Jeho křídla, byla tmavší než noční obloha.
Vyvolávala ve vás strach a také respekt.
Toužil jsem se jich dotknout, cítit tu hebkost.
,,Ty nejsi démon, ale anděl z pekla."
-
Taekook
(cz/sk)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ne, Yoongi si to nezasloužil."
Odlepil jsem rty od sebe a překvapeně se na něho díval.
,,Min Yoongi?" optám se
Chci mít jistotu, že se doopravdy bavíme o té stejné osobě. Kývl na znamení souhlasu.
Můj nejlepší kámoš je bratr démona?
,,Nezmínil se, že měl sourozence." řeknu spíše pro sebe
Nedávalo mi to žádný smysl. Yoongiho jsem poznal hned první den na vysoké. Choval se stejně jako já, byl drzý a tvrdohlavý, každý se ho bál, ale on si to užíval. Je pravda, že jsme se nikdy nebavili o osobních věcech. Je to spíše můj parťák na chlastání a narušení nočního klidu.
,,Neměl důvod. Bohužel jsem náš bratrský vztah pokazil." řekne
Taehyung zemřel před čtyřmi lety, Yoongi měl dva roky na to, aby se přes to přenesl než nastoupil na školu.
,,Po smrti jsem byl u něj dennodenně, ačkoliv mě nemohl vidět. Neprojevil lítost, má smrt ho netrápila, ale nemohu mu to vyčítat, můžu si za to sám." dodá
Tak proto mu záleží, jak se chovám k Jiminovi? Je až k smíchu. On se choval jako debil a teď chce přese mě napravit něco, co on nezvládl. Na malý moment jsem vůči němu snad pociťoval i pokání, ale to už je pryč.
,,Nemusím ti lézt do hlavy, abych věděl na co myslíš."
Jeho černý oči se setkaly s těmi mými. Spatřil jsem v nich žal a zklamání, ale snažil jsem se na to nesoustředit.
,,Chci ti pomoct, aby jsi neskončil stejně jako já."
Měl jsem tolik jízlivých poznámek, stejně jsem se ovládl jenom díky jeho pohledu. Nechci se mu propadnout, nehodlám mu věřit a změnit se, protože mě o to žádá. Myšlenka, že zodpovídám za jeho život je nelibé, ale dokážu s tím žít. Možná.
Zhluboka jsem vydechl, abych trochu zklidnil vnitřní zmatek v mé hlavě.
,,Odejdi." zašeptám
Neváhal ani vteřinu. Beze slova se postavil na parapet, roztáhl svá křídla a odletěl. Zavřel jsem za sebou okno, aby se nemohl dostat dovnitř bez povolení. Svalil jsem se na postel, ale nemínil jsem jít spát.
Měl jsem pocit, že bojuji sám se sebou.
Je to pouhá nicka. Mrtvý tvor, který nenašel svůj klid. Musí nést následky za své chování z doby, kdy ještě žil.
Spí vůbec? Cítí chlad?
Byl jsem tak strašně zažraný do vlastních myšlenek, že jsem nedokázal vnímat ani hrom a blesky, který v pravidelném intervalu osvětlily noční město.
