Hunted

15. Sebekontrola

Cassidy rychlým krokem mířila zpět ke koupelnám. Když byla vzdálená jen pár chodeb slyšela hukot hlasů a ušklíbla se.

„Jdeš na místo činu, obdivovat svou práci?"

„Samozřejmě," usmála se nadšeně. Z konce chodby už viděla před koupelnami pěkný dav. Vypadalo to, že měla opravdu štěstí, když se Mellisiny kamarádky snažily nepozorovaně proklouznout z koupelny, okolo šla zrovna skupinka kluků. Ohh, jak potupné. Tak co, jaký je to pocit? Prorvala se davem a jedovatě zírala na dvě nahé holky, které se snažily zakrýt co to šlo. Obě vypadaly, že mají slzy na krajíčku, ale Cassidy necítila jedinou špetku viny nebo lítosti. Zbytek davu očividně také ne, protože je častoval urážkami a posměšky. Lidská povaha byla opravdu krásná. Cizí neštěstí byla vlastní zábava.

Ty dvě byly natolik zaneprázdněné vlastním studem, že si Cassidy ani nevšimly, a tudíž ji ani z ničeho neobvinily. Kdyby ji tu viděly, nejspíš by jim došlo, kdo za jejich ponížení může a snažily by se ji stáhnout s sebou ke dnu. Smůla, holky. Cass se zase nepozorovaně z davu vymotala a pokračovala k Jamesovi, který na ni pobaveně čekal.

„Ah, tady jsi. Už jsem si říkal, jestli nemám poslat svého asistenta, aby tě přivedl," přivítal ji profesor, když za sebou zavřela dveře. Jamesovi přímo před nosem. „S testy budeme muset ještě chvilku počkat, poslal jsem- Jamesi, konečně!" Profesor k němu rychle přispěchal a krabici mu téměř vytrhl z rukou. James se zatvářil ublíženě. Dával jsem na to pozor, vážně!

„Ale vážně, strejdo Harry, proč s tím tak spěcháš? Nemáš tu vlastní vzorek Étheru?" zeptal se James profesora a Cassidy na ně zvědavě pohlédla.

„Vy jste příbuzní?"

Profesor: „Ne!"

James: „Ano."

Cass zmateně těkala pohledem z jednoho na druhého. Ve stejnou chvíli řekli úplně protikladné odpovědi.

„Ale. To už je dávná minulost. Kdysi... jsem měl něco s jeho tetou," zabručel profesor neurčitě.

„Tím něčím myslíš mého bratrance?" poškleboval se James a profesor se na něj vztekle podíval, zatímco Cassidy málem zakopla o vlastní nohy, když procházela laboratoří. Příště si nechej ty drzé poznámky pro sebe, prosím, zaúpěla v hlavě.

„Dobře, dobře, už se nezlob strejdo. Proč ta hmota tolik hořela? Musel jsem kvůli tvý žádosti hodit všechnu svou práci na Marca," řekl James, ale netvářil se vůbec provinile. Naopak si nejspíš užíval, že se zbavil povinností, které na svého kamaráda hodil.

Profesor nad ním jen zakroutil hlavou, ale očka se mu rozzářila, když si vzpomněl, že mu James přinesl nový Éther. Proto vlastně domlouval s Cassidy čas testování až na tento týden, nebyl si jistý, jestli mu hmotu dopraví včas. Hlavní základna byla poměrně daleko, ale jelikož to byl James, koho požádal, tak si byl jistý že to za ten čas zvládne. Vztek profesora zase rychle přešel a vesele poplácal kluka po rameni.

„Potřebuji ho na testy. Můj vlastní vzorek... Je pryč," odkašlal si, ale James zvážněl.

„Jak to myslíš pryč? Někdo ho ukradl? To je vážný, proč jsi to nenahlásil?"

„Ne, ne. Nikdo Éther neukradl..." snažil se to profesor zaobalit, ale čím víc odmítal cokoliv prozradit, tím víc na něj James dorážel. Cassidy už to nemohla vydržet. Navíc spolu jednali, jako by byla vzduch, což jí taky nebylo úplně příjemné, když tu měla být dnes na testy.

„Vysála jsem ho," vložila se do jejich handrkování. Konečně si získala jejich pozornost.

„Co... co tím myslíš?" zeptal se James a zamračil se.