Jsou tu ty dny, kdy se cítím na zabití
hledám si cíle, na kterých nezáleží.
Jsou tu týdny, kdy pouhé krupobití
způsobuje mi tržné rány.
Jsou tu ty chvílé, hořké jako grep.
Usychá sluncem vyhřátá pláň.
Kdy říman byl Řek a já jsem král.
Který rozběh se pro království, kdo-ví kam.
Jsou tu ty minuty, kdy ztrácí se čas.
Když musím poslouchat, jak se nenávidí.
Vždycky když na sebe zakřičí, zvýší hlas.
Já vím, jediné...
že tohle láska není.
Kdy jim to dojde, kdy najdou svá srdce?
Pokud nějaká mají někde vůbec...
Myslím to kouzlo, zpřízněné duše.
Co řeže se naostří nože.
Záplata za záplatou,
takhle žít se nedá!
Muset to poslouchat dokola neustále!
Ten jed jejich slov, plivance nadávek.
A řeči o tom, kdo kdy myl se naposled.
Myli by se zamyslet.
Nad sebou, svými životy.
Protože manželství se studem a prosté nahoty...
Není manželství...
A nevěsta je maškarou
v bílých závojích....
ČTEŠ
Začátek
PoetryZahoď už minulost, přítomnost i budoucnost. A začni znova psát svůj příběh. Je toho hodně, co mohla bys vyprávět. Je toho dost... co mohlo by ti chybět. A srdce v proudu slov rozhoří se prudce a po tvářích stékají ti sladké zmatky nenech se unést, n...
