Začalo to YouTubem

16.

Na následující disciplínu čekám asi 30 minut. ,,Andreo ahoj!" Ozve se osoba co má na hlavě Lamu... ,,Hejlo!" křiknu a už na něj skáču a držím se jej jako klíště ,,chyběla jsi mi...co se stalo a proč jsi odjela?" začne se vyptávat ,,no bavila jsem se s klukama a byli urážení že jsem jim neřekla že jsem  Dezz...i kvůli tomu jsem se stratila do USA a dělala mrtvého brouka" odpovím mu, po chvilce se musim dostavit na disciplínu. Jsem jak na drátkách, furt hypnotizuji ostatní, zatím jsem asi 5 setin za Němkou...ale snad se to změní. Když už mám všechno konečně odběhlé konečně si stáhnu dolů vršek té kombinézy jen tak mimochodem, je tu okolo 22 stupňů, takže to mám jen jako dlouhé kalhoty a chodím tu ve sportovní podprsence. ,,Andrea čekaj!" Křikne na mě někdo slovensky, otočím se a vidím tam ty čtyři, stále nevím jak dokážou mít na sobě ty mikiny ,,my bysme se ti chtěli omluvit" řeknou společně, mně hrknou slzy do očí a obejmu je ,,víte jak moc jste mi chyběli vy blbci?! A jak to bolelo?" Začnu si stěžovat a brečím jim pomalu do mikin, na rameno jim nedosáhnu, jsou to oproti mně žirafy. Prokecám s nimi strašně moc času...nakonec mě musí odtáhnout trenér na vyhlášení ,,a teraz vyhlásime dve víťazky!  počkajte máme tu nejakú sťažnosť" zazní do mikrofonu, chvíli se tam dohadují, sledují spomalené záběry ,,oprava jednu víťazku, a tou sa stáva...Andrea Lukáčová" zahřmí do mikrofonu, nevěřím vlastním uším. Doslova vyběhnu na pódium a se slzami pogratuluji ostatním hasičskám ,,děkuju vám, tím že jsem vyhrála dokazují že i takové malé národy jako Česko a Slovensko taky něco dokáže, sice ano vyhrála jsem za Ameriku, ale i jim jsem dokázala že na naší paličatost a odhodlání nemají!" Křiknu do mikrofonu...odpoledne to oslavím s trenérem a večer jsem domluvená s klukama...sestřenka se už neozvala...takže co si mám vzít na sebe? Vezmu si croptop košili a kraťasy...do kapsy narvu mobil a do druhé peněženku. Nejdříve zajdeme do herny, tam mě kluci rozdrtí. Pak vymeteme první bar...točíme panáky, ani jednou mě to ti blbci nedovolí otočit...furt platí jen oni.
Okolo druhé ráno se vydáme na hotel, skončím u kluků na pokoji, hrajeme flašku a nikdy jsem...myslím že kdybych si to pamatovala asi bych se toho hodně dozvěděla nového...
Ráno se probudím u nich v posteli, chci vstát ale něco mě drží...hlava mi třeští jako střep, natáhnu se pro telefon a zjišťuju že se po mně sháněl trenér, odepíšu mu že jsem u kamarádů, ať počítá že s ním zítra odletím...pak jen položím telefon na stolek, nadechnu se té božské vůně a opět usínám v objetí kluka kterého miluju od prvního setkání...zachumlám se ještě víc a opět usínám s úsměvem u Vityy

The End
Upřímně už jsem moc nevěděla co tam dát...hold mi došla inspirace...jinak tento profil bude dál neaktivní takže BYE. Snad se ff líbila.😁