Opravdu se dobře pobavili. Však tam byli ještě po půlnoci, dokonce se Zmijozelskými. Možná za to mohlo i to málo alkoholu, co někomu kolovalo v krvi, ale opravdu se vše vyvedlo.
Jenže jakmile už byla noc, postupně začali všichni odcházet, protože další den je čekala práce, to je pochopitelné. Hermiona a tudíž i Waren tam zůstali jako poslední, neb Hermiona automaticky nabídla pomoc s úklidem.
,,Nakonec se to skvěle vydařilo," usmála se Ginny, když se rozhlédla po čistém obýváku. ,,Nejlepší byla ta část, jak Zabini zpíval písničku o našem dítěti. To jsem se mohla udusit smíchy."
,,A jak se k němu přidal Ron, to byl obrovský zvrat," přispěla Hermiona.
,,Následně jsme zpívali všichni," dokončil Harry a poslední v místnosti se zasmáli.
,,Určitě to bylo moc fajn, děkuju Hermiono, že si je pozvala," obrátila se Ginny na Hermionu a objala jí.
,,Já jsem říkala, že to prolomí ledy," řekla brunetka a objetí jí opětovala.
,,Vyrazíme?" ozval se Waren a Hermiona Ginny pustila s přikývnutím Warenovo směrem.
,,Opatrujte se," usmála se naposledy na své přátelé a přišla blíž k jejímu doprovodu.
,,Mějte se!" zavolala za nimi Ginny, když už vyšli ze dveří do temné ulice.
Waren automaticky nabídl Hermioně rámě. Jakmile ho přijala, objevili se před cihlovém domě, kde čarodějka vlastnila byt a následně přišla ta nejtěžší část pro Hermionu. Otevřeli branku a vešli na menší zahrádku, kterou lemoval živý keř z habru.
,,Dnešní večer se opravdu vyvedl. Jsem rád, že si mě pozvala," usmál se na ní a trochu se k ní přiblížil.
Hermiona čekala, že možná bude chtít něco zkusit. Však tomu přispěla i ona, když ho pozvala, ale uvědomila si, jakou chybu udělala. Proto tohle má být ta nejtěžší část.
,,Mně se to taky líbilo. Dobrou noc, Warene," odbyla ho a už vykročila k domovním dveřím, ale on jí chytil za ruku a přitáhl si jí zpátky k sobě.
,,Upřímně tohle jsem nikdy nedělal a také mi to přišlo příliš neslušné. Ale když jsem tě poznal, okamžitě jsem tě začal obdivovat. Jak jsi milá, chytrá a hlavně krásná. Mohl bych tě políbit?" spustil a Hermioně tlouklo srdce. Ne radostí a zaujatostí, ale vymýšlením, jak se z tohoto vykroutit.
,,Warene..." začala a zhluboka se nadechla. ,,Ty jsi také moc hodný člověk, normální, slušný muž. Věřím, že máš obdiv ze strany žen. Jenže... já nevím, jak to říct. Ztráta Draca pro mě bude navždy zdrcující. Milovala jsem jeho a nebyla bych schopná milovat někoho jiného. Lituji toho, že tě teď musím zklamat. Navíc když teď vím, že žije, jako bych ho podváděla. Omlouvám se."
Zůstal po jejích slovech úplně zticha, jen stál a díval se na ní. Po chvíli jí to přišlo nepříjemné, tak zrak odvrátila někam do zahrady.
,,Rozumím tomu, Hermiono," promluvil a věnoval jí další úsměv. Hermioně spadl obrovský kámen ze srdce úlevou. Teď ví, že on je opravdu vyrovnaný muž, protože vyrovnat se s odmítnutím je hrozně těžká věc.
,,Děkuju," usmála se a objala ho. Slyšela, jak si k ní přivoněl, ale rozhodla si toho nevšímat.
,,Opatruj se," řekl, když se od sebe odtáhli a vykročil směrem k brance. Ještě než zmizel, pohlédl na ní a zmizel za brankou.
Nechal jí pootevřenou, proto Hermiona k té brance šla také, aby jí zavřela. Když ovšem došla ke konci pozemku domu, odněkud se ozvalo podezřelé zašustění.
ČTEŠ
Minuty Ticha
Fanfiction,,Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt..." Tomu Herm...
