Po nekonečné, nekonečně dlouhé době
já vracím se zas k tobě.
Nad pár verši s šálkem čaje se rozvzponenu
co skryto bývalo v mém jménu.
Ta slova pronikají mi do ticha
jak ta vzpomínka tiše uniká.
Rozkutálela se kamsi mračna
slunce ještě teplé na nebi se houpe
a já sedím, neschopna se dostat
kde ještě před chvílí má paže držela se
Vítr jako bosý chlapec plácá chodidly
a já se musím rozesmát při jeho honu
kolem létá vrabec, létem posedlý
pár peříček zkřivených mu trčí z ohonu...
Ach, kde jsem to...už vím.
Má myšlenka, utekla do dáli.
Občas sami upláchnout jim dáme.
Však frontu na ně by si vystáli.
Znova a od začátku.
Všichni netrpěliví a rozverní.
Kdo rádi vracejí se
pro těch pár pomačkaných řádků...
Po nekonečné, nekonečně dlouhé době
já vracím se zas k tobě...
ČTEŠ
Začátek
PoetryZahoď už minulost, přítomnost i budoucnost. A začni znova psát svůj příběh. Je toho hodně, co mohla bys vyprávět. Je toho dost... co mohlo by ti chybět. A srdce v proudu slov rozhoří se prudce a po tvářích stékají ti sladké zmatky nenech se unést, n...
