Jeho křídla, byla tmavší než noční obloha.
Vyvolávala ve vás strach a také respekt.
Toužil jsem se jich dotknout, cítit tu hebkost.
,,Ty nejsi démon, ale anděl z pekla."
-
Taekook
(cz/sk)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lehl jsem si k chlapci s černými vlasy a svou hlavu jsem si položil na jeho hruď. Spal. Jeho tvář je nesmírně klidný a vypadá opravdu krásně, ale stále jsem začínal pociťovat strach, jelikož se unáší spánkem skoro jedenáct hodin.
Tehdy, kdy se to stalo poprvé, tak jsem byl neskutečně vyděšený. Nejhorší na tom je, že momentálně vím příčinu, slábne kvůli mně.
Podíval jsem se na hodiny a zjistil jsem, že za necelou hodinu mi začíná přednáška. Dostat se na mou univerzitu je někdy přes hubu, musím přestupovat a vytrpět přeplněné metro.
Potichu jsem se zvedl a oblékl si černý kalhoty a obyčejnou mikinu s kapucí. Poslední dobou je počasí temné a bez přístupu Slunce.
Naposledy jsem došel k Taehyungovi, jemně jsem ho pohladil po tváři a věnoval mu polibek na rty předtím, než jsem odešel z bytu.
,,Nevím jestli zvládnu další semestr." ozve se
Po dvou hodinách utrpení jsme si zašli do ulic. Zavítali jsme do čtvrti daleko od univerzity, kde jsme si koupili horký pití. Yoongi si zvolil extra silnou kávu, jelikož má opět noční.
,,Nemůžeš mě tam nechat ty vole, s kým bych se asi bavil." podotknu
Chápal jsem, že je časově dosti nevytížený a celkově ho vysoká přestala bavit hned po nástupu. Vnímám to bohužel stejně, ačkoliv si stále myslím, že vzdát to rok před bakalářskou prací je zbytečné.
Pouze pokrčil rameny a už se k tomu nehodlal vracet. Atmosféra mezi námi je lepší a ani jeden z nás se nevrátil k incidentu u mě doma.
Za nedlouho se každý z nás vydal vlastní cestou. Těšil jsem se domů a doufal jsem, že chlapec již bude vzhůru, sedící na té nejvyšší budově a pozorovat město.
Avšak když jsem se ocitl opět u mě v pokoji, tak strach na hrudi se zvýšil, jelikož Taehyung stále spal. Odhodil jsem batoh a okamžitě k němu přistoupil. Sedl jsem si na kraj postele a pohladil jeho bledou pokožku. Okamžitě jsem ruku stáhl zpátky k sobě a vyděšeně vydechl.
Jeho tělo bylo v jednom ohni a potil se.
,,Proboha." zašeptám
Neměl jsem tušení, co dělat. Začal jsem na něho hlasitěji mluvit a jemně třást s jeho tělem, aby se probudil. Trvalo to snad věky, ale nakonec pohnul víčky a po pár vteřinách se posadil.
Cítil jsem trochu úlevu, ale ihned jsem ten pocit ztratil při pohledu do jeho očích. Černá barva se vytratila a měl je tmavě hnědé.
,,Taehyungu."
Pohladil jsem ho opět po tváři a snažil dát stranou bolest při dotyku na jeho vařící pokožku. Mělce oddychoval a vypadal neskutečně vyčerpaně. S mou pomocí se zvedl a ihned jsem mu pomohl do sprchy za účelem ho zchladit pod studenou vodou.
Ani jednou nepromluvil a snažil se přidržovat čehokoliv, aby se neskácel k zemi. Zalezl jsem k němu a pustil vodu, ignorující chlad a mé oblečení, které se ihned namočilo. Své čelo si opřel o to mé a snažil se zklidnit dech.
Zůstali jsme takhle několik dlouhých minut a po zjištění, že se jeho teplota vrátila do normálu jsem vypnul vodu a přešel s ním zpátky do pokoje.
Převlékl jsem, jak jeho, tak také sebe do suchých věcí. Posadil se na postel a přitáhl si mě k sobě na klín. Svou pravou ruku dal kolem mého pasu a obličej si schoval do ohybu mého krku.
,,Děkuji." zašeptal.
Pohladil jsem ho po ještě vlhkých vlasech a úlevně vydechl nad jeho tělem, které bylo opět ledové.
Cítil jsem se neskutečně špatně, jelikož jsem to já kvůli kterému teď trpěl. Byl jsem sobec, měl jsem poslechnout Jina a nepropadat mu, především jsem ignoroval i varování od Satana, který mu odstranil ornamenty.
Kdybych se ho nedotýkal, tak by byl v pořádku.
On je jediný ke komu cítím lásku, kterému důvěřuji a zajímám se o jeho city. Ale zabíjím ho.
Zvedl jsem se z jeho klína a přešel k oknu, frustrovaně jsem si prohrábl vlasy a opřel se zády o parapet. Chlapec s černými vlasy ke mně došel, ale ihned jsem nastavil svou ruku, aby nenarušil můj osobní prostor.
,,Jungkookie, přestaň prosím."
Mou ruku chytl do té své, ale okamžitě jsem se mu vytrhl. Jeho tmavě hnědý oči zářily zklamáním.
,,Zabíjím tě." zašeptám
Chvilku váhal a i přes moje protesty se natiskl na mé tělo. Věnoval mi letmý polibek na rty a pohladil po tváři.
,,Pokud umírání bude doprovázeno tvými dotyky, tak nehodlám odporovat."
Nedovolím, aby to bral na lehkou váhu. Nemohu dopustit, aby zemřel člověk, kterého miluji.
Vyměnil svůj život, abych se mohl změnit a nadále žít, jsem mu dlužen. Jemně jsem ho od sebe odstrčil a ustoupil více dozadu.
Je těžké se ho nedotýkat po tom všem, ale musím mu dát čas, aby nabral sílu.
﹏
Dneska trochu nudnější díl, za což se omlouvám
Každopádně příští díl bude trošičku identické jako ty původní. Ačkoliv se Jungkook chová lépe a radikálně se změnil, tak stále je ještě jedno místo, kam ho Taehyung musí vzít.
Napadá vás kam?
Snad se máte krásně a posílám objetí 🖤 Mám dobrou náladu, jelikož jdu na další tetování a nemohu se dočkat až mi přibude další výtvor na tělo 🙏
