Hunted

2. Nábor

Zbytek dne proběhl v klidu. Po setkání s Reedem byl její otec o něco klidnější a raději opět vylezl ze stanu a šel si někam po svých. Stejně tak matka se vydala za ostatními ženami, pomoci s lehčími pracmi. Cassidy zůstala ve stanu sama a snažila se zašít si nějaké své potrhané oblečení. Na malou chvilku pohlédla i na hadry rodičů a sestry, ale nakonec si to rozmyslela. Bylo jí jedno, že jí za to může stihnout trest, však nebyla jediná, kdo mohl pomoct.

Její sestra Mellisandra jí měla se zašíváním pomáhat, ale místo toho byla kdo ví kde. Cass se o ni naprosto nezajímala, pouze si všimla, že poslední dobou v rodinném stanu nebývá příliš často. Jak znala povahu své sestry, nejspíš se někde flákala s přáteli nebo s různými kluky, což Cassidy přišlo odporné a nanejvýš pod úroveň. Jí by sebeúcta nedovolila, aby se k takovému chování snížila.

Dny jejich rodina většinou trávila v klidu. Nikdo neměl moc náladu si povídat a vlastně k sobě nechovali žádné city.

Cassidy nikoho z nich neměla ráda, ale nedalo by se říct, že by je nenáviděla a přála jim to nejhorší. Spíš jí byli ukradení. Nenechala by je zemřít, pokud by tomu mohla zabránit, ale zase by pro ně neobětovala vlastní život. Pokud by se někomu z nich něco stalo, nebyla by z toho příliš smutná. Její vztah k rodině byl spíš o loajalitě a celkově o tom systému, že děti mají být rodičům vděčné a starat se o ně. Byla to pro ni povinnost, ne něco, co by dělala z dobroty srdce.

Přes dnešní neshody se všichni dostali rychle a nikdo to nezmiňoval. Matka k večeru přinesla jídlo, které s ostatními ženami uvařila a kritickým pohledem přejela hromadu potrhaného oblečení, které nikdo nesešil. Ačkoliv to byla jasná práce jejích dvou dcer. Mellisandra i Cassidy po jídle zmizely do svých vlastních částí, které pro ně byly ve stanu vyhrazené. Sandře jako matce nezbylo nic jiného než nedokončenou práci udělat sama. Stačilo, že dnes dali polovinu svých zásob Reedovi, kdyby zavinila další konflikt a někdo to slyšel, nejspíš by museli dát i zbytek jídla, co jim zůstal. To nebylo něco, co si Sandra přála vidět.

Cassidy s sebou polekaně trhla, když uslyšela hlasité zvuky z venku. Rychle si uvědomila, že se děje něco, co by nemělo. Hluk v noci běžně nevěstil nic dobrého. Vylezla ze stanu spolu se svou rodinou, aby se šla podívat, co se děje. Vypadalo to, že i ostatní členové se vzbudili a šli zkontrolovat situaci. Všichni se srocovali blízko vůdcova stanu, až se tam vytvořil hustý dav. Cassidy byla sice vyšší, ale stále dívka, takže měla problém vidět co se doopravdy děje. Jak brzy zjistila, nepotřebovala vidět nic. Stačilo poslouchat hlas vůdce.

„Drazí přátelé, omlouvám se za pozdní vyrušení, ale..." na chvíli se odmlčel. Jejich vůdce Jones byl muž ve středním věku a normálně vyvolával respekt, někdy by se dalo říct že i hrůzu. Nyní však zněl jeho hlas tak poněkud... Nervózně? Vyděšeně? Cassidy se zamračila. Opravdu by ráda věděla, co ho tolik vykolejilo. Jestli měl ale čas se tady vykecávat, nejspíš to nebylo nějaké aktuální nebezpečí.

Jones si odkašlal a pokračoval dál, „Jak se ukázalo, dnes se náš skromný tábor rozhodla poctít svou návštěvou organizace Eden." Davem se ozval rozrušený šumot. Co tu chce organizace? Cassidy se ošila. Většina obyčejných lidí byla z organizací zděšená. Hunters nebyli přímo ukázkový případ, který by šel dobrým příkladem.

„Nemusíte se obávat, přátelé. Jejich zájmy jsou zcela neškodné – lidé z Edenu sem přišli kvůli náboru. Naše skupina si získala dostatečnou reputaci, aby vyvolala zájem v organizacích, což znamená, že nyní máme šanci se zavděčit. Určitě toho nebudete litovat, pokud se Edenu zalíbíme, čekají nás všechny samé výhody." To snad není možný, pomyslela si Cass. Vůdce právě de facto prodával členy své skupiny pochybným lidem a ještě je k tomu povzbuzoval. Všichni v týhle skupině byli stejní. Záleželo jim pouze na benefitech, o nic jiného se nezajímali.

„Poprosím, aby se všichni ve věku patnáct až dvacet pět seřadili tady do skupinky a pak mě následovali. Kontroleři z Edenu si provedou menší test, díky kterému zjistí, jestli se u vás mohou projevit silné schopnosti. Tohle je vaše jediná šance, jak si zajistit lepší život jak pro sebe, tak pro vaši rodinu!" informoval je Jones.

