Kráčím ulicí, večer padl na město.
Letadla nad hlavou připomínaj hvězdy.
A auta místo lamp, osvěcují cestu
kde páry stínů u sebe se mazlí...
Kráčím ulicí, domy stojí pokojně
a možná, že za chvíli, přijde plaché ráno
ač pokořen, hlavu držím obstojně
a modř noci vpíjí se mi na dno.
Jak průsvitné zdají se
seschlé stromy přede mnou
mizející svíce okoralého listí
Možná, že bude to mnou....
že občas cítím se sám...
Kráčím ulicí, noc už padla na město
pletené touhy svíjí se kolem
abych už byl tam a zase tam,
pisklavý vrkot kol, za ním hluboký sten...
A měsíc ozve se hlasitým smíchem.
Za tohle člověk čertu vděčí!
Že jsem to zas já,
kdo si hlas svůj nevykřičí...
ČTEŠ
Začátek
PoetryZahoď už minulost, přítomnost i budoucnost. A začni znova psát svůj příběh. Je toho hodně, co mohla bys vyprávět. Je toho dost... co mohlo by ti chybět. A srdce v proudu slov rozhoří se prudce a po tvářích stékají ti sladké zmatky nenech se unést, n...
