Fanatik

-1-

Bakugou
Kirishima

„Nazdárek zmetku."

Uslyšel jsem zase ten hlas. Byla tu hrozná tma, nic jsem neviděl. Jen jsem slyšel hlas, který patřil MU.

Už to je nějaká doba, co mě tu drží. Jsem v nějaké tmavé, vlhké a zatuchlé místnosti, nejspíš ve sklepě. Každý den za mnou chodí. Nevím jak vypadá, ale vím, že je to kluk. Nosí mi jídlo, ale vždycky si se mnou pohraje. Nelíbí se mi to, jenže jsem svázaný a on je silný. Příliš silný.

„Tak jak se dneska máš?" uchechtl jsem se.

To byl dost hloupý vtip. Nemohl jsem ani sedět. Došel ke mně, slyšel jsem jeho přibližující se kroky. Stál za mnou a pohladil mě po zádech. Otřásl jsem se. Byl jsem znechucený. Nechtěl jsem to. Jenže já nerozhodoval. Cítil jsem se příšerně. Ale neudělám mu tu radost. Nebudu prosit ani brečet. Toho se nedočká.