Jeho křídla, byla tmavší než noční obloha.
Vyvolávala ve vás strach a také respekt.
Toužil jsem se jich dotknout, cítit tu hebkost.
,,Ty nejsi démon, ale anděl z pekla."
-
Taekook
(cz/sk)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Již ve stoje jsem sledoval chlapce, který spal v mé posteli. Byl jsem strašně zmatený, neříkal náhodou, že démoni nespí?
Dokonce jsem měl odvahu se ho dotknout jestli se mi to nezdá, pouze spokojeně vydechl, ale spal dál.
Čas utíkal jako voda a už bylo jedenáct večer. Seděl jsem na parapetu, čelem k pokoji samozřejmě, jelikož po té nehodě mám trochu obavy. Zahodil jsem snad pátý vajgl z okna a frustrovaně si prohrábl svoje vlasy.
Netušil jsem, jak bych se měl zachovat a nebo si s tím prostě nedělat starosti. Nejspíše se doopravdy psychicky vyčerpal a potřeboval se vypnout. Avšak nemohu zapomenout na to nejpodstatnější.
Je mrtvý, jak by mohl usnout?
Chodil jsem po pokoji sem a tam a odstranil v mysli všechny zábrany, aby měl popřípadě volný přístup k mým myšlenkám, kdyby se probral. Stále si nejsem zcela jistý, jak to funguje, ale pokud dokáže cítit mou bolest, když není při mně, tak by mohl slyšet i moje myšlenky ze spaní, nebo se pletu?
Celá tahle situace mě dráždila.
Otřásl jsem se zimou, jelikož vítr opět foukal studeně a mé okno bylo stále dokořán. Démon je se mnou, takže momentálně nemám důvod zbytečně mrznout.
Schystal jsem přejít k oknu a následně zavřít, ale zamrzl jsem na místě, když jsem spatřil objekt, který se pohyboval na obloze.
Vybavila se mi vzpomínka na den, kdy jsem se poprvé setkal s Taehyungem. Myslel jsem si, že jsem zhulený a to co vidím je pouhá iluze, ale momentálně jsem viděl to jisté.
Tvor se začal přibližovat a já automaticky couval dozadu.
Chtěl jsem utéct k Taehyungovi a probrat ho, ale nezvaný host přistál na mém parapetu a upřel na mě svoje rudý oči. Vyděšeně jsem si ho prohlížel.
Lišil se od démona, kterého znám. Jeho křídla nebyla tak majestátní a v jeho výrazu jsem nenašel ani špetku něhy.
,,K-Kdo jsi?" optám se šeptem
Tvor zůstal na stejném místě, za což jsem byl rád.
,,Démon z pekla, ale to už by jsi měl vědět." odpoví
Jeho hlas byl vyšší než chlapce s černými vlasy. Byl jsem zmatený, netušil jsem, že mohu vidět v našem světě i ostatní tvory.
,,Vím, myslel jsem tvé jméno."
Snažil jsem působit sebevědomě, ale asi jsem se nevedl úplně nejlépe.
,,Nepotrpím na formalitě, ale říkej mi Jin."
Došlo mi, že jim nemusí být příjemné používat jméno. Přeci jenom v pekle je to už jedno a mohou jim to připomínat dobu, kdy byly ještě naživu.
,,Tvá ochránce nepřišel, jsem tady, abych zjistil, jaká je jeho omluva k nepřítomnosti."
Až teď jsem si uvědomil, že je dávno po desáté hodině a Taehyung měl společně s ostatními sbírat duše. Ačkoliv ho vyloučili z pekla kvůli jeho žádosti o laskavost, tak stále má povinnost plnit svou práci.
,,U-Usnul." odpovím
Tvor vypadal překvapeně, úplně stejně jako já, když jsem se o tom dozvěděl. Neřekl ani jedno slovo, pouze se otočil a vyletěl ven.
Byl jsem zmatenější než kdy jindy.
Neváhal jsem ani minutu a došel k chlapci, který se za tu dobu ani nehnul. Sedl jsem si na kraj postele, abych na něho viděl a hlavně dosáhl.
Prohrábl jsem jeho jemný vlasy, ale žádná reakce se mi neozvala.
,,Taehyungu." řeknu nahlas
Hladil jsem ho po tváři na což ze spaní tiše vzdychl. Na malý moment jsem přestal a snažil nemyslet na husí kůži, která se mi vytvořila na těle.
,,Do háje, tak už se probuď."
Silně jsem do něho drkl, ale konečně to zafungovalo a okamžitě se posadil. Zmateně se rozhlížel po pokoji než se setkal s mým obličejem.
,,Co se stalo?" optá se stále dezorientovaně
Ani jsem nevěděl, čím začít.
,,Byl tady démon, jménem Jin." řeknu
Během vteřiny stál na nohách a podíval se na hodiny. Uvědomil si, že je něco špatně.
,,Já to nechápu, jak-"
,,Usnul jsi." přeruším ho
Dlouho se na mě pouze díval, z ničeho nic se mu oči změnily na rudý a já nevědomky couvl dozadu.
,,To není možné."
Jeho hlas byl hrubý, ale jinak než obvykle.
,,Taky tomu nerozumím." zašeptám
Z nějakého důvodu jsem se bál mluvit hlasitěji. Přešel k oknu a roztáhl svá křídla, která se mu leskla pod měsíčním světle.
,,Budu muset pryč, zítra tě opět někam vezmu."
Mluvil ostře, bez citů. Má nervozita ze mně vyprchala a já opět pocítil zlost.
,,Už mě nebaví, jak se snažíš ve mně vyvolat soucit, ne tímhle způsobem."
Otočil se na mě, ale stále vypadal jinak. Působil příliš ledově, stejně tak jako jeho pokožka.
,,Je to má práce, musím tě změnit. Nejde mi o tebe, chci pouze splatit laskavost a vrátit se do pekla kam patřím, jak jsi sám říkal."
Bylo to jako bodnutí nožem. Nevěděl jsem, zda bych měl být naštvaný spíše na sebe, za to co jsem mu řekl v baru a nebo se cítit ublíženě za to, co mi teď řekl on.
Nečekal na mou reakci a ihned se ztratil na noční obloze. Stál jsem na tom stejném místě ještě dlouho poté, co odešel.
Nakonec jsem si uvědomil jedno. Měl jsem nepatrnou touho se změnit už jenom kvůli němu, ale potom všem, to již nemá cenu.
﹏
Problémy v ráji (v pekle)
No, každopádně se jejich vztah radikálně zhoršil... Jungkook si to však zasloužil, no ne?
Chtěla jsem se zeptat, zda Vám nevadí, že přidávám díly každý den, většinou i dvakrát denně... Od té doby, co mám po zkouškách, tak mám hodně času a tenhle příběh mě neskutečně baví, ale chápu, že to může být otravné 😏
