Posadila se na židli u jídelního stolu v její kuchyni v malém bytě. Ten byt byl jejím jediným domovem, ale sotva ho udržela. Byl to její jediný majetek.
Pohlédla na jídlo, které připravila, ale přešla ji chuť. Teď nejedla skoro vůbec. Nic pro ni nemělo smysl, ale pro koho by také život smysl měl, když ztratil nejcennější věc ve svém životě. Hodně zhubla, ale ani tomu nevěnovala pozornost. Celé dny buď seděla, hleděla do prázdna, nebo prostě a jednoduše brečela. Už ničemu nevěnovala pozornost. Už jen čekala, kdy se konečně pořádně zhroutí, aby ji odvezli k Mungovi.
Avada by svým způsobem byl proces lehký a rychlý, ale cosi stále cítila. Cítila nějaký důvod, proč tu ještě být, ale nevěděla, co to je. Jednou to dokonce už naplánovala, napsala dopis na rozloučenou, ale tu hůlku popadnout prostě nemohla. Nechce být vrahem, navíc ještě svým vlastním. Něco si stále napovídá, že život má ještě stále smysl.
Ale to jsou jediná slova, která ji drží naživu. Jinak celé dny nic neudělá, nic. Přestala číst, protože řádky pro ni neměly smysl. To čtení jí chybělo, ten každodenní rytmus jí chyběl. Ale jsou to teprve dva měsíce, co zemřel a to je příliš krátká doba na to se s tím vyrovnat.
Hlavně proto, že se smrtí milovaného člověka se prostě smířit nedá...
Rychle se postavila. Myšlenky ji vyděsily, nad tím nebude přemýšlet. Popadla nenačaté jídlo, položila ho na kuchyňskou desku a zamířila do koupelny. Teplá voda je jediná trochu pozitivní věc v těch minutách ticha, které zažívala každým dnem.
Napustila vanu a vlezla do ní. Ponořila se do ní celá a vstřebávala teplo, které jí právě bylo nabízeno. Zavřela oči.
,,Malfoyi, co tu děláš?"
Přišla do komnaty nejvyšší potřeby, aby měla čas na přemýšlení. Jediné klidné místo na hradu. A její dokonalý plán byl překažen.
,,Grangerová," ušklíbl se a prohlédl si jí od hlavy až k patě. Pod jeho pohledem znejistěla a trochu se ošila, její srdce zrychlilo. Chvíli tam jen tak stáli v úplném tichu, nevěděli, co říct.
,,Máš nějaký důvod tu být?" zeptal se náhle a ona nakrčila čelo a zamyslela se. Říct, že tu chtěla jen přemýšlet by bylo moc troufalé, ale co tedy odpovědět. On jen s úsměvem pozoroval emoce, které jí v té chvíli přelétly tváří. Bavilo ho jí dostávat do nepříjemných situací.
,,Vlastně ne," řekla a mířila hned směrem ke dveřím. Nepřála si být ještě jedinou chvíli pod jeho dohledem, děsí jí to.
,,Čekej!" křikl na ní a ona byla nucená se otočit. Přešel k ní, protože nebyla ještě úplně u dveří. Jen zvědavě vyčkávala, co jí hodlá říct. ,,Měli bychom si něco ujasnit," navrhl a díval se jí do očí.
,,A co jako?" nechápala. Věděla, o čem mluví, ale o tom mluvit nebude. Nebude mluvit o zradě svých přátel o jedné z velkých chyb, co kdy udělala. V jednom okamžiku ztratila všechnu svou hrdost a nepřála si o tom mluvit.
,,Ty víš moc dobře," uchechtl se nad hrou, kterou s ním hrála. Ví, že o tom nechce mluvit, ale je to důležité. I pro něho, protože ten den se změnilo hodně. Změnily se jeho city, jeho vztah k ženě, jež má před sebou. Nenechá ji to nechat neukončené, pro oba to byla velmi zásadní chvíle a je obrovská chyba to nechat bez konce.
,,Nevím," odsekla.
,,Grangerová." Nenechá ji, nenechá ji zničit to, co oba začali. Nenechá tento již dávno rozjetý příběh skončit. ,,Ty víš moc dobře, o čem mluvím a jsem si jist, že tví přátelé by nebyli příliš šťastný, kdyby se o tom dozvěděli," zašeptal jí do ucha.
ČTEŠ
Minuty Ticha
Fanfiction,,Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt..." Tomu Herm...
