Lásce neporučíš I.

|15. JSME SI BLÍZCÍ ASI JAKO ZEMĚ MĚSÍCI|

/29.6 1976/

„Další rok za námi. Je to vůbec možné?" Vydechla Roxane a zasněně chytila Remuse za ruku. „Je." Zasmál se.

Opět byla studentská párty, ale Roxane s Remusem se jí tentokrát nezúčastnili. Procházeli se ulicemi Prasinek. Bez jakéhokoliv cíle. Prostě jen tak.

„Už mi řekneš co přede mnou tajíte?" Zeptala se, když procházeli kolem Chroptící chýše. „Není to tak lehký jak si myslíš." Vysvětlil. „Nemyslím si, že je to lehký," pokrčila rameny. „pouze si myslím, že mě to říct můžeš."

„Jenže já o tom potřebuji přesvědčit." Řekl a Roxane si založila ruce na hrudi. „Jak?" Zeptala se. „Udělám cokoliv." Nebála se, že by toho slova mohla někdy litovat.

„To nevím, ale teď ti to prostě říct nemůžu." Zamumlal.

„Tak mi to neříkej, ale já nejsem malá holka Remusi." Řekla naštvaně a chtěla odejít. Hnědovlasý kluk jí však zastavil, přitiskl ke zdi a daroval jí ten nejsladší a nejromantičtější polibek co kdy komu daroval.

„Řeknu ti to, ale až budu vědět, že ti neublížím." Řekl a dívka se usmála. „Nezbývá mi nic lepšího než ti věřit, Remusi Lupine." Řekla celé jeho jméno, přičemž se oba lehce usmáli.

„A teď..." Řekl prodlouženě. „Smím tě poprosit o tanec?" Zeptal se a podal dívce ruku. Z malého obchůdku hrála pomalá hudba. Pomalá a romantická.

„Já netančím Reme." Zasmála se. „No a? Vždyť vede kluk." Pokrčil rameny a lehce si jí k sobě přitáhl.

Roxane mu položila ruce na ramena a Remus jí na boky.

„Pamatuješ jak jsme se poznali?" Zašeptal otázku. Roxane musela zavzpomínat.

„Sirius mi na chodbě podkopl nohy." Zasmála se a na onen den si vzpomněla.

/8.9 1971/

Bělovláska procházela chodbou. Už z dálky slyšela svého bratrance.

Černovlásek si už našel další členy své partičky. Nyní byli čtyři.

Když je dívka míjela, Sirius jí podkopl nohy a ona spadla na zem. Samozřejmě Sirius neudržel smích.

„Můžeš mi pro Merlina vysvětlit, co jsem ti udělala?" Zeptala se a zvedla se ze země. „Nic, ale potřeboval jsem se zasmát"

/29.6 1976/

„Už je to dlouho." Povzdechla si a položila si hlavu na rameno svého přítele.

„To jo..." Přikývl hnědovlásek. „Za dva měsíce potáhneme sedmí ročník a pak? Pak si všichni půjdou svojí cestou." Povzdechl si. „Nelži, Poberti budou mít vždycky stejnou cestu. Když ne cestu, tak její konec." Zasmála se. „Jo, to máš asi pravdu." Přitakal se smíchem.

„Proč normálně netancuješ?" Zeptal se udiveně. „Vždyť tančíš nádherně." Pochválil jí a dívka se začervenala. „Do teď se nenašel nikdo, s kým bych tancovat chtěla." Pokrčila rameny.

°°°

Lily Evansová se rozhlédla. Všimla si černovlasého kluka. Dříve si ho cenila. Cenila si každé chvilky, jež mohla strávit s ním. Nyní pro ní neznamenal nic.

Jistě, že jí jeho společnost chyběla, ale to co tehdy řekl, bylo odporné, sprosté a pod pás.

Bylo fajn mít souseda, který jí měl rád takovou jaká byla.

Najednou si všimla, že se k ní černovlasý kluk vydal.

„Lily," řekl a došel k ní. „víš, že mě to mrzí, mrzelo a mrzet bude. Chci se ti znova omluvit." Mluvil tiše a tak... Zlomeně.

„Severusi, takhle nazýváš všechny stejného původu jako jsem já, proč bych zrovna já, měla být jiná? Stejně se zřejmě nemůžeš s těmi tvými kamarády dočkat, až se připojíte k Tomu, jehož jméno se nesmí vyslovovat, a až se stanete smrtijedy!" Řekla bodavě. Takhle to totiž teď cítila.

Vždycky jí vadilo, že se stýkal s lidmi jako byla Bellatrix, Mulciber, Avery a dalšími studenty, kteří používají černou magii. Severus se však vždy bránil, že James Potter a jeho parta taky provádí různé věci. Lily mu ale odpověděla vždy stejně, že ví, že mu James zachránil život. A že se jí sice nelíbí, co James a Pobertové dělají, ale Mulciberův a Averyho smysl pro humor je zlý.

Na to, jak mu James zachránil život Severus nezapomene. Ne proto, že by ho to zahřálo u srdce, ale zapomenout na to chtěl. Jenže čím víc chtěl zapomenout, tím méně to šlo.

Byl tehdy úplněk a Sirius si z něj udělal srandu, aby šel večer k vrbě mlátičce. James ho sice před vlkodlačími drápy ochránil, ale viděl Remuse v přeměně.

Lily si moc dobře vzpomínala na dny, kdy sedávali se Severusem, jakožto jedenáctiletí, v lese a on ji vyprávěl o kouzelnickém světě. Vzpomínala i na den, kdy její sestře Petunii přišel dopis od Brumbála, v němž odpovídal na její prosbu, aby mohla studovat v Bradavicích, ale on odpovídal, že takhle to nejde. Nebo na ten den, kdy si sedla do kupé s Jamesem a Siriusem a když tam přišel Severus, nechtěla se s ním bavit. Nakonec však odešla se Severusem do jiného kupé. No a jak to nakonec dopadlo? Byli z nich nejlepší přátelé.

°°°

„Měli bychom se vrátit na hrad." Řekla, když skončila hudba. „Chvilinku." Zastavil jí a vešel do obchodu. Roxane se snažila situaci pochopit, ale nerozuměla co Remus s prodavačem říkají.

Vrátil se až s rudou růží, jež jí daroval. „Děkuji." Řekla skromně a růži si opatrně převzala.

„Tohle je nejhezčí konec školního roku." Usmála se Roxane.

„A jak to teď máte se Snapem?" Zeptal se z ničeho nic. „Proč se ptáš?" Udivila se. „Zajimá mě to." Poškrabal se na zátylku a pokusil se o úsměv. „Ani nevím... Momentálně jsme si blízcí asi jo Země měsíci." Povzdechla si. „Cože?" Zasmál se Remus. „Země měsíci. Mají určitou vzdálenost a i kdyby chtěli, nemůžou se ani přiblížit, ale ani oddálit." Objasnila své tvrzení.

Jujky, dneska je to nějak brzy 😂 ale... Končí nám šestý ročník 😏 Sedmí už bude více napínavý tak se připravte 😆 Zatím nás ovšem čekají prázdniny. Pokud máte nějaký typ co se asi stane, klidně pište do komentářů, třeba se trefíte ❤️

xKari