ANGEL FROM HELL /taekook

4. I warned you

Někdo začal třást s mým tělem, trvalo mi to než jsem donutil sám sebe, abych otevřel oči.
V ten okamžik jsem se posadil na postel a pohledem zavadil o mého bratra, který už byl upravený a s batohem na zádech stál u mého postele.

,,Nestihneš přednášku, vstávej." řekne pouze a opustí můj pokoj

Došlo mi co se včera večer událo a tak jsem se jako smysl zbavený začal rozhlížet po pokoji, ale nikoho jsem neviděl.
Zakroutil jsem hlavou a přiznal si, že mi tráva doopravdy nedělá dobře, jelikož pak má fantazie nezná meze. 

Procházel jsem se po školní chodbě a z dálky už zahlédl Yoongiho, který stál před naší posluchárnou. 
V tu chvíli však do mě narazil nějaký čůrák z nižšího ročníku, který měl na nose brýle s dioptrií. 

,,Pozor kam čumíš, debile." 

Silně jsem ho chytl za rameno a odstrčil na stranu, samozřejmě to neustál a skácel se k zemi. Musel jsem se smát nad tím, jak uboze při tom vypadal. Obešel jsem ho, ale nezapomněl ho přitom kopnout do nohy. 

Yoongi se nad tím pobaveně usmál a společně jsme vstoupili do třídy. 
Sedli jsme si úplně dozadu k oknu, už teď jsem věděl, že následující hodina bude utrpení. 
Najednou ke mně přistoupila dívka, která držela učebnice v náručí a pouze se na mě nesměle podívala.

,,S-Sedíš mi na místě."

Nadzvedl jsem jedno obočí a můj spolusedící si zatím položil nohy na stůl a více se opřel o židli.

,,Odprejskni, jinak skončíš fakt špatně." zavrčím

Vyděšeně se na mě podívala, ale okamžitě mi vyhověla a opustila zadní řadu. 
Z ničeho nic jsem ucítil horko, které panovalo v místnosti. V tom dusnu se nedalo dýchat.
Lavice pod mýma rukama doslova hořela a já ihned stáhl ruce k sobě. 

Podíval jsem se na Yoongiho, který měl sluchátka v uších a nevypadal vůbec zděšeně. 
Tlak se zvyšoval a cítil jsem pot, který mi tekl po čele. 
Měl jsem nutkání vypadnout pryč, ale po několika minutách se všechno začalo vracet do normálu. 
Zklidnil jsem své dýchání a snažil jsem se upokojit tím, že budu mít nejspíše horečku. 

K večeru se obloha nad námi opět nabrala tmavou barvu a mraky vytvořily tlustou vrstvu, zabraňující přístupu světla. 
S mou partou jsme procházely po nočním městě, v rukách svíraly alkohol a nemotorně narážely do všeho, co nám přišlo do cesty.

Šli jsme kolem antikvariátu, který byl již dávno zavřený. Jednalo se o menší obchůdek, který byl prosklený a tím měl člověk možnost si prohlédnout vnitřek zvenku. 

Bez váhání jsem popadl velký kámen, který ležel vedle popelnice. Se silou jsem odhodil ledový předmět v mé pravé ruce a na první pokus trefil čiré sklo. Ozvala se neskutečná rána a střípky skla padaly do všech stran.
Ostatní se začali smát a pískat, jak precizní hod jsem provedl.

Chtěl jsem vzít další šutr a svůj čin zopakovat, ale zamrzl jsem na místě, když jsem si všiml vysoké postavy stojící přímo na té budově. 
Kámen jsem opustil z ruky a začal couvat dozadu.

,,Musíme vypadnout!" zakřičel někdo z kluku 

Měl jsem chvilku naději, že bych nemusel být jediný, který ten tvor vidí. Bohužel se ukázalo, že chtěli utéct kvůli alarmu, který se spustil. 

,,Jungkooku, pohni!" ozval se opět křik

Avšak jsem se nedokázal hnout. 
Démon roztáhl svá křídla a vzlétl nahoru, po chvilce již stál přímo přede mnou a se zlostí mě sledoval. 
Polkl jsem knedlík v krku a pozoroval jeho rudý oči, který byly nepopsatelný. 

,,Varoval jsem tě." zavrčí hlubokým hlasem

Slyšel jsem policejní sirény a v dálce zahlédl modře blikající světlo. 
Donutil jsem svoje nohy k pohybu, abych se mohl vytratit co nejrychleji a následovat ostatní, kteří už byli dávno pryč. 

Avšak když jsem se otočil, tak se objevil hned přede mnou. Jen tak tak jsem se dokázal zastavit, abych zabránil dopadu na jeho hruď.

Jeho pravá ruka se obmotala kolem mého zápěstí a já okamžitě ucítil husí kůži po celém těle. 
Přitáhl si mě k sobě a objal mě kolem pasu.
Jeho tělo bylo neskutečně ledové, což mi připadalo zvláštní vzhledem k tomu, že je z pekla. 

Snažil jsem se mu vykroutit a opustit jeho osobní prostor, ale s ním se to ani nehlo.

,,Musíš si mě držet." zašeptal

V dálce jsem už slyšel křik staršího muže, který se k nám přibližoval. 
Neměl jsem na vybranou.
Neochotně jsem ho objal kolem krku a snažil se uvolnit, ačkoliv mé srdce bilo o sto šest.

Roztáhl svá křídla a já jsem musel pootevřít rty nad tím pohledem. Působil tak majestátně.
Během sekundy jsme byli ve vzduchu a já jsem mu obmotal nohy kolem pasu, jelikož jsem dostal hrůzu z té výšky. 

,,K-Kam máš namířeno?" optám se 

Obletěl nad městem a já se pomalu podíval dolů. Všechno působilo strašně male a já už jsem si přál, abych byl opět nohama na zemi.

,,Do pekla."

﹏