Jeho křídla, byla tmavší než noční obloha.
Vyvolávala ve vás strach a také respekt.
Toužil jsem se jich dotknout, cítit tu hebkost.
,,Ty nejsi démon, ale anděl z pekla."
-
Taekook
(cz/sk)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Protože tě miluji a chci se tě dotýkat i přes to, že mě to zabíjí."
Nikdy by mě nenapadlo, že kvůli jedné větě ucítím v sobě tolik emocí. Byl jsem překvapený, strach ovládl mé tělo, ale také příjemný pocit na hrudi.
Tváře jsem měl v jednom ohni, ale třásl jsem se nejistotou, že bych mu dokázal ublížit i když nechtěně. Měl jsem smíšený pocity a netušil jsem, zda ho mám odstrčit a vyhýbat se mu či naopak ho políbit a vrátit mu tím tu něhu, kterou mi dává dennodenně.
Sklopil jsem pohled k zemi a silně přivřel oční víčka k sobě. I přes to, že mě to zabíjí.
Tahle slova se mi objevovala v hlavě neustále. Nikdy v životě jsem neukázal slabost, protože v tuhle chvíli se člověk stává nejvíce zranitelný. Ale momentálně jsem nedokázal skrýt strach a bolest.
Za svůj bídný život jsem potkal mnoho lidí, ale k nikomu jsem si nevytvořil tak silné poutu jako k Taehyungovi. Je to svým způsobem pošetilé, jelikož ho znám pouze krátce a nepatří do mého světa.
Dokázal ve mně vyvolat strach, když nebyl v mé přítomnosti.
Ale především dokázal zachránit to dobro uvnitř mě, které se začalo pomalu vytrácet.
,,Nebreč, prosím." zašeptá
Nadzvedl mi bradu a něžně mi setřel slzy, který našly cestu ven, aniž bych si to uvědomil. Své čelo si opřel o to mé a jeho pravá ruka stále jemně hladila mou tvář.
,,Nechci ti ublížit."
Viděl jsem, jak se nepatrně pousmál a věnoval mi letmý polibek na čelo, kde svoje rty také nechal.
,,Zranil by jsi mě víc, pokud mě opustíš."
Nedokázal jsem déle potlačit svou touhu vůči němu. Dychtil jsem cítit jeho ledové tělo, které se tiskne na tu mé a užíval si pocitu, jak mě silně tahá za vlasy a naše jazyky se o sebe otírají.
Stále mě tlačil na stěnu v mém pokoji, po chvilce mě však nadzvedl a přesunul se k posteli, kam mě následně opatrně položil. Posadil se na můj klín, jeho měkký polštářky ovšem stále neopouštěly ty moje. Neváhal tolik jako prvně, jeho doteky byly intenzivní a měl jasno v tom, co chce.
Během vteřiny mi sundal tričko a nepotřebnou látku odstranil i u sebe, byl jsem rád, že to udělal sám, jelikož bych měl stále strach, že mu ublížím křídla.
Jeho bledá pokožka byla ještě úchvatnější než si pamatuji a měsíční světlo, které dnes bylo jasnější kvůli úplňku mu dodávalo na kráse. Jeho černá křídla odrážela stříbrný odlesky, měl jsem touhu se jich dotknout a cítit tu hebkost.
