Jen koukej nahoru...
Na tu modrou oblohu....
Vzpomínka za vzpomínkou doklusá,
a hlava dělá kotrmelce.
Chyť ji, ať se nekutálí po trávě!
Vždyť květiny začaly právě kvést...
Jen koukej nahoru,
na tu zlatou oblohu...
A v ústech dechu oblak uvázne ti,
v spáncích tepe ti krev.
Myslíš, že je něco špatně?
Ne.
Jen otřel se ti o kotníky dětský snílek...
Co zvandroval nám, už pár let...
ČTEŠ
Začátek
PoetryZahoď už minulost, přítomnost i budoucnost. A začni znova psát svůj příběh. Je toho hodně, co mohla bys vyprávět. Je toho dost... co mohlo by ti chybět. A srdce v proudu slov rozhoří se prudce a po tvářích stékají ti sladké zmatky nenech se unést, n...
