Začalo to YouTubem

#11

Máma naštěstí doma není a mě nenapadne nic jiného než si zase pořezat bok... Teď tu nikoho nemám kdo by mě podržel nad vodou... Chytím i ty dva křížky a totálně se rozbrečím... Najednou někdo volá... ,,I'm here" zazní můj nakřáplý hlas... ,,pojď před dům..." někdo řekne a já jej uposlechnu nevím proč to dělám, na oči nasadím brýle, ty aspoň trochu zakryjí ten brek a hodím na sebe mikinu a legíny... Sejdu schody a dostavím se před barák... Tam stojí můj kamarád z dětství s dortem... ,,Happy B-Day Andy" řekne a vlepí mi mlaskavou pusu na tvář... Já se rozbrečím znova... Ale teď štěstím... Obejmu jej a celý večer strávíme spolu... Pak se omluví a oznámí mi že letí do Japonska, ale už trvale... To mě zamrzí, ale nedám to na sobě znát... Rozloučíme se a každý si jde svou cestou rozhodnu se že si půjdu do posilky... Vytáhnu starou motorku a rozhodnu se jet do nedaleké posilky... Všechno mám a jedu... Dojedu tam a skejsnu tam asi tak na 4 hodiny... Nojo se stává. Přijedu domů a zrovna lehnu do postele... Zase je po půlnoci... Vlastně zítra jedu na Slovensko... A máma furt neví o tom mistráku světa...
Ráno probudím asi v 6... Vezmu na sebe legíny, sportovní podprsenku vypiju proteinový shake nazuju tenisky a jdu si ven zaběhat... Na to včerejší ujetí nervů si ani nevzpomenu vypadá to jen jako bych někde spadla... Oběhnu si výjimečně větší kolečko 20km... Mám času dost... Když dojdu domů oznámím máme že budu za měsíc a půl na Slovensku v Bratislavě na hasičských závodech... Je z toho nadšená... Pak rychle hodím věci do tašky a letím na autobus do Prahy... Odtamtud jedu vlakem do Ostravy a pak do města kousek od naší vesničky... Tam si dojdu spíš doběhnu pěšky... Je to asi tak 5km... Na zádech mám svoje týmové tričko... Takže spodek olizují plameny záda je můj znak dvou seker a USA vlajky a na ramenech mám českou a slovenskou vlajku... Dojdu k otci a zazvoním... Nikdo neodpovídá tak si otevřu svým klíčem... Nikde nikdo... Vezmu si část svého starého já... Neboli kytaru která to vše zavinila a vydám se na své hrací místo... Ještě tam nechám vzkaz a jdu do lesa... Naštěstí tam nikdo není... Kytaru dám na záda... Obal jsem stejně nechala u otce a vylezu nahoru... Nedělá mi to žádný problém... Tam se usadím a vžiju se do hudby... Vše do ní vložím a úplně nechám odplout všechna trápení...
Když slezu dolů napíšu tátovi že si jdu ještě domluvit jednu věc a zařídím si s místním hasičským kroužkem že budu zde moct trénovat. Dostala jsem klíče od sportoviště a rozpis kdy kdo je... Super přístup... Poděkuju jim a mířím si to domu... Měla jsem jít jinou cestou... Potkala jsem tam ty čtyři blby... ,,An... My... Omlouváme se... Neuvědomili jsme si to a mysleli jsme že není nic důležitějšího jako pravda... Nedošlo nám že jsi chtěla udělat překvapení... Proto-" nedořekne Matty ,,sa ti všetci ospravedlňujem" dořekne Samuel a já začnu natahovat... Ale vztekem... ,,táhněte do hajzlu... Udělali jste ze mě akorát děvku a holku na které si zvyšujete ego" začnu na ně řvát... Pak mi uletí pár americkejch nadávek a přilítnu domu... Nic jiného než trénink a občasné povídání si s otcem se neděje... Pouze do 1 soutěže... Dělám tam předběh... Prostě ukázku... Naštěstí tam nikdo z těch blbounů nebyl a vše bylo ok... Což bylo pěkné zpestření... Pár lidem jsem tam dokonce pomáhala aby věděli co a jak, většinou to byli nováčci... A docela ok lidi... Jednou teda zaznělo mně povědomé příjmení, ale nechala jsem to být bylo takové cizorodé...
Přicházím domu... Ztrhaná z toho tréninku co jsem si ještě po soutěži naložila...no co když můžu tak trénuju... Když otevírám dveře přivítá mě tam táta... Docela divné. ,,vitaj zlatko" řekne a obejme ma. Najednou přiletí šmouha s křikem ,, hromadné objatí" moje sestřenice ,,Gratulujem ti, pôjdeš to so mnou a kamarátmi osláviť do baru?" prohodí když se mi rozvaluje v posteli... ,,oh thanks, ale ke které věci mi gratuluješ? K přijmutí k profi lebo k tomu že za 5 týdnů běžím mistrovství světa?" optám se... ,,cože to?! " křikne... ,,no... Běžím... Takže počítám s tvojou podporou v Bratislave" řeknu a mrknu na ni... ,,robíš si prdel?!" zase vyjekne... ,,to sa musí oslaviť" řekne ta party girl vedle mě. ,,ale záleží s kým" odpovím... Mám z toho zle tušení ,,No s partiou chalanov, jeden je váš sused a ostatné sú z Česka, sú to YouTuberi" řekne se zasněným obličejem... ,,sorry ale s nima nie, víš o příhodě Dez?" zeptám se s bolestí u srdca ,,jo... Podľa ich slov to je strašný klamár" řekne a opět ten dreamy face ,,a viděla jsi někdy jejich fotky co o ní zveřejnili? Dez, Dezziro neříká ti to něco? Všechen ten můj merch práce 5 let... A vše kvůli těm kreténům je v prdeli... Jen kvůli tomu že našli moju kytaru na kterou jsem na YT Day hrala a oni nepočkali na konec a píseň pro ně..." řeknu a začnu natahovat...