Vyběhla kopec poblíž domu, kde měla svůj byt a naskytl se jí pohled na rušné městečko, které se nemohlo pyšnit zrovna obrovskou rozlohou, ale bylo to moc hezké mudlovské město, blízko Londýna. Akorát pro lidi, co chtějí mít klid, nýbrž potřebují i stále ve společnost.
Ona tady bydlí jen proto, že by nikam jinam jít nemohla. Byl levný, stačil jí zbytek peněz, co měla a byl útulný. Ale bydlet v něm do konce života nechtěla, to určitě ne. Jenže neví, jestli to přání je vůbec skutečné.
Vždycky chtěla mít děti, ani tato situace to nemění, ale teď je na to ještě moc brzy. Je jí teprve dvacet a má život před sebou, i když před podstatné části srdce a veškerých citů, co cítila k němu.
A třeba ho ve finále ještě uvidí.
Tuhle myšlenku okamžitě zahnala, protože si to nemyslí. A hlavně ho nechce vidět, i kdyby stále žil. Nevěděla, proč je tak moc kritická, možná jí a jeho matku jen zachránil před dalším nebezpečím. Nebude o tom přemýšlet, dokud ho opravdu někdy nespatří na vlastní oči.
Místo toho se rozeběhla a opět běžela. Běhala by teď pořád a to opravdu. V mysli byla ráda, že součástí jejich projektu jsou i pravidelné tréninky, protože ona vždycky měla ráda sportování. V Bradavicích se třeba vykradla z hradu brzy ráno, pokud to bylo možné nebo cvičila v pokoji, když tam nikdo nebyl. Zkrátka se ráda hýbala, protože při tom zapomněla na všechny starosti a soustředila se jen a jen na ten pohyb.
Chyběly jí Bradavice. Chyběly jí večery poblíž jejích přátel. Chybělo jí vyučování. Všechno jí tak moc chybělo a nevěděla, jak od toho.
Věděla, že se právě nachází na scestí, aneb zabloudila ve svém životě, ale netušila, jak z toho ven. Zřejmě potřebovala najít něco nebo někoho, kdo by jí pomohl. Nebo se musí v jejím životě odehrát něco, co bude klíčové.
Válka byla obrovský zlom, jenž všechno změnil. Tu dobu jste nemohli řešit co si vezmete na sebe, koho máte rádi, koho nesnášíte. Museli jste bojovat za svou stranu a to, jestli dnes či zítra umřete jste nevěděli. Nic nebyla jistota. Nemohli jste tušit, jestli když usnete, někdo se nevloupe do vašeho domu a vy se ráno už neprobudíte.
Ona na tohle všechno myslela, když byli s Harrym v zasněženém lese, bez Rona, kdy řekla, jestli tady nemají zůstat a zestárnout. Ale za tyto slova by se teď profackovala, protože by to nebylo dobré. Nezachránili by Bradavice, nezachránili by celý kouzelnický svět. Jenže ona vyvázla se zlomeným srdcem a nekončícím smutkem ze ztráty člověka, kterého milovala.
A opět to bylo tady. Běžela, přičemž jí po tvářích stékaly horké slzy, ale nepřestávala. Běžela dál až do doby, kdy už to bylo nesnesitelné, posadila se na nejbližší lavičku a složila hlavu do dlaní. Vůbec nevěděla, co jí teď čeká.
___
,,Mám to!" zvolal Theo, který přicházel k Hermioně, Harry z nějakého důvodu odešel dříve, ale ten důvod je nám stále neznámý.
,,Co máš?" zeptala se místo pozdravu.
,,Další místo na probádání," odpověděl a stále se nedíval na nic jiného, než na dokumenty, jenž mu skoro vypadávaly z rukou.
,,To je skvělé!" zareagovala Hermiona, ale netušila, jestli ji vůbec vnímá. Radši přistoupila k němu a podívala se na mapu západní části Anglie. ,,Jsem hrozná, vůbec ti napomáhám. Stejně pořád nechápu, proč-"
,,Proč musíš na tomhle projektu pracovat taky, ale už to neřeš, alespoň máš vyžití. A pomáhat mi teprve budeš, tohle byla zatím lehká práce," skočil jí do řeči, nad čímž trochu nakrčila čelo. Potom pochopila, že s tou větou, jež stále opakuje dokola je zřejmě otravná, ale hnědovlasý kolega to neřekl hrubě ani zle, proto se nemá proč zlobit.
ČTEŠ
Minuty Ticha
Fanfiction,,Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt..." Tomu Herm...
