Jeho křídla, byla tmavší než noční obloha.
Vyvolávala ve vás strach a také respekt.
Toužil jsem se jich dotknout, cítit tu hebkost.
,,Ty nejsi démon, ale anděl z pekla."
-
Taekook
(cz/sk)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poslouchal jsem písničky a kreslil si do skicáku. Taehyung zatím seděl na mém oblíbeném místě a sledoval každý můj pohyb.
Po dvou dnech se jeho stav radikálně zlepšil. Ačkoliv dny ubíhaly neskutečně pomalu, jelikož stále byl v mé přítomnosti, ale musel jsem se držet, abych se ho nedotýkal.
I on z toho byl značně nesvůj, ale respektoval mou prosbu. Pokaždé, co jsme leželi v posteli, tak silně zatnul čelist a ruce držel v pěst, aby si mě nepřitáhl k sobě. Mé lidské teplo cítí i když není přímo u mě, takže párkrát byl nucen vyletět ven na vedlejší budovu, aby se trochu zklidnil.
,,Je ještě jedno místo, kam tě musím vzít." ozve se
Odložil jsem předmět v mé pravé ruce a nechápavě se na něho podíval.
,,Změnil jsem se, už není třeba." odpovím upřímně
Seskočí dolů a dojde ke mně. Sedne si do peřin vedle mě a jemně se pousměje.
,,Chováš se hezky vůči mně, to je sice pravda. Avšak Satan mi dal rozkaz."
Je mi jasné, že on to všechno vede. Taehyung ho naštval ten den, co ho žádal o laskavost a také ho rozrušil, když zjistil, že se mě dotýká. Vím, že ho musí poslouchat.
Kývnu.
S úsměvem mě pohladil po tváři a nepatrně přejel po mém dolním rtu. Jeho tmavě hnědý oči vyhledaly ty moje, ačkoliv se jeho stav zlepšil a jeho tělo je opět chladné, tak jeho původní černá barva se nevrátila.
,,Dovolíš mi, abych tě políbil?" optá se nesměle
Musel jsem se pousmát nad jeho žádostí.
,,Dovolím."
Ihned se naklonil a já jsem se musel ošít nad tím pocitem, když se jeho rty otřely o ty moje. Něžně pohyboval, ale nesnažil se být dychtivý, byl to jemný polibek.
Cestou k neznámému místu se jeho nálada viditelně zhoršila. Neřekl ani jedno slovo, nevěnoval mi ani jeden pohled a pouze kráčel přede mnou.
Byl jsem nejistý, protože se choval naprosto identicky jako tenkrát, když mě zavedl k místu, kde zemřel. Avšak mi bylo jasné, že teď je řada na mně a i když jsem pátral v mysli intenzivně, tak jsem nedokázal na nic přijít.
Zavedl mě již k rodičům a přemlouval mě, abych byl milejší k bratrovi.
Komu jsem ještě ublížil?
Po dlouhé době jsme došli k obří budově v secesním slohu. Prostor byl ohraničen velkou, černou brankou a nemohl jsem si nevšimnout nápisu na bílém mramoru.
Psychiatrická léčebna.
Cítil jsem husí kůži, jelikož to místo nepůsobilo nejlepším dojmem i když jsme tu byli za světla.
Taehyung ke mně přistoupil a propletl si se mnou prsty. Přestal jsem sledovat architektonickou stavbu a vyděšeně se na něho podíval, když začal šeptat slova podobná latině.
Jeho duhovky na moment zářily červenou barvou, ale jakmile domluvil, tak se to vrátilo do normálu.
Jeho pravá ruka stále svírala tu mou a okamžitě přistoupil k bráně, kterou otevřel a po kamenné cestičce jsme se dostali k hlavnímu vchodu.
Bez váhání jsme vstoupili dovnitř. Ihned jsem si všiml starší paní u recepčního pultu a mnoho mužů, kteří zde nejspíše pracují. Automaticky jsem pozdravil, ale žádnou odezvu jsem nedostal. Připadalo mi to zvláštní, jelikož jsem nezaznamenal ani jeden pohled od ostatních.
,,Nevidí tě, ani neslyší." řekne Taehyung
Vedl mě dlouhou chodbou dál, otevřel dveře vedoucí k zadnímu schodišti. V tichosti jsme vyšli několik pater a poté opět otevřel dveře, když jsme byli na třetím poschodí.
Tahle chodba působila až mrazivým dojmem. Chvilku to vypadalo jako nemocniční oddělení, ovšem bez zápachu dezinfekce. Taehyung mě vedl dál až jsme se zastavili u jednoho pokoje. Na dveřích bylo nějaké číslo a dívčí jméno, psané černou fixou.
Rozhlédl se po chodbě, ale nikdo kromě nás se zde momentálně nenacházel. Věnoval mi nečitelný pohled a uchopil kliku. Pomalu otevřel dveře a kývl, abych vešel dovnitř.
Taehyung následně za námi potichu zavřel a my jsme se ocitli v pokoji, který byl vymalován na bílo a kromě postele a židli v rohu, zde nic nebylo.
Na matraci ležela dívka s hnědými, mastnými vlasy, která potichu oddechovala.
,,Proč jsme tady, Taehyungu?"
Optám se šeptem, ačkoliv vím, že bych mohl mluvit hlasitěji. Zmíněný chlapec se opře o stěnu a zhluboka vydechne než začne mluvit.
,,Jmenuje se Larisa, před týdnem ji bylo devatenáct"
Opět jsem se podíval na spící dívku, ale stále jsem nerozuměl tomu, proč tu jsem.
,,Je ti povědomá, že ano?" optá se
Skousl jsem si dolní ret a pátral ve své mysli, měl pravdu, byla mi povědomá, ale nedokázal jsem ji nikam zařadit.
,,Já vím, že jsi byl pod vlivem alkoholu, také vím, že tě tvá parta měla chránit a odtrhnout od nebohé dívky." začne vyprávět
Ale nemusel to dokončovat. Vzpomněl jsem si na tu noc, kdy jsem se nehorázně ožral. Pamatuji si na temnou uličku a na dívku s dlouhými vlasy v šatech.
Z ničeho nic se mi udělalo nevolno a musel jsem se posadit na zem. Nechal jsem ji ležet u popelnic, nechal jsem její nehybné tělo na ulici.
,,P-Proč je tady?" optám se
Taehyung si dřepl vedle mě na podlahu, ale nedotkl se mě, ani bych nechtěl. Jak mě mohl mít rád i přes to, že jsem ji znásilnil? Jak mohl mít žaludek se mě dotýkat i potom všem?
,,Potom incidentu se začala bát lidských dotyku, zašlo to tak daleko, že nevycházela ven. Vyhodili ji z práce a přerušila školu. Vyjela na vlastní mámu, když se ji snažila obejmout. Potřebuje se dát do kupy a na to není lepší místo než tady."
Špatně se mi dýchalo a měl jsem pocit, že se pozvracím. Zatnul jsem ruku v pěst a přivřel oční víčka k sobě.
,,Zničil jsem ji život dohajzlu."
,,Její stav se zlepšuje každičký den, bude v pořádku."
Snažil se mě povzbudit, ale bylo to marné. Nemotorně jsem se zvedl a doslova utekl z bílého pokoje.
Před bránou jsem se skácel k zemi a byl jsem nesmírně rád, že mě nikdo nevidí. Silně jsem se tahal za vlasy a kolébal se ze strany na stranu, jako šílenec, který by měl být zavřený tady.
Měl bych hnít ve vězení a být odsouzen za všechny moje činy, který jsem za svůj život napáchal. Jak jsem se mohl takhle zachovat? Zničil jsem ji život, bude trpět a vzpomínat na to až do smrti. Slzy mi tekly proudem, ale nedokázal jsem je ovlivnit.
Promrhal jsem lidský život, nemám právo vést ten svůj.
﹏
Jungkook se sice změnil, ale trochu pozdě bych řek. Dokáže ho Taehyung zklidnit?
