Hunted

11. Cassidina schopnost

Éther byl pro lidstvo spásou ale i nebezpečím. Záhadná hmota mohla sice propůjčovat a probouzet skryté schopnosti, ale všechno mělo svou cenu. Nic nebylo zadarmo. Éther sám o sobě byl velmi nebezpečný a pokud s ním člověk přišel do kontaktu, znamenalo to jistou smrt. Stačil letmý dotek jeho kondenzované formy a v dalších vteřinách člověku celé tělo seschlo. Naprosto vycucnuté, nezůstala v něm ani troška jakékoliv energie.

Cassidy s překvapením sledovala, jak se v blízkosti její ruky šedá mlhovina uklidnila a následně rychlostí světla vplula pod její kůži. V ten moment pocítila, jako by se konečně po dlouhé době najedla, jako by měla energie na rozdávání a mohla vydržet klidně několik dní bez jakéhokoliv odpočinku, vody či potravy.

Jakmile ten pocit odezněl, nahradil ho otřesný hlad. Cass však netoužila po jídle, ale po něčem jiném, jen to nedokázala definovat. Po chvilce nakonec i tento pocit odezněl a ona byla zase v normálu. Až teď jí došlo, že... Není Éther smrtelný? Jak-? Co-? Vytřeštila oči na druhou rukou si mnula místo, kde hmota vstoupila do jejího těla. Necítila ale nic neobvyklého, jako by se to nikdy neodehrálo a všechno bylo jen v její mysli.

„Proboha," vydechl profesor a ujistil ji, že to opravdu nebyla iluze. Oči měl vytřeštěné a zmateně na ni zíral.

„Ty..." chystal se něco říct, ale očividně nevěděl, jak to formulovat.

„Co se mnou je? Co se mnou bude?" polkla a těkala pohledem ze svých rukou na profesora. Netušila, jestli si vážně uvědomuje závažnost situace nebo se mýlí, ale náhle měla strach. Možná by bylo lepší, kdybych žádnou schopnost neměla. Měla ohromný strach, protože to, co se s ní dělo nebylo v žádném případě normální.

„Oh, ehm," odkašlal si konečně profesor a tím jí zabránil v panikaření. „Myslím, že tvá schopnost... se probudila. Určitě se probudila, jinak bys tu teď v pořádku nestála. Jsi si jistá, že ti nic není?" vrátil se ke svému profesionálnímu přístupu a Cassidy se ulevilo. Když to bral vědec vážně, určitě brzy na něco přijde. Ať už je to cokoliv.

„Nic mi není. Cítím se mnohem lépe, jako bych měla spoustu energie."

„No to se vsadím," uchechtl se profesor. Éther byl ve své podstatě energie. Něco jako ta atomová, akorát ještě více neznámý a mocný. Poháněl většinu nových technologií, ale muselo se s ním zacházet velmi opatrně.

„Z toho, co jsem právě viděl ti můžu dát jediný závěr – tvoje schopnost má co dočinění s hmotou. Upřímně jsem nikdy nic takového nezažil a ani o tom neslyšel. Je dost možné, že jsi jediný exemplář na zemi, nebo minimálně na tomto kontinentu, který dokáže Éther do určité míry ovládat."

Cassidy trochu zamrazilo. Být takhle speciální... netušila, zda je to dobře nebo špatně.

„Tvá schopnost je ovšem dost nevyzpytatelná a může být nebezpečná jak tvému okolí, tak tobě, takže tě poprosím, abys ji nepoužívala, i když k tomu budeš mít silné nutkání. Nikdo neví, čeho jsi nakonec schopna," upozornil ji profesor, ale bylo vidět, že potlačuje nadšení z nového problému, který před ním vykoukl. Na Cassidy se nedíval ani tak jako na osobu, ale na objekt, který potřeboval zkoumat.

„Zařadím tě do skupiny útočníků. Mám takový pocit, že nebudeš ovládat nic mírumilovného... Můžeš zkusit na sobě pozorovat nějaké změny, případně se o své síle zkus něco dozvědět, ale jakékoli experimenty prováděj až když si budeš jistá, že to zvládneš. Zatím to neumíš ovládat, že? Když jsem na tebe mluvil, vůbec jsi nereagovala. Mělo tě to pod kontrolou, a to by mělo být naopak," dodal a příkře se na Cassidy podíval. Ta, ač měla opravdu velkou chuť ho neposlechnout, nakonec poslušně přikývla. V jejím srdci se mísilo mnoho protichůdných pocitů, ale převažovala hlavně zvědavost, obavy a nadšení.

„To mi připomíná, asi by ses měla s něčím nejdřív obeznámit. Je to sice tajnější informace, kterou by ses měla v obyčejném případě dozvědět až proděláš základní výcvik, ale... ve tvém případě můžeme – ne, musíme – udělat výjimku," sdělil jí profesor, zatímco ji vedl zpět do laboratoře. Zamířil k jedné bílé skříni, kde se prohraboval různými dokumenty. Po chvilce Cassidy podal poměrně tenkou složku.

