Vstala opět časně ráno, hlavně protože jí spánek často dělal také problém. Promnula si oči, nechápala, co se jí to minulou noc zdálo. Ještě že si ten sen úplně dopodrobna nepamatuje, protože by to pro ni byl šok.
Dneska jí čeká další "mise". Už sice nemá strach takový, jako minule, ale i tak má obavy. Přestože včera řekla Harrymu, že může zůstat doma, ovšem dnes by brala mít u sebe kamaráda, který před pár měsíci porazil pána Zla. Nebylo by to vůbec na škodu.
Každopádně už svá slova řekla, a nezmění to.
Vstala a její tělo pokryla zima, neb pod peřinou bylo teplo. Ovšem neřešila to, místo toho odešla do kuchyně, kde si tentokrát zkusila udělat kávu. Chyběla jí ta chuť a teď když ví, že mrtvý zřejmě není, proč by měla truchlit. Při této myšlence se jí ale i tak sevřel žaludek, protože ona nevěděla, jestli je naživu nebo ne.
Hlad sice moc neměla, ale i tak si vzala nějaké pečivo a k tomu máslo a marmeládu. Usadila se u stolu s hrnkem kávy a talířem s jídlem a když začala jíst, přehrávala si v hlavě všechny informace, možnou obranu ať už s kouzly nebo bez kouzel, nebo možné scénáře toho, co se dnes může stát.
Když dojedla, dala nádobí do dřezu a přešla ke skříni. Všechny její rána byla úplně stejná, až ji to začalo děsit. Měla by si najít způsob, aby měla ráno jiné.
Nakonec zvolila černé džíny a šedou mikinu, protože Theo říkal, že tam může být zima. A navíc takové oblečení je na boj nejvhodnější.
V koupelně se zkulturnila, vlasy si stáhla jen do účesu, který dříve nosila v Bradavicích a byla hotová. Pohlédla na hodinky, které ukazovaly něco málo před sedmou hodinou ranní a proto popadla svou malou kabelku, na kterou použila zvětšovací kouzlo a vyrazila do předsíně, kde si nazula boty a vyšla ven ze svého bytu.
Opět se projde, neb začala objevovat krásy malého městečka, ve kterém bydlela. Náměstí bylo lemované květinami a všude to zářilo barvami. Domy k sobě perfektně ladily a každý měl to své správné místo. Město se teprve probouzelo, proto nikde nebyl zatím ještě nikde, proto kráčela uličkami sama.
Občas už však někde projelo auto, v podnicích už zareagovala lidi a ona se necítila tak sama, jako ve svém byt. Když vyšla ven, jakoby najednou zase byla volná od toho, kvůli čemu se trápí. Ale víra, že možná někde ještě je jí dodává na síle. Může to být pravda, možná také nemusí, ale poslední dny jí to dodává energii a víru k žití a neuvěřitelně jí to pomáhá. Nepřemýšlela nad tím, jak by jí mohlo znovu dostat na dno, kdyby opravdu mrtvý byl.
Důkazem, že už je na kraji Londýna, jí nebyla jen značka, ale i spousta lidí kráčejících či někdy dokonce prchajících do své práce. Ona ale nezacházela do jádra hlavního města Anglie, nýbrž se stále držela cesty kolem, až se dostala k místu, kde trénují a odtamtud již na ministerskou budovu výhled měla.
Ministerstvo ovšem stále skoro zelo prázdnotou, protože byl víkend a spousta kouzelníků o víkendu do práce nechodilo. Vešla do hlavních dveří pro zaměstnavatele, za nimiž byla vstupní místnost, odkud vedly výtahy a schody.
Vydala se do své kanceláře po schodech. Když otevřela dveře, uviděla skoro stejnou kancelář, jako když ji od ministra teprve dostala. Pouze na pár poličkách byly nějaké šanony a papíry. Neměla vůbec čas si svou kancelář zařídit.
Usedla ke stolu a začala pracovat na nějakých papírech, které včera nedodělala.
Zanedlouho se dveře otevřely a vstoupil Theo.
ČTEŠ
Minuty Ticha
Fiksi Penggemar,,Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt..." Tomu Herm...
