Lásce neporučíš I.

|21. VÁNOCE VYMYKAJÍCÍ SE PŘEDSTAVÁM|

/23.12 1976/

Bylo čtvrteční ráno. Všichni Bradavičtí studenti spěchali ke kočárkům, aby mohli odjet k vlaku a v něm odjet za svými rodinami.

Roxane scházela schody s dvěmi kufry a klecí se svou sovou. Vedle ní šel Severus, který pohledem vyhledával Lily.

Najednou dívce na kufru přistála obálka, kterou pustila nějaká černá sova s krásnýma světlýma očima.

Dívka se udiveně zastavila, položila kufry na zem a prohlédla si dopis. „Pro Merlina!" Vytřeštila oči a srdce jí nadskočilo. „Co se děje?" Udivil se náhle Severus. „Píše mi Torradan." Vyhrkla a nebyla si jistá zda se bát co se děje, být šťastná a jásat, nebo brečet. Srdce jí zaplavovaly různé pocity.

„Měli bychom zrychlit. Přečteš si to v kočáru." Popohnal jí a ona rychle popadla své věci. Chytili předposlední kočár a rychle si do něj nasedli.

Nikdo moc věcí neměl, ovšem zrovna Roxane nezbývalo nic lepšího než si vzít všechno, co bude potřebovat.

V kočáru byli čtyři místa, tudíž byli ještě dvě volné, ale nikdo jiný si k nim nepřisedl.

„Píše: Drahá Roxanko, nedávno jsem se dozvěděl, že tě Latharn vydědil. Nevím zda máš kam jít, proto mě napadlo, zda nechceš strávit Vánoce s námi. Victorii porce navíc vadit nebude a Barra bude ráda, že pozná někoho nového. Jestli už něco máš, pochopíme to. Tak kdyžtak napiš. A omlouvám se jestli dopis přišel pozdě, ale ta sova je úplně nemožná, to bych ti kdyžtak vysvětlil jindy. Každopádně kdyžtak dej vědět kde budeš, ať ti alespoň pošleme dárek. S pozdravem, Torradan, Victoria a malá Barru." Přečetla a v očích se jí zaleskly slzy.

„To je od nich hezký." Usmál se černovlasý kluk. „To ano," uznala dívka. „ale už mám Vánoce domluvené s Lupinovými." Znejistěla. „Tak jim to napiš." Pokrčil rameny, ale bělovlasá dívka zavrtěla hlavou. „To nemůžu. Tak dlouho jsem je neviděla. A jestli mají dceru? Tím více je chci vidět!" Rozhodla, ale zároveň si nebyla jistá, zda tam chce. Nevěděla kam, na jak dlouho, a také jestli jí tam opravdu chtějí.

„Tak tedy Lupinovým řekni, že nebudeš s nimi." Snažil se vyřešit situaci. „Jenže ty taky nechci zklamat." Zaskuhrala a založila si obličej do dlaní.

„Tak to máš těžký." Povzdechl si. „To vím." Zasmála se dívka.

Netrvalo dlouho a kočár se zastavil. Oba dva vystoupily, vzali si své věci a mířili k vlaku.

Chvilku před nimi do vlaku nastoupili i čtyři Nebelvírští kluci a našli nejblížší volné kupé.

„Tak Siriusi, těšíš se na vánoce s Jamesem?" Zasmál se Peter a posadil se. „Upřímně? Mám strach." Řekl na oko dramaticky, ale všichni poznali, že si dělá srandu.

„Už ti Evansová podlehla?" Zeptal se opět Peter, tentokrát však Dvanácteráka.

„Zatím ne, ale všechno chce svůj čas." Řekl sebevědomě. „Sedm let?" Zasmál se tázavě Sirius a ke smíchu donutil i Petera s Remusem.

„A co ty, Náměsíčníku?" Zeptal se James, aby odbočil od tématu.

„Co?" Nepochopil otázku a nadzvedl obočí.

„Už jsi jí konečně dostal do postele?" Zeptal se a tím upřesnil svou předchozí otázku, na což se Sirius musel zasmát.

„V posteli jsme často," ušklíbl se. „třeba když jdeme spát." Dodal a James se ironicky zasmál.

„A spíte spolu?" Zeptal se stylem, kterým by se ptal úplného debila, protože Remus moc dobře věděl, jak otázku myslel.

„Ještě ne." Přiznal se a Sirius vytřeštil oči. „Jako fakt?" Ujistil se a Remus pokrčil rameny.

„Neřekla ti náhodou před dvěmi měsíci, že pro tebe má něco extra?" Udivil se Peter a nadzvedl obočí. „Řekla." Pokrčil rameny. „Tím myslela jako masáž chodidel nebo co?" Uchechtl se brýlatý kluk. „Prosim tě ty mlč. Vždyť ty jsi se ještě ani nelíbal." Protočil očima Remus. „To bylo podlý." Zamračil se Dvanácterák.

„Ty jsi jí dal narozeninový dárek, třeba ona tobě dá Vánoční." Uchechtl se Tichošlápek a Náměsíčník nad ním zavrtěl hlavou. Ačkoli nemohl tvrdit, že by se mu to nelíbilo.

Najednou se před jejich kupé ocitla bělovlasá dívka s nervózním úsměvem a popsaným pergamenem v ruce.

„Můžu?" Zeptala se, když otevřela prosklené dveře. „My o vlku a vlk tady." Nemohl si odpustit Peter a Remus ho spařil pohledem.

„Jasně." Usmál se na dívku a ta tedy vešla dovnitř.

„Víš..." Zamyslela se čím přesně začít a chytila svého kluka za ruku. Přišlo jí, že se pak mluví mnohem snáz. Jakoby jí jeho dotek našeptával co říkat.

„Napsal mi Torradan," začala a Remus se usmál. Bylo vidět, že chce něco říct, ale Roxane ho zarazila. „psal, že ví o mém vydědění. Se svou manželkou mi nabídl, že u něj mužů strávit Vánoce." Nervózně si skousla ret a Remusovi pomalu úsměv zmizel.

„Ještě jsem mu neodepsala, ale-" chtěla pokračovat, on ji ovšem přerušil. „V pohodě," přikývl, ale neusmál se. „chápu, dlouho jste se neviděli." Dodal, ale dívku vůbec neuklidnil.

„Budeš s námi na nový rok?" Zeptal se, aby alespoň s něčím mohl počítat. „Ano, klidně celý zbytek roka, ale tohle je pro mě důležitý." Srdce jí bušilo. Byla nervózní a nechtěla svého přítele zklamat.

„Dobře. Kdy přijdeš?" Konečně se pousmál. Roxane nedokázala úplně poznat, zda je to opravdový úsměv, ale z celého srdce doufala, že ano.

„Dvacatýho patýho, nebo šestýho." Sama si nebyla úplně jistá, protože o tomhle se v dopise vůbec nepsalo.

„Tak jo." Pokrčil rameny a Roxy mu skočila kolem krku. „Seš úžasnej!" Řekla se zavřenýma očima a silně ho objímala. On ji objetí opětoval a po chvilce jí oplatil i polibek, který mu věnovala.

„Tak já jdu." Pousmála se a ještě mu zamávala.

„No..." Začal tiše Sirius. „Vánoční dárek to asi nebude." Neubránil se smíchu, ačkoli mu bylo Remuse líto.

„Tak to budou mít na přelom roku." Pokrčil rameny Dvanácterák a také se zasmál.

°°°

Bělovláska se posadila naproti Severusovi a zamyslela se. Došlo jí, že od prvního ročníku dokázala nepopsatelně změnit svůj okruh přátel. V prvním ročníku se bavila s Marryse, s Andorou, ostatními čistokrevnými a případně se Sevem a Lily.

Nyní, v polovině sedmého ročníku, se bavila s Poberty, Severuse měla za svého velmi blízkého, možná až nejlepšího přítele, Lily skoro jako sestru a dokázala se postavit svému otci. Jistě, mělo to své následky, ale za tu svobodu to rozhodně stálo.

Také značně změnila svůj život. Už nemusela žít ve stínu své rodiny. Nyní se rozhodovala jen čistě za sebe. Rozhodně se jí to celé líbilo mnohem, ale opravdu mnohem víc.

Při psaní téhle kapitoly (4.6) mi došlo, že oba začínají na R (ano opravdu mi to tak nějak došlo až teď) 🤔😂
A ano, opravdu jsem to dopsala už 4.6 ale vzhledem k mému vydávání se to sem dostalo až teď 😋😂❤️

xKari