-13-

36 5 0
                                    

Čekal jsem na něj dost netrpělivě. Myslel jsem, že už ani nepřijde a chtěl jsem si pro něj dojít sám. Už jsem se chystal, když v tom se ozvalo nesmělé zaťukání na dveře. Okamžitě jsem k nim přiběhl a otevřel je.

Zamrkal jsem když jsem ho uviděl. I přesto, co řekl jsem mu nevěřil. Ne úplně. Hned jsem ho pozval dál. Nemohl jsem uvěřit svému štěstí.

Nevěděl jsem úplně co mám dělat. Posadil jsem se tedy a koukal na něj. Oči se mu leskly a na tváři mu hrál úsměv. Radost z něho přímo vyzařovala. Za to já jsem strnul, když jsem pohledem sjel k jeho ruce ve které držel kapesní nůž...

FanatikKde žijí příběhy. Začni objevovat