočí a pokračovala v cestě. „Ale nemůžu s tebou-" „Vždyť já vím. Lektvary mi zatím mozek nevymyly. Počkáš venku a já si vezmu pár věcí." Objasnila a nenechala ho ani domluvit.

„Zavolám ti radši Remuse." Nadhodil rychle, ale dívka ho spražila pohledem typu ani-náhodou.

„Chci ho překvapit." Usmála se najednou a zastavila se před vchodem do Zmijozelské místnosti.

Řekla heslo a rychle vešla dovnitř, zatímco Peter stál o několik metrů dál.

Ze své skříně vytáhla čtvery šaty a vyběhla s nimi ven.

„Vem si ty první." Řekl Peter a Roxane nechápavě svraštila obočí. „Holka si zkusí padesát šatů, ale stejně si vybere ty první." Objasnil svou předchozí větu. „Ale prosím tě." Zasmála se a ukázala první šaty.

„Ty by se určitě Remusovi líbili." Řekl a usmál se. „Vážně?" Ujistila se. „Jo. Bude se mu líbit všechno co na sobě budeš mít." Protočil očima. „I odpadkový pytel." Usmála se ironicky a sundala si černý hábit.

„Nejsou moc bílý? Jsou jako na svatbu." Řekla po chvilce. „Tak si vem ty fialový." Namítl. „Ty jsou od Marr." Zastavila se a prohlédla si je. Byli opravdu hezké, ale od Marryse.

„Roxane!" Vykřikl a plácl se dlaní do čela. „Klidně můžeš jít v županu a budeš se mu líbit." Řekl opět a Roxy a usmála. „To věřím, obzvlášť kdybych pod ním nic neměla." Zavrtěla hlavou a vzala do rukou další šaty.

„Ty jsou úžasný!" Řekl Peter, když si před sebe dala světle růžové šaty. „Opravdu?" Zeptala se, neboť mu moc nevěřila. „Jo." Přikývl a dívka zašla do Zmijozelské místnosti. Ve svém pokoji si oblékla šaty a opět v nich vyšla.

Sahaly jí kousek nad kolena, v pase byli upnuté, ale jinak volné. Dokonce se jí zdálo, že Peter vydechl úžasem.

„Mimochodem, sluší ti to." Pochválila Petera a ten se spokojeně usmál.

°°°

Remus si upravoval košili a nervózně se přitom koukal do zrcadla. „Budeš se jí líbit." Usmál se Sirius, aby hnědovlasého kluka ujistil.

„Tak už pojď." Popohnal ho jeho kamarád a oba vyšli z pokoje. Zamířili ze společenské místnosti Nebelvíru k Velké síni, před níž stála bělovlasá dívka v růžových šatech a úsměvem na tváři.

Její úsměv byl často hraný, nyní byl ovšem úplně ze srdce.

„Sluší ti to." Řekl Remus, když k ní došel. „I tobě." Usmála se a společně vešli do Velké síně, kde byla spousta dalších studentů sedmého ročníku.

Samozřejmě se tam povedlo proklouznout i několika studentům z šestého ročníku. Jako třeba Regulusovi, který se právě motal kolem jídla a punče.

„Siriusi?" Ozvala se Roxane, ale ten už byl dávno pryč. „Tak ho nech, stejně tu není nic zvláštního." Mávl rukou Remus, protože věděl, že by ráda Reguluse vyslechla co tam dělá, jak se tam dostal a dala mu přednášku o tom, že by tam vůbec neměl být.

Ona však myslela spíše na sladkou pomstu za to, že jí chtěl očividně rozhádat se Siriusem.

„Ale no tak," otočila se na svého přítele. „bude sranda." Zasmála se a došla k Regulusovi.

„Užíváš si silvestra?" Zeptala se a dala svýmu mladšímu bratranci ruku kolem ramen. „Eh, Roxane?" Téměř vyprskl punč. „Copak?" Usmála se.

„Vím, že je Sirius děvkař, vím i že je to hajzl a podrazák, ale víš co by zrovna tobě nikdy neřekl?" Ukázala na něj ukazováčkem a bylo vidět, že moc dobře ví oč jde.

„Že mám hezký spodní prádlo, nebo že spolu spíme. Řekl by to Pobertům, možná i mým kamarádkám, ale v životě, by to neřekl tobě." Řekla jedovatě, ale Siriusův mladší bratr měl více sebevědomí než se zdálo.

„Opravdu? Bílé? Krajkové?" Nadzvedl obočí. „To má každá druhá holka." Pokrčila rameny. „Fakt nechápu, proč se snažíš o to, abych se s ním nebavila." Povzdechla si. „Seš stejná krvezrádkyně jako většina. Kamarádíčkuješ se s mudlovskými šmejdy jako je Evansová nebo potomky krvezrádců jako je Lupin-" „Tyhle lidi si do huby neber." Zavrčela. „A vůbec, nemáš tady co dělat." Tímhle jejich debata skončila. Roxane si nechtěla kazit večer. Vlastně to skončilo hůře než čekala.

Když došla k Remusovi někdo ji chytil za ruku a ona se prudce otočila. Čekala kohokoliv, ale rozhodně ne svého ex snoubence.

„Můžu si jí vypůjčit?" Otázal se, ale dívka se mu vysmekla z nepříjemného sevření.

„Nemůžeš si mě vypůjčit! Nejsem nějaká věc." Prskla. „Hraje hudba. Můžu tě poprosit o tanec?" Zeptal se a natáhl k ní ruku. Ze slušnosti prostě odmítnout nemohla a tak donuceně ruku přijala.

Jednu ruku jí položil na pas a ona jemu na rameno. Druhou rukou jí chytl tu její a hýbaly se do rytmu hudby.

„Proč jsi to udělala?" Zeptal se. „Co?" Nepochopila dívka a on se zasmál. „Proč jsi se nechala vydědit kvůli takovému zrádci jako je Lupin?" Nadzvedl obočí a Roxane cítila, jak se v ní vaří krev.

„Je milej, hodnej a rozhodně za to stál." Objasnila. „Není dokonalej." Pokrčil rameny. „Nikdo není dokonalej." Bránila ho Roxane a dívala se Donnymu do očí.

„Mohla jsi mít mě, mít čistokrevné děti, dokonalý život." Šeptal jí u ucha. „Jenže tohle já nechci. Nechci mít rádoby dokonalého muže, čistokrevné děti, jednoduchý, nudný a ničím nezajímavý život plný peněz a všeho na co si ukážu." Zavrtěla hlavou a odtáhla se od něho. „Nechci tebe." Upřesnila a vrátila se k Remusovi.

Tak dnes ještě jedna :3 Zrovna kapitola tak více o tom, jak si Roxane vybírá oblečení 😂

xKari