Jeho křídla, byla tmavší než noční obloha.
Vyvolávala ve vás strach a také respekt.
Toužil jsem se jich dotknout, cítit tu hebkost.
,,Ty nejsi démon, ale anděl z pekla."
-
Taekook
(cz/sk)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Tvá druhá šance z pekla."
Začal jsem si pomalu připouštět, že nejsem blázen a tenhle tvor se doopravdy nachází přede mnou. Avšak v tuhle chvíli jsem si přál, abych byl raději někde v ústavu a mluvil sám se sebou.
,,Jsi jako duch z pohádky Vánoční koleda nebo co?"
Postavil se a jeho oči opět nabraly červený odstín.
,,Jak se opovažuješ to brát jako srandu."
Nevěděl jsem, že je to možné, ale jeho hlas byl jako ostrý nůž, který se vám zabodává do kůže. Měl jsem nutkání sklopit hlavu k zemi a zakrýt si uši, abych zmírnil ozvěnu, která se mi rozléhala v hlavě.
,,Řekni mi prosím, kdo jsi." zašeptám
Cítil jsem neskutečné horko v místnosti, které mi bránilo se zhluboka nadechnout. Dlouho jsem přesvědčoval sám sebe, abych opět zvedl zrak a čelil tak svému strachu. Potil jsem se a mé tělo se třáslo, ale nakonec jsem s ním navázal oční kontakt.
,,Jsem démon, který má za úkol tě napravit."
,,Jak jako napravit?" optám se
Neznámý 'chlapec' procházel v mém pokoji, uchopil rámeček s fotografií, kde jsem byl já s mým bratrem asi před deseti lety. Zaznamenal jsem nepatrný úsměv na jeho tváři, ačkoliv to byl opravdu chvilkové. Vzpomínku opět položil zpátky na své místo a s ladností ke mně přistoupil.
,,Pozorujeme tě ze zdola již roky, tvoje činy jsou nepopsatelně krutý a nechutný. Už dlouho jsem neměl možnost poznat tak bezcitnou lidskou bytost."
Zaraženě jsem stál na místě a snažil se vstřebat každičké jeho slovo, ačkoliv to dalo úsilí.
,,Tvrdíš, že jsi démon, tvor z pekla. Neměl by jsi mi spíše děkovat za tak skvěle odvedenou práci?"
Sám jsem se spokojeně usmál nad tím, co jsem řekl. Ale poté, co jsem spatřil jeho výraz plný hněvu, ihned jsem toho litoval.
,,Takhle to nefunguje. Trestáme lidi v pekle, sbíráme zbloudilý duše z vašeho světa. Žiješ v polovině dvou říší, máš povinnost udržet rovnováhu mezi nebem a peklem, ale ty jsi selhal."
,,Nerozumím ti ani slovo ty vole."
Frustrovaně jsem přešel k posteli, sehnul se k zemi, abych zvedl svoje černý kalhoty, kde jsem měl skoro prázdnou krabičku cigaret. Jednu jsem si vytáhl a vložil mezi rty, kus hadru jsem poté zahodil na zem a začal hledat zapalovač.
Byl jsem zmatený a nervní. Po nějaké době hledání jsem měl dokonce chuť se ho zeptat, zda by mi nevykouzlil plamínek, abych si mohl zapálit. Usoudil jsem, že by to nemuselo dopadnout úplně nejlépe, jelikož svůj smysl pro humor asi nechal někde shořet v pekle.
Nakonec jsem našel svůj cíl a spokojeně natáhl nikotin do plic. Můj nezvaný host se opíral o šedou stěnu a sledoval každý můj pohyb.
,,Přestaň mě pozorovat, jsi jako nějaký úchyl." podotknu
,,Fascinuje mě, že ti nedochází vážnost situace." ozve se
Vyfoukl jsem kouř a klepl popel ven z okna, abych tu neměl ještě větší bordel než teď.
,,Protože tomu nerozumím. Vlítneš mi do pokoje, když jsem zhulený a meleš sračky o podsvětí."
Přistoupil ke mně a já se automaticky natiskl více na parapet za mnou. Jeho oči byly znovu černý a jeho alabastrová tvář přímo zářila díky světlu z venku.
,,Dostal jsi druhou šanci, aby jsi napravil a především uvědomil vliv svých činu. Radím ti, aby jsi toho využil, jinak skončíš na horším místě, než odkud já pocházím."
﹏
No kdo se dostal na vysokou? 💁♀️ Teď už jenom udělat tu z*urvenou maturitu..