„Zde jsou všechny známé informace o Étheru, pozorně si to pročti. Nejspíš se ti to bude hodit," usmál se a pokračoval, „Pokud možno to nikomu neukazuj. Ještě není správný čas, aby se nováčci dozvídali interní informace," varoval ji nakonec, než ji vyprovodil ze dveří testovací místnosti. Venku stál jeho asistent, který dostal za úkol Cass odvést k jejímu pokoji, kde měla složku zatím nechat, a jít zpět k inspektorce Francezové a ostatním nováčkům.

„Abych nezapomněl. Za týden se tu opět stav, zkusíme, co s Étherem teda umíš," dodal zamyšleně a zabouchl za dívkou dveře. Týden byla dost dlouhá doba na to, aby mu dopravili další dávku Étheru z hlavní základny. Vlastně už věděl, koho touhle prací pověří. Zamyšleně si promnul krátký, šedinami protkaný vous a povzdechl si.

„Vypadá to, že budoucnost bude ještě hodně proměnlivá."

Mezitím Cassidy musela potlačit všechny pocity, které se na ni tlačily a uklidnit se. Její chladná tvář, která cestou do pokoje nesla náznaky nejistoty, obav, strachu, ale i nadšení byla zase stoicky klidná. Několikrát se nadechla a dlouze vydechla, než skryla složku do škvíry mezi skříní a stěnou a opět vykročila z pokoje.

Asistent ji odvedl za skupinou inspektorky Francezové. Ta jen stroze přikývla hlavou a dál se věnovala vysvětlování, jak to na základně funguje a kde se co nachází. Cassidy zjistila, že od zítřejšího rána už nastupuje do tvrdého výcviku. Ráno bude brzy vstávat a několik hodin se bude zdokonalovat v historii – přeci jen organizace měly větší přístup k informacím o tomhle světě a o tom, jak funguje. Kdyby si měla vystačit s momentálními vědomostmi, asi by jí to moc život neusnadnilo. Spíš naopak, ve spoustě věcí byla stále neznalá.

Co ji překvapilo byl fakt, že ještě dopoledne před obědem jim začínalo fyzické cvičení, které pak trvalo po zbytek dne. Samozřejmě po jídle měli vždy přestávku na vytrávení, protože sportovat s plným žaludkem k jejich zdraví nepřispívalo. Celkově ale bylo osobního volna málo a sloužilo hlavně k odpočinku, ne k nějakému navazování přátelství a kontaktů s ostatními. Cassidy bylo jasné, že po nich Eden teď chce, aby se hlavně zaučili. Všechny ostatní potřeby musí být posunuty do pozadí na dobu neurčitou.

Do oběda procházeli budovu, ve které měli pokoje. Cass se snažila zapamatovat spletité chodby a velké cvičební haly, ale nebyla si jistá, že je zítra s jistotou najde. Na její mozek to byl přílišný nával informací. Naštěstí si všimla, že tu a tam se na stěnách nacházejí směrové cedule. Budovy byly prostě příliš velké na to, aby si mohla pamatovat každou cestu.

Po jídle asi čtyři hodiny procházeli venkovní areál, který se zdál pomalu nekonečný. A tohle je jen jedna z vedlejších základen. Bože, jak obrovitý komplex musí být hlavní základna? Už teď cítila bolest hlavy. Pokud se tam jednou dostane, a že s její schopností to bylo pravděpodobné, ať už důvodem bude cokoliv, bude to pro ni peklo, zapamatovat si celé to území.

Celou dobu si ale zakazovala přemýšlet o své schopnosti. Nejdříve to bylo z toho důvodu, že ji to rozptylovalo a ona nedávala pozor. Potom jí ale došlo, kolik lidí s psychickými silami se může na základně pohybovat. Co když jí někdo bude číst v hlavě, jako tenkrát Claire? S profesorem byli domluveni, že se pokusí udržet veškeré informace o jejím probuzení pod pokličkou, dokud to jen půjde. Cassidy byla pod velkým tlakem, který však překvapivě fungoval a donutil ji upínat veškerou svou energii na prohlídku.

Do pokoje se dostala až k večeru. Bohužel přes svou cestu začala být tak paranoidní, že si ani tady nedovolovala povolit svou opatrnost. Co když má někdo supersluch a uslyší mě? Nebo oči, které prohlédnou pevnou látku? Čtení paměti? roztřásly se jí ruce. Musela se uklidňovat hlubokým dýcháním, než se ujistila, že tohle je oblast s ubytováním pro nováčky. Po chodbách moc lidí nechodilo a byla si jistá, že v pokojích je Eden nešpehuje. Neměl by tu být momentálně nikdo schopný pozorovat ji. Pokud už neměli podezření, což ale nebylo pravděpodobné.

Opatrně ale s očekáváním popadla skrytou složku, sedla si na postel a začala ji procházet. Tohle byla zatím jediná možnost, jak zjistit víc o své vlastní síle.