Hunted

14. Pomsta

Týden utekl jako voda. Nakonec Cassidy ani tolik nelitovala svého rozhodnutí pokračovat ve výcviku navzdory zranění, jelikož si u instruktora vybudovala trochu respektu. Alespoň viděl, že svůj úkol bere smrtelně vážně a opravdu se snaží, takže jí věnoval i trochu pozornosti navíc a pokud něco nechápala, trpělivě jí vysvětlil, co má udělat jinak.

I Cass cítila, jak jí změna v jeho přístupu pomohla. Co ji ale mrzelo byl fakt, že už ji neřadil do dvojice s Thomasem. Na ránu pěstí nezapomněla a jednou mu ji hodlala vrátit i s úroky. Zatím ale nebyla vhodná doba, jakožto kluk měl Thomas oproti ní výhodu, i když se snažila tu propast překonat, nikdy nemohla ošálit své tělo. Byla dívka a nedisponovala takovou silou jako muži. Snažila se proto zaměřovat spíš na věci jako obratnost a rychlá reakce, aby mohla porazit silnější pohlaví.

Celkově si na svůj nynější režim začala po týdnu konečně zvykat. Její tělo bylo s každým dalším dnem po tvrdém tréninku méně a méně bolavé a díky bohu se zbavila i problémů s únavou. K méně šťastným částem jejího dne se překvapivě řadil i oběd, který si dříve užívala. Důvod byl jasný. Candance. Ta holka ji pronásledovala snad na každém kroku a ač se Cassidy snažila co mohla, nedokázala ji ničím odpálkovat. Jedovaté narážky si nebrala k srdci a Cass zjistila, že nemá to srdce ji uhodit. Musela tedy trpět její otevřenou hubu a neustálý příval zbytečných informací většinu svého dopoledne a oběda.

Ani si to sama neuvědomovala, ale Candy jí vlastně až tolik nevadila. Alespoň byla neustále zaměstnaná a někdy se informace, které vypouštěla ze svých úst, Cass poměrně hodily.

Momentálně bylo časné ráno a Cassidy vycházela ze sprch. Dnes měla překvapivě volno. Přišel za ní profesorův asistent, že budou celý den provádět testy. Cass byla na jednu stranu nadšená, na druhou měla obavy. Jestli to mělo trvat celý den, testy se jí určitě nebudou tak úplně líbit. Se svou schopností se ale pomalu sžívala a za celý týden nezažila žádné problémy, díky čemuž se jí ulevilo. Vypadalo to, že udržení jejího tajemství nebude až takový problém.

Když vstupovala do svého pokoje, koutkem oka si všimla dvou dívek, které zrovna vešly do koupelny. Chvíli musela popřemýšlet, než jí došlo, že to jsou ty dvě kamarádky Mellisandry, které jí hodily oblečení na mokrou zem, zatímco se sprchovala. Odložila si věci do pokoje a na rtech se jí rozehrál ďábelský úšklebek.

Do sprch vstoupila velmi tiše, až když si byla jistá, že slyší tekoucí vodu. Naštěstí bylo docela brzy, takže na chodbě nepotkala příliš lidí. Zvuk vody jí také napomáhal, pokud udělala nějaký hlučnější pohyb, dvě holky ve sprchách ji určitě neslyšely. Oddechla si, že jsou tu jediné, to jí hrálo do karet. Jak ty ke mně, tak já k tobě, pomyslela si a potichu shrábla jejich oblečení. Chvilku přemýšlela, než jí došlo, že na ně přeci jen měla velký vztek. A rozhodně neměla v plánu to takhle dál tolerovat.

Nakonec jejich oblečení nehodila na zem, jak měla původně v plánu, ale potichu ho odnesla z koupelny a hodlala se ho zbavit. Bohužel se měla za chvíli hlásit u profesora, takže si nemohla užít tu podívanou, kdy budou ty dvě holky vymýšlet, jak se nepozorovaně dostat nahé z koupelen. Byla si totiž jistá, že zanedlouho budou vstávat i ostatní nováčci a někdo jejich trapnou situaci určitě zaregistruje. Ale pokud by byla rychlá, možná by to mohla stihnout taky. Není přeci nic lepšího než si vychutnávat pomstu v přímém přenosu, ne jen z doslechu od ostatních.

Z očí jí po cestě sršela spokojenost. Dnešek začíná dobře, pousmála se a zatočila za roh. Málem se přitom ale s někým srazila, kdyby se jí na poslední chvíli druhý člověk nevyhnul. Cassidy se ohlédla, že se omluví, ale při pohledu na překvapeného Jamese strnula. Tolik Étheru! V očích se jí objevil hladový pohled, který musela chvilku krotit. James byl beze sporu první opravdu mocný člověk, kterého na základně potkala. I ostatní pracovníci se mu nemohli rovnat. Až teď si uvědomila, že čím silnější lidé byli, tím větší měla nutkání je vycucnout. Rychle sklopila oči a pokoušela se zklidnit vnitřní emoce a touhu po hmotě.

Na druhé straně, James byl z jejího chování překvapený víc než ona sama. Týden tu holku neviděl a ona mu při prvním setkání věnovala takový pohled. Nemyslel si, že je ten typ, ale upřímně netušil, co jiného by ji k takové reakci vedlo. Přerušil trapné ticho zahanbeným odkašláním.

„Co tu děláš?" zeptal se a rozhodl se předchozí situaci nijak neřešit.

„Nesu si oblečení na praní." Cassidy měla pohotově připravenou výmluvu proč má v rukou hromadu věcí. James ji přelétl pohledem, který se zastavil na velké rudé podprsence. Shodou náhod byla zrovna navrchu. Pak pohlédl na Cassidin hrudník a nadzvedl obočí. Nevypadalo to, že by oblečení patřilo jí. Na tuhle reakci nemohla Cassidy nic namítat, což ale neznamenalo, že se jí to nedotklo. Nemohla za to, že nebyla obdařená křivkami, dobře?

„Vážně?"

„Vyřizuju osobní účty," povzdechla si nakonec. Stále z něj byla trochu nervózní, i když se to snažila skrývat. Raději jeho tázavému pohledu uhýbala.

„Tím, že kradeš oblečení? Co z toho máš?"

„Z koupelny," vysvětlila a pohodila hlavou k hromadě. Jamesovi ihned došlo, co provedla a začal se smát.

„Haha, kdo tě naštval, že si na něm takhle vybíjíš zlost?" Přišla mu jako rozumný člověk. Rozhodně nečekal, že bude tak pomstychtivá, vůbec na to nevypadala.

„Mellisiny kamarádky," ušklíbla se posměšně. „Doufám, že si cestu ze sprch dostatečně užijou a přestanou mi otravovat život... Co tu děláš ty?" zeptala se nakonec, aby řeč nestála.

„Jdu za profesorem, mám tu pro něj zásilku," zazubil se a pozvedl ruku. Až teď si Cass všimla, že drží poměrně velkou černou krabici z materiálu, který neuměla identifikovat.

„Taky tam mám namířeno, ale nejdřív se musím zbavit důkazů," oznámila a rozešla se chodbou. James ji překvapivě následoval. Nejdřív měla v plánu oblečení spálit, ale nemyslela si, že je dobrý nápad zakládat v budově oheň. Snažila se tedy narazit na nějaký odpadkový kontejner nebo koš, kam by mohla věci zahodit. Nakonec se musela spolehnout právě na Jamese, který ji k jednomu navedl.

„Nebojíš se, že bych tě nahlásil?" zeptal se pobaveně, když se vraceli. „Víš, že na chodbách jsou kamery. Vedení rychle zjistí, co se tady stalo a kdo za to může." Cassidy pokrčila rameny.

„Teď jsi ale také komplic, když jsi mě sem dovedl. Nahlásíš sám sebe?" ušklíbla se na něj a pokračovala, „navíc máš vysokou hodnost na hlavní základně ne? Až uvidí záznam a to, že jsi nijak nezasáhl, nejspíš to nebudou řešit."

„Tsk, takhle využívat mojí dobrý vůle a autority. Co za to, hm?" Cassidy ho zpražila pohledem a zašátrala v kapse. V další chvíli už držel energetický drahokam velikosti nehtu na palci a ona už byla několik kroků napřed. James nevěděl, jestli se má smát nebo brečet. Jenom si z ní střílel, dobře? Nic po ní ve skutečnosti nechtěl. Za koho mě má? pomyslel si. Připadal si teď spíš jako její poskok než nadřízený...