Cassidy se zamračila, ale nemohla jeho rozkazu oponovat. Připojila se ke skupině mladých lidí, z nichž většina vypadala natěšeně, měli kladná očekávání. Cassidy ne. Sice skupinu neměla ráda, ale nechtěla ji opustit a žít v organizaci. To pro ni bylo ještě horší pomyšlení, chovala ke všem organizacím averzi. Hunters nebyli nic dobrého, což znamenalo, že i Eden určitě nebude ráj na zemi. Nechtěla s tím mít nic společného, jediné, po čem toužila byl klidný život. Ten byl ale v nedohlednu.

Cass spolu s ostatními následovala Jonese ven z tábora. Nemuseli ale chodit daleko, zanedlouho se před nimi ukázala skupinka lidí v černém oblečení. Bylo jich celkem pět, tři kluci a dvě holky. Cassidy překvapilo, jak mladě vypadají, tak kolem dvaceti, ne moc starší než ona sama. Na druhou stranu, když se zamyslela, tak překvapivé to nebylo. Tihle lidé patřili do organizace a byli určitě Kontroleři se silnými schopnostmi.

„Seřaďte se a jeden po druhém přijďte tady k Claire. Stačí abyste se dotkli kamene, který má v ruce – když tak učiníte, od spodku kamene by měla začít vycházet záře. Pokud se vyšplhá alespoň do poloviny, uspěli jste," vysvětlil jim černovlasý kluk. Vypadalo to, že je z jejich skupiny nejstarší a má to tady pod velením. Nikdo se neodvážil mu odporovat, všichni se spořádaně postavili do fronty a postupovali jeden po druhém. Cassidy byla spíš u konce, což se ale nedalo říct o její sestře. Přišla na řadu hned jako třetí a její záře vylezla až do tří čtvrtin. Nasadila vysokou laťku. Černovlasý kluk na ni přikývl a rukou ukázal, kam se má postavit. Vypadalo to, že byla jako první přijata do Edenu. Cassidy si odfrkla, když viděla Mellisin spokojený výraz. Sice do organizace nechtěla, ale ani svojí sestře to příliš nepřála. Hlavně kvůli její naparovačné povaze. No, alespoň od ní bude mít klid, pokud odejde.

Než přišla řada na Cass, u Mellisandry stálo dalších pět lidí, kteří prošli jen tak tak. Cass si zachovávala kamennou tvář, ale i tak bylo poznat, jak je nejistá, když se kamene dotkla. Zamračila se, když se dlouhou dobu nic nedělo, kámen nevydal žádnou záři. Tohle se ještě nestalo, u každého, kdo testem prošel, se kámen alespoň trochu rozzářil, i kdyby světlo dál nestoupalo. Vvšak u ní se nic neprojevilo. Co to znamená? Někde se stala chyba? Tázavě se podívala na lidi z Edenu, kteří po sobě překvapeně koukali.

„Co-" nestihla se ani optat, když ji přerušil vysoký kluk s hnědými vlasy, který byl doteď zticha a tvářil se nezaujatě.

„Oh, tvůj případ je trochu speciální. Tenhle kámen neví všechno – to že nereaguje znamená, že máš buď šanci získat mocnou schopnost nebo naopak žádnou, po zbytek svého života," vysvětlil s úšklebkem a pokračoval, „Na základně Edenu máme možnost víc ověřit, jaká z těch možností se tě týká, takže tě vezmeme s sebou," rozhodl za ostatní. „Samozřejmě, pokud tvoje skupina a rodina budou souhlasit," dodal ještě po chvilce zamyšlení. Přeci jen se u ní nemuselo projevit nic. Organizace by se o ni pak nezajímala. Tam půjde s novými rekruty, ale zpátky by musela sama...

Cass byla poměrně v šoku a nevěděla, co si v tuhle chvíli myslet. Být ráda, že není jasné, zda schopnost má? Nebo být zklamaná s toho, že ji i tak chtějí vzít na základnu organizace?

Poté, co test skončil, se všichni ze skupiny vrátili do tábora. Vybraní si museli zabalit důležité věci na cestu a dostatečně se vyspat na ráno, kdy vyrazí. Jelikož byl Jones přítomen u testu, vysvětlil hned Cassidiným rodičům, o co šlo. Než měli nějakou šanci rozhodnout o jejím osudu, Cassidy se do toho rázně vložila.

„Nechci s nimi jít." Jednoduše prohlásila a věnovala jim rezolutní pohled, z čehož Frederick ani Sandra nebyli nadšení. Omluvně se podívali na Jonese a následně se svraštěným čelem na Cassidy.

„Tohle není jen o tobě, Cassidy. Jak můžeš být tak sobecká? Eden je silná organizace, určitě se ti tam nebude dařit špatně, a navíc takhle pomůžeš svojí rodině. V tomhle nemáš žádné právo se rozhodovat, to je na nás a my chceme, abys odešla s nimi. A také abys dávala pozor na Mellisandru. Víš, jaká je, často se dostává do problémů. Jsi její starší sestra a měla bys ji ohlídat!" zamračila se její matka.