Lásce neporučíš I.

|9. VYLOŽÍME KARTY NA STŮL|

/27.6 1976/

„Třeba v pondělí, odcházeli jste ještě před západem slunce. Viděla jsem vás." Chtěla vysvětlení, ale v tu chvíli Sirius zavrtěl hlavou.

„Dobře. Zas tak moc mě to nezajímá." Řekl a otočil se na své přátele. Remus si povzdechl a zvedl se, aby si přesedl tak, aby seděl vedle Roxane. „Něco za něco, že? Chytré." Uznal hnědovlasý kluk. „Tak začnu já," nabídla. „ale s něčím jiným." Dodala rychle. „Dobrá." Uznal s úsměvem Remus. Ostatní tři to dost udivilo, neboť své tajemství věděli jen oni, blízcí a Brumbál.

„Tyhle jizvy," řekla a shrnula si rukáv, aby ukázala na rameno, které beztak ve tmě nebylo nijak výrazně vidět. „mi udělal otec, když mi bylo devět." Objasnila, ale nerada na to vzpomínala. „Proč?" Zeptal se Peter. „Teď vy." Řekla rychle a čekala, až o sobě něco poví Poberti.

„Narcissa si bude brát Luciuse." Řekl Sirius. „No a? Vždyť to vím." Udivila se dívka. „Neřekla jsi, že to musí být zajímavý, nebo tajný." Řekl a Roxane by přísahala, že i mrkl. Té však nezbývalo nic jiného než si povzdechnout a něco říct.

„Nejdříve měním pravidla, budeme se ptát." Objasnila, protože nechtěla mluvit jen o sobě a o ostatních se ve zkratce nedozvědět vůbec nic.

„Tak proč ti udělal ty jizvy?" Zeptal se Peter, kterého to očividně dost zaujalo. „Máme mudlovského souseda. Caitira si s ním jako malá často povídala. Šla jsem za ním, ačkoliv jsem věděla, že nesmím. Vrátila jsem se domů jen o chvilku později a táta zuřil. Křičel a matka byla zklamaná. Otec je zvěromág a jak byl naštvaný, řekl že jsem překročila všechny meze, proměnil se a..." Odmlčela se, protože to nechtěla úplně říkat. Také ji bylo jasné, že to všichni pochopili.

„Tak kam chodíte?" Zeptala se narovinu. „Do Chroptící chýše." Odpověděl stejně upřímně Remus. „Kdo se ti líbí?" Zeptal se těsně po tom, co odpověděl, protože nechtěl, aby se na něco zeptal někdo jiný. Dívka se nejdříve zamyslela, ale pak ji napadlo, že moc dobře ví, jak to obejít. „Kluk." Usmála se. „Proč chodíte do Chroptící chýše?" Zeptala se. „Protože musíme." Odpověděl stejně neupřímně Remus, jako ona. „Jakej kluk." Upřesnil svou otázku. „No... Celkem hezkej." Obcházela stále svou odpověď. „Proč tam musíte chodit?" Zeptala se a v tu chvíli se kluci vedle nich zvedli. „Mám dojem, že si chcete povídat spolu." Řekl James. „Remusi, dávej si pozor na to, co odpovíš, jasný?" Řekl Sirius. „Jasný." Řekl sebevědomě hnědovlásek a postavil se. Dívka se také postavila a sledovala jak se tři kluci vracejí do Velké síně.

„Proč tam musíte chodit?" Zopakovala svou otázku. „Protože nemůžeme zůstat na hradě." Moc dobře věděl jak kolem své odpovědi chodit, to Roxane ale také.

Roxane se na obličeji objevil úsměv. „Jak se ten kluk jmenuje?" Zeptal se naoplátku opět Remus a zadíval se dívce do očí. Do háje. Zanadávala si v duchu Roxane, protože na tohle jiná, než upřímná, odpověď nebyla.

„Musím jít. Nesbalila jsem si věci." Řekla a odběhla ke vchodu do Zmijozelské kolejní místnosti. Takhle neřešila všechny problémy, ale v tu chvíli myslela, že je to nejrozumnější řešení.

°°°

Remus se rozešel zpět k Velké síni. Chtěl sice znát odpověď, ale za Roxane nemohl.

„Tak co?" Zeptal se Peter. „Nic. Zeptal jsem se na jméno a vzpomněla si, že nemá sbaleno." Pokrčil rameny. „Takže jsi zjistil, že je to kluk a je celkem hezkej. To je dobrý." Zasmál se tlustší kluk se světlými vlasy.

„Hele nehroť to, vždyť je jasný, že jde o tebe." Pokrčil rameny Peter. „Jenže to chci slyšet od ní." Povzdechl si a opřel se o zeď. „Musel by jsi obětovat tajemství, to chceš?" Udivil se. „Kvůli ní? Asi jo." Přiznal.

Hodiny se táhly jako voda. Hodně pomalá voda. Jako voda v uzavřeném prostoru.

„Co máš v plánu na prázdniny?" Zeptal se Petera hnědovlasý kluk. „Vlastně nic." Pokrčil rameny. „Nápodobně." Zasmál se Remus. „Sirius bude prý se svou milovanou rodinou." Zasmál se Peter a Remuse také donutil k smíchu. „A James celé prázdniny bude nahánět Evansovou?" Zasmál se tázavě. „Jen doufám, že ne." Zasmál se i druhý kluk.

°°°

Hnědovlasá dívka si povzdechla a podívala se na černovlásého Nebelvíra. „Siriusi!" Zavolala ho a ten s nadzvednutým obočím přišel blíže. „Co je?" Zeptal se a dívku si prohlédl. „Jak je na tom Roxane?" Zeptala se. Ne že by jí bylo líto toho, co jí řekla. To vůbec ne, jen si nebyla jistá, zda je v pořádku.

„Je v pohodě, ale rozhodně by jí neuškodila podpora kamarádky." Řekl upřímně a hnědovláska zavrtěla hlavou. „S tebou tohle nebudu probírat. Sám budeš krvezrádce." Zavrčela a odešla. Pochopila, že její styl života ani Roxane ani Sirius nemůžou pochopit. Jen chtěla vědět, zda je v pořádku.

Já vím. Je to celkem krátká kapitola, ale víc jsem toho napsat opravdu nemohla. Bylo by to moc... Moc jednoduché. Každopádně, co říkáte na to, že Remus i Roxane začali vykládat karty na stůl? :3
Jo a jenom tak... Všimli jste si, že jsem to vydala ještě před desátou hodinou večer? 😏😂❤️

xKari