Hunted

26. Jeskyně

„Vlastně se docela divím, že jsem tam v tu chvíli neomdlela," uchechtla se lehce, „vůbec jsem nevnímala kdo jste, jen jsem chtěla, abyste mě odtamtud dostali do bezpečí. Vlastně jsem zjistila, kdo jsi až potom, co tě ta zrůda zranila. James tě hlídal jen napůl... kvůli mně." Zněla sklíčeně, dávala si to nejspíš za vinu, i když Cassidy to tak vůbec neviděla.

„Nem... úžeš za to," zachraplala a odkašláním si pokusila pročistit krk. Candy jí podala flašku s vodou, kterou vděčně přijala.

„Já vím, že jsem to nemohla ovlivnit, ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, že je to moje vina. Kdybych... kdybych se dřív vzpamatovala... Ale nad tím teď už nejde přemýšlet," uchechtla se hořce. „Viděla jsem, jak tě to bodlo do břicha a pak rychle odmrštilo. James se hned rozběhl na pomoc. Nevím, jak se to událo, všechno bylo tak rychlé a nereálné. Nejspíš musel použít svou schopnost. Vlastně jsem si do té doby myslela, že je jedním z nováčků." Cassidy zpozorněla, když přišla řeč na hnědovlasého kluka a jeho sílu, o které nebyl ochotný prozradit ani slovo. Nechápala proč, asi k tomu měl nějaké důvody, ale čím víc se tomu vyhýbal, tím větší zvědavost to v ní vzbuzovalo. I když se ve skrytu duše cítila provinile, že na to přijde z vyprávění někoho jiného a nezeptá se ho přímo.

„Než jsi stihla spadnout na zem nebo se o něco zastavit, chytil tě ve vzduchu. Spineteer byl ještě víc rozzuřený a hnal se na vás, když najednou ztichl a naprosto se zastavil, pak..." bylo vidět, že se jí o tom špatně mluví. Cass na ni upřeně zírala a sledovala každý kousek jejího obličeje. Candy byla vyděšená a zhnusená?

„Chvíli tam stál, dokud nevydal bolestný řev. Jeho končetiny se začaly kroutit a praskat, nakonec... z něj zbyla jenom hromada masa a kostí. Byl naprosto neidentifikovatelný, rozhodně bys nepoznala, že je to spineteer," otřásla se, jako by měla ten obrázek před očima. Bylo to nechutné a děsivé. I Cassidy byla tímhle zjištěním šokovaná. Co? Ale nebyla Jamesova schopnost spojená s dobrými smysly? Tohle se tomu vůbec nepodobá. Nechápala to. Její domněnka po celou dobu byla, že má možná nějakou telepatickou schopnost, nebo že může zesílit svoje tělo. To by odpovídalo jeho nadlidské rychlosti a síle. Ale medvěda se ani nedotkl, zastavil ho z dálky? Celá zamračená se ponořila do svých myšlenek, ale vytrhl ji Candancin hlas.

„Když bylo po něm, tak tě James okamžitě přinesl sem a asi tě ošetřoval, nevím, nechal mě tam," ušklíbla se na Cass, která zmateně zamrkala, „měla jsem dost nahnáno a netušila jsem kam odešel, jelikož jsem jeho rychlost nedokázala vnímat. Málem jsem se tam rozbrečela, ale za chvíli pro mě přišel. Staral se o tvoje zranění pak celou noc, chtěla jsem taky chvíli držet hlídku, ale nedovolil mi to," zakončila s pokrčením ramen a nejspíš očekávala od Cassidy nějakou odezvu, které se ale nedočkala. Hlodalo jí to hlavou už delší čas. Vlastně od chvíle, kdy včera večer viděla Jamesův starostlivý výraz.

„Ty, Cass. Co ty a James?" zeptala se nenápadně, ale nedokázala přitom skrýt spiklenecké mrknutí. Cassidy nejdřív nechápala na co se ptá, ale pak jí došlo, že se asi zajímá o to, jaký mezi sebou mají vztah.

„Jsme přátelé," odpověděla neutrálně, netušila, kam tím chtěla Candy směřovat.

„Vážně? Včera-" nestihla ani doříct větu, jelikož byl předmět jejich rozhovoru zpátky i s pěkným úlovkem. Bylo kolem oběda a až teď si Cassidy uvědomila, jaký má hlad. A uvědomili si to i ti dva okolo, jelikož na sebe její žaludek hlasitě upozornil. Candy se zasmála, James se ušklíbl a začal připravovat ohniště. Přeci nebudou jíst maso syrové. Candance šla po chvilce pomoci s přípravami, zatímco Cass stále paralyzovaně seděla. Měla problém se hýbat, natož nabízet svou pomoc. Místo toho se utápěla ve vzpomínkách na jídelnu plnou dobrých pokrmů, o které už měsíc přicházela. Jak ty jí chyběly.

Po plytkém obědě, za který byla sice vděčná, ale nedokázala si ho vychutnat, dostala od Jamese další pilulku. Se silně skeptickým pohledem ji nakonec spolkla, když ji Candy přesvědčila, že to opravdu pomáhá. James se zatím cítil dotčený, že by si o něm snad myslela, že ji chce otrávit, nebo co.

Cass se opravdu udělalo dobře, natolik, aby byla schopná vstát a pomalu chodit. Byla z toho ležení celá zdřevěnělá. Přemýšlela, co by ve svém stavu mohla dělat a necítit se přitom jako úplný krypl, když si vzpomněla na onu jeskyni, kvůli které se celá ta věc s medvědem semlela. Nakonec by z toho možná mohla i něco vytěžit.

„Candy, ta jeskyně, pamatuješ si, kde je?" její hlas se vrátil poměrně do normálu. Candance nejdřív nechápala na co se ptá, ale pak přikývla.

„O čem to mluvíte?" vložil se do toho James. Překvapivě o tom ještě nevěděl. Cassidy mu vysvětlila o co jde a že by to tam chtěla prozkoumat.

„Nevim, jestli je to dobrej nápad. Může tam být víc spineteerů, i když jsou samotářští. Nebo jiný stvoření."

„Od toho tu máme tebe, ne?" zazubila se sladce a lehce ho plácla po rameni. James se zamračil a chtěl dál namítat, když se k němu Cassidy přiblížila a tiše zašeptala, „Přeci jsi mi dovolil, abych tě využívala, ne? A sliboval jsi, že nebudeš litovat," trochu zlomyslně se jí blýsklo v očích, když viděla, jak se jeho pohled mění na poraženecký. Vlastně tuhle svoji kartu využila poprvé a pěkně se divila, že to zafungovalo. Přemluvit Jamese asi nebude tak obtížné, když k tomu něco obětuju, pomyslela si překvapeně. Každopádně získala, co chtěla.

Jeskyni našli za chviličku, nebyla moc daleko od místa, kde se nacházely spineteerovy ostatky, kterými se Cassidy mohla pokochat. Upřímně jí ta scéna nutila vyzvrátit oběd, takže svůj pohled raději odtrhla. Nikdo se neměl k tomu to komentovat, takže všichni mrtvolu úspěšně odignorovali.

„Půjdu to zkontrolovat," zahlásil James už očividnou věc. Dívky na to přikývly a spořádaně čekaly před jeskyní. Candy se zdála být zamlklá, nejspíš v ní tohle místo nevyvolávalo zrovna dobré vzpomínky.

„Myslíš, že tam něco bude? Zvládne to James sám? Co on je vlastně zač, že může používat schopnost?" Cassidy byla jejím dotazem docela překvapená. Myslela si, že jí to James řekl, ale očividně se pletla. Ale jí nenáleželo, aby prozrazovala informace, které si on nepřál vyzradit.

„Nemyslím si, že ještě na něco narazíme," odpověděla pouze a zadívala se do tmavého vchodu. Po chvíli se ozval i Jamesův hlas.

„Je tu čisto, můžete přijít." Cassidy byla rozhodnější a vlezla dovnitř jako první, zatímco Candy se trochu zdráhala. Venku ale sama taky nechtěla zůstávat, takže jí nezbývalo nic jiného než ty dva následovat